Otec a syn Exnerové

JUDr. Otto Exner - advokát  chudých (tak mu v Unhošti říkávali). Do Unhoště přišel v roce 1934, kdy si v Pražské ulici číslo 33 otevřel advokátní  kancelář. Bydlel s rodinou na Václavském náměstí (dům, poslední na pravé straně ovšem po roce 1205 přestavěn.)
V době kdy už byl pan doktor v důchodu chodíval denně ke mně do knihařské dílny.
V té době už velmi špatně viděl, ale bavilo  ho pro své přátelé psát jízdní  řády. Někdy  zapisoval kolik autobusů projede Unhoští.  Každý týden jsme spolu sázeli sportku, jednou přišla jeho paní že manžel nemůže a řekla čísla na které jsme vyhráli asi dva tisíce. Poctivě se rozdělil. Nebyly všichni moji spoluhráči Sazky tak poctiví.
Denně jezdil se svoji ženou Liduškou a její sestrou autobusem na Nouzov na procházku, kde   prý býval  zdravý čistý  vzduch. Když jeli na delší výlet,  poslal lístek. Jednou byl na výletě v Petrohradě u Karlových Varů. Pan doktor Otto Exner st. byl českobratrského vyznání. Nevadilo mu to, aby si neprohlédl se zájmem petrohradský katolický kostel a pan farář si ho spletl s opravářem varhan. Pan doktor na varhany  trochu hrával, opravu zvládl a pan farář  strnul když se skutečný opravář ohlásil a on viděl v dálce mizet doktora Exnera . Žasl opravář i pan farář .   
         Na JUDr. Exnera, jak ho znalo málo unhošťských občanů, vzpomíná  Michal Jánský.
Jeho otec, nadporučík  československé armády sloužil v revoluci roku 1945. Jeho velitelem byl plukovník JUDr. Exner, nejvyšší záložní důstojník v Unhošti. Pan doktor nestál o slávu, není na jediné fotografii z mnoha oslav této doby, není o něm zmínka v žádné ze vzpomínek tehdejších účastníků povstání.
 RNDr. Otto Exner mladší: JUDr.  Exnera  jediný  syn.  Do Unhoště  přišel v roce 1934,   Říkali mu v rodině Otík.  Pan doktor si dal na výchově Otíka záležet, budil ho v nici s příkladem  násobilky a hoch musel bez váhání vysypat správný výsledek. Z Otíka  byl Otta, úspěšně pokračoval v přípravě na vědeckou kariéru.Z každého jeho úspěchu měl pan doktor  ohromnou radost radost, Když vyšla jeho první knížka  přinesl mi jí ukázat. Bylo to kolem roku 1969. Otta  studoval  na Karlově universitě, čas od času jsem  jej  vídala. Vždy jsem se divila,  jak silná skla v brýlích měl. Měla jsem dojem, že ani nevnímá lidi kolem sebe.
     Asi dva roky před  smrtí přijel do Unhoště s přítelkyní paní  Šimáňovou,  rozenou Valtrovou, pocházející rovněž z Unhoště. Bavili jsme se hodně o jeho otci. Stále se  ptal zda jsem to opravdu já. Otec jeho mluvil o nějaké Natašence. ( Asi se  mistru Brouskovi moje jméno nelíbilo a tak mne překřtil na Natašenku.)
    Přišla řeč i na jeho brýle. Nyní žádné brýle neměl a  vypadal mladě  byl  to úplně jiný člověk  nežli  jsem  ho  znala. Ptala  jsem se ho zda viděl dobře na děvčata . Zasmál se o řekl:  běhala za mnou jedna  - (kde nic – tu nic).. Musela jsem se usmát  i já. Znala jsem jí dobře, byla o rok mladší než já. (vnady nikdy nenarostly)
      Netroufám si psát o RNDr. Otto Exnerovi jako vědci, mám jen dojem, že být Němec, Francouz, Angličan nebo Američan, Nobelova cena by mu neunikla.
 Více o něm Tomeš: Český biografický slovník XX.století, díl I.
Narodil se 14.11. 1924 v Praze + 30.1.2008 v Praze.
 
                                                                                             Naděžda Stejskalová - Malá