Paměti dvacátého století - druhý díl

Miroslav Stibor 09:42 0 komentářů

Druhý díl pozoruhodných pamětí pana Miroslava Stibora. 

      1
Dny po válce a Únor 1948.

V roce 1946 končím svá studia na průmyslovce a hned nastupuji do zaměstnání jako laborant v elektro-fysikální laboratoři  fy Always v Hloubětíně, Nademlýnská 600. Připadal jsem si téměř jako mladý Edison a má touha stát se
jednou vlivným průmyslovým kapitánem mne neopustila.  Továrna Always byla konfiskátem po bývalém majiteli Stulhoferovi, jenž byl soudem odsouzen k 18 letům vězení a propadnutí majetku za kolaboraci s Němci. Továrna vyráběla elektronické součástky a já byl jen při pouhém pohledu na to všechno to laboratorní nadšen,  že mohu a budu v  takovém prostředí pracovat.
V roce 1946 jsme také volili svobodně  poslance do sněmovny na dva roky, v nichž měla být vytvořena Ústava Československé republiky. Tak jak se přibližoval termín dalších řádných voleb, tak se volební kampan přiostřovala. Preference Komunistické strany klesaly a jejich nervozita stoupala. Nebylo jisté zda prozatímní Ustavodárné národní shromáždění schválí takovou ústavu,která by zaručovala trvalou vedoucí úlohu KSČ. Tato strana spolu s Firlingerovským
křídlem ČSSD zvolila a uskutečnila násilnou formu převzetí moci nabyté tzv. Velikým Únorem 1948. Jsem již dnes pravděpodobně jeden z mála žijících očitých přímých svědků, který může dosvědčit, že komunisté převzali moc v jimi vytvořené atmosféře strachu, porušením demokratických principů a s pohrůžkou násilí se zbraní v ruce. Prohlašování dnešního předsedy KSCM pana Filipa, že se komunisté dostali v roce 1948 k moci legálně, aniž by porušili jakákoliv ústavní práva je jen holá a pustá lež.  Tehdy po manifestační jednohodinové stávce organizované nově zřizovanými akčními výbory
Revolučního odborového hnutí, byla cíleně zastrašována skupina vedoucích pracovníků, tehdy mezi nimi i já. Byli jsme svoláni do zasedací síně, kde bylo
      2
předsedou akčního výboru řečeno: „Právě jsme sdělili současnému národnímu správci Krákorovi, aby si vzal svou aktovku a klobouk a šel domů. A člen akčního
výboru  Stanislav Dvořák dodal: „Prozatimního vedení podniku se ujímám já a pokud se někdo bude nové situaci protivit, nebudeme  mu váhat  říci totéž co Krákorovi.
Ve  všech podnicích Prahy i v sekretariátech všech tří politických stran (mimo KSC) byly ustanovovány akční výbory a zabavovány písemnosti. . Rovněž v tehdejších novinách Svobodné slovo, Právo a Lidové demokracie. byly jejich redakce i tiskárny obsazeny akčními výbory..
Jak jsem již uvedl, mne práce v laboratoři nesmírně bavila a pracoviště jsem opouštěl často až k večeru tedy  i  v předvečer 25.února 1948. Vidím tak jak před vchodem budovy z přistaveného nákladního auta skládali, zřejmě policisté v civilu, do přízemní místnosti pušky. Druhý den dopoledne jsme byli „nahnáni“ do průvodu  na manifestaci, která se konala na Václavském náměstí. Při odchodu z budovy můj spolupracovník Jaroslav Doležal byl osloven členem akčního výboru „ Jardo, tys už byl na vojně pojď sem, půjdeš s námi !“ Dostal na ruku pásku LM (lidových milic) a pušku- zatím bez munice, ta mu měla být přidělena až v případě potřeby.
A tak se vlastně tvořily ty Lidové milice. Jarda nebyl žádný přívrženec KSČ.  Přijal pušku i pásku LM z obavy, že při neuposlechnutí výzvy by mohl přijít již o zaměstnání.
Tehdy jsem se na pochodu u Balabenky ztratil v davu. Připadal jsem si tehdy již jako člen nějakého stáda, ten pocit se u mne dostavoval vždy později při každém organizovaném průvodu.Jardu, jak jsem se od něj druhý den dozvěděl, odvezlo nákladní auto spolu s jinými muži s puškami na Hradčany „strašit“

      3
prezidenta Beneše, aby demisi nekomunistických ministrů přijal a odevzdal ji Klementovi Gottwaldovi.
Tak to byl celý ten tehdejší „ústavní způsob“  řešení vládní krize a nástupu komunistů k moci na dalších 40 let.
Můj sen stát se průmyslovým kapitánem se tím rozplynul.



Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.