Paměti jedné obyčejné Pardubačky

Proč o sobě psát? Bude to někdo číst? Budou moje vzpomínky tak zajímavé nejen pro vlastní potomky a jejich děti, ale i pro několik přátel?  Moje svědomí – mé druhé – já — mne nabádá: "Tak už nediskutuj a začni!"  Ale jak? Narodila jsem se – "všichni jsme se narodili!" –  Heleď, svědomí, nepleť se mi do toho! Chci říci, že jsem se narodila ve škole – dokonce v obchodní škole a to se tak často nestává. "Snad ne ve třídě pod lavici?"  Nebuď prostořeké a nech mne vzpomínat...