Osudová pusa

František Schmíd 05:32 0 komentářů

Nebyla to pusa májová, ale novoroční


  Na první takovou opravdovou pusu jsem zapomněl,ale na tu osudovou se zapomenout nedá.Nebyla to sice pusa májová ale novoroční.

 Od šestnácti roků jsem za trest pracoval v papírně na tři směny u stroje a ve volném čase vyráběl letecké modely, s nimi se zúčastňoval závodů a další láskou byla motorka. Tím pádem na děvčata mi jaksi nezbýval čas.
 Následovala vojna a i tam jsem se proháněl na motocyklu jako motospojka. Po vojně se ale kamarádi začali ženit a já jim začal tak trochu závidět.

 Na silvestrovské zábavě poslední v roce 1960 jsem tancoval s pohlednou blondýnkou,která si mě spletla s podobným kamarádem. Zeptala se mě ,jestli jí svezu na skútru. Já jsem jí sdělil,že vlastním motorku a když mi řekla,že i ona má dvěstěpadesátku, téma  hovoru bylo na světě. O půlnoci jsme si dali novoroční pusu a tím přeskočila ta pověstná jiskřička. Svěřila se mi, že pochází z vesničky za lesem a já jí nabídl doprovod. Cesta měřila čtyři kilometry,vedla převážně lesem a byla neschůdná.To jsem ostatně zjistil za pár hodin za světla,kdy jsem chvátal na první schůzku. A protože jsme si padli do oka,následovalo další rande,Tento rok jsem absolvoval tuto cestu ještě dvěstěkrát,buď pěšky,nebo terénem na motorce a to i po odpolední směně,kdy jsme se scházeli o půl jednácté a.byla z toho láska jako trám. Mařenku jsem přesvědčil,že lepší než poutě a muziky jsou modelářské závody a sledování našich slavných závodníků na našich tenkrát skvělých motocyklech.I následující zimu jsme přežili a 31 března 1962 jsme se po 15 měsíční známosti vzali. Začátky byly nelehké ale radost nám dělala dcerka a po sedmi letech konečně kluk,protože ten byl poslední rodu po meči jako já a i on má synka.No a vnoučata je naše obrovská radost.

Závěr? Na tu první pusu,která padla před padesátišesti roky se hezky vzpomíná,protože byla pro nás šťastná.