ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Omnipol a Anglie

Naďa Malá 11:34 0 komentářů

Omnipol měl v Anglii člověka, který už dříve dodával embargované zboží. Nikdy jsem se nedozvěděl co, ani jsem po tom nepátral, jen z řečí kolem jsem věděl, že šlo o věci pro kosmonautiku a jaderný výzkum - například atomové hodiny.

Jmenoval se  Mikuláš Berger, v Anglii si říkal Nikolas, Niky. Před válkou žil v Praze. A byl inertním referentem Lidových novin, znal se z Čapky, Bassem a s lidmi z pražské redakce LN ( hlavní byla v Brně).

V tom období je těžko se orientovat. Boxoval v BC Smíchov – seznámil mně později s jedním z „Heřmánkových hochů“ jak si mladí boxeři z BC Smíchov podle  trenéra říkali mám podezření, že to byl příbuzný paní Buchtelové ze skladu odbytu Motorletu.

Buchtela byl šéf party mazačů, protože mne už v mém vyhnanství vzkazovala pozdrav od  Bergera. Jan Drda psal svého časů, že  v  roce 1939 byl vyslán redakcí do pohraničí, aby připravil reportáž. Nabídl se mu člen administrace, že ho sveze svým autem. Drda píše, že auto  koupil  po úspěšném obchodu s ovocnými konservami to je přesně ve stylu Bergera.

Berger tvrdil, že studoval filosofii na Karlově universitě. Také říkal, že absolvoval letecký výcvik a měl nastoupit k letectvu. Protože už tenkrát byl jazykový fenomén,  zalasoval   ho šéf rozvědky legendární plukovník Moravec pro špionážní službu. Říkal, že byl v Německu uvězněn a jen šťastnou náhodou se mu podařilo utéci, že byl takový genius jsem si mohl ověřit mnohokrát za někdy velmi směšných situací, když se lidé před ním začali domlouval jiným nebo jinými jazyky a on je varoval, že to také umí a že je ještě řádka  řečí. Které by mohly se stejným efektem vyzkoušet.

Berger pocházel z velmi bohaté rodiny, slovenských židů ( tvrdil., že  po matce křesťance je hluboce věřící člověk – některé skutky tomu moc nenasvědčovaly). Říkal, že jim patřilo celé  Beckovsko. Po otcově smrti se matka podruhé provdala. Otčím se jmenoval Rožánek a rodina se přestěhovala do Třebíče. Berger strávil několik let v Budapešti u příbuzných.

Dál vím jen to, že Němci vybili celou jeho rodinu a on byl nesmiřitelný nepřítel čehokoli německého, jediný bratr ušel popravě. Doktor medicíny padl v slovenském národním povstání (Berger mne seznámil z jeho bývalou snoubenkou manželkou velvyslance v Maroku Brázdy).

Měl mnoho důvodů emigrovat. V Anglií se hlásil do RAF, ale pro jazykové schopnosti byl demobilizován  přidělen českému vysílání BBC do Československa. Tam působil jako hlasatel společně s Otou Ornestem, režisérem a hercem šéfem Městských divadel Pražských, s Jiřím Muchou, žurnalistou a spisovatelem jsem se měl příležitost se seznámit s Ornestovými. Jeho druhou manželkou byla  Jana Koulová (byli jsme s Libou přátelé).

Jak jsem se s Bergerem poznal.  Když  už bylo jasné,  že se dokončení M 701 nestihne. Berger sehnal přes Italské přátele možnost Vipera dovézt VZLŮ vyslalo k jednání jako technika Vladimíra Žáka. Ve Vídni se  Žák sťal a měl nějaké řeči, které se nelíbili fízlovi z STB a doma žaloval. Takže Vladimír dojel.  Nabídli to ing. Kontánovi. Když mu řekli o co jde, zděšeně odmítl, že je ženatý a má děti. Takže z  nouze Honza  dobrý – přišli za mnou Za pět minut dvanáct. Málem to ztroskotalo na švýcarském vízu pro mne, kde mně měli za Bergera. Letěli jsme do Curychu, já, ing. Oldřich Berhard  z Omnipolu a ing. Vít Svoboda z obchodního zastoupení v Londýně. Protřelí veltmani,  já kluk z vesnice. V Curychu v Seefeldstrasse 7 to bylo jako v Praze. Na stěně Hradčany a na čestném místě miniaturní  ( aspoň desetikilová) replika pomníku sv. Jiří z třetího nádvoří Hradu. To proto, že  zakladatel firmy začínal v Praze. Měl tu firmu EMACK, zkrátka Emil Ackermann. Když přišli Němci  firma, která dovážela do republiky  výrodky renomovaných hodinářských  a strojírenských firem,  se jim náramně hodila, jejich kšefty se Švýcarskem šly tudy za bukem a Švýcaři se vyhnuli malérům se spojenci.

Pan Ackermann přestěhoval hlavní firmu do Curychu V Praze  Karlině  filiálku ( proti servisu Ford, říkalo se tam  dlouho u Vobořilů po majiteli firmy). Paní Ackermannová byla Češka z Napajedel, dcera  hoteliéra. S Ackerrmannem  se seznámila v Praze, aby dostala společenský brus. Pracovala v Českém srdci, kde se seznámila s Hanou Benešovou, paní Preissovou, Hodačovou a dalšími  dámami  velké společnostmi V Praze chodily do školy obě její dcery. Po přestěhování do Curychu Ackermann  brzy zemřel a kormidlo firmy  převzala  ona. Celou válku jezdila do Prahy. Němci tolerovali i Švýcarům leteckou linku do Londýna. Ostatně mi říkali, že za  války  Curych  byl  ráj špiónů.

Ing.Jiří Pergl.