„Odměna“ za slušnost a poctivou práci

Marek Prosser 08:22 0 komentářů

„Odměna“ za slušnost a poctivou práci - Kulak Jakub Wirth - příběh z doby komunismu

Rozhodl jsem se psát o tom, jak Akce kulak postihla rodinu našeho faráře P. Jana Wirtha. Téma jsem si vybral proto, že jsem P.Wirtha mnohokrát slyšel mluvit o osudu jeho rodiny za komunismu, a také proto, že byl ochoten mi věnovat čas a o událostech mi vyprávět.
Akce kulak měla za úkol likvidaci selského stavu. Probíhala v období let 1951 až 1953. Odsouzení „vesničtí boháči“ a jejich rodinní příslušníci byli násilně přestěhováni často do vzdáleného kraje, kde jim bylo přiděleno nové pracovní místo a bydliště. S sebou si rodina mohla vzít pouze nejnutnější bytové zařízení a osobní šatstvo. Zbylý majetek propadl státu a byl bez náhrady převeden do místního JZD nebo státního statku. Přesídlené rodiny byly ubytovány v nevhodných prostorách, žily pod dohledem a nesměly se vracet do původního bydliště ani v případě např. pohřbu příbuzných. Takzvaná Akce K totálně rozvrátila venkov a vztahy na vesnicích.
Jakub Wirth se narodil 11. 1. 1887 v rolnické rodině Tomáše a Anny Wirthových na rodinném hospodářství ve Štěpánovicích u Klatov. Na hospodářství začal pracovat, jakmile vychodil 5 tříd obecné školy, protože jeho otec byl těžce nemocný. Rodný statek se skládal z obytného domu, stodoly, stáje a zděné kůlny. Hospodařil na pozemcích o výměře 31,28ha, z toho 19,33ha tvořila pole, zbytek louky a les. V roce 1922 se oženil s o třináct let mladší Barborou Mazancovou. V roce 1923 se jim narodil syn Jan.
V roce 1952, kdy na rodinu dopadla Akce K, vlastnili řadu hospodářských zvířat, zemědělského náčiní a strojů. Velké stroje, jako například mlátička, vázací lis, elektromotor, jim byly zabaveny již v roce 1950. Dalším omezením pro hospodaření byl zákaz najímání pracovních sil. Na práci v hospodářství tak zůstal hospodář Jakub, kterému tehdy bylo 63 let a měl zchromlou ruku, jeho nemocná žena Barbora a dospělý syn Jan. Spolu s nimi žila ještě osmdesátiletá babička Anna – výměnkářka. V roce 1950 byla rodina poprvé pokutována za neplnění dodávek částkou 20 000 Kčs. Ještě dluhani nesplatili a hned v následujícím roce dostali pokutu ve výši 90 000 Kčs. Na zaplacení pokuty rodina už prostě neměla prostředky. Další vývoj na sebe nenechal dlouho čekat.
Na Jakuba Wirtha bylo podáno trestní oznámení dne 21. 9.1952. „Jakožto soukromý podnikatel nepřizpůsobil svou hospodářskou činnost jednotnému hospodářskému plánu. Opětovně nesplnil předepsané dodávky zemědělských produktů a nedodržel plánovaný stav dobytka.“Hlavní líčení u lidového soudu v Klatovech se konalo 3. 2. 1953. Podle rozsudku se hospodář Wirth dopustil ohrožení jednotného zemědělského plánu z nedbalosti. Naplnil tím §135 trestního zákona. Soud mu vyměřil 18timěsíční trest odnětí svobody nepodmíněně. Podle §47 propadl majetek odsouzeného státu a podle §54 byl rozsudek zveřejněn jako varovný příklad pro všechny další „třídní nepřátele“. Jakub Wirth byl 4. 2. 1953 uvězněn ve věznici Plzeň- Bory, smutně proslulé tvrdými opatřeními proti nepřátelům komunistického režimu již od února 1948.
Následoval výměr k vystěhování a zákaz pobytu v domovském okrese. Manželka Barbora se synem Janem byli převezeni do místa nového bydliště v Ostrově u Lanškrouna. Novým domovem se jim stal polorozbořený objekt bývalého mlýna po Němcích bez oken a bez topení. Nákladní auto s nejnutnějším vybavením přijelo až za 3 dny. Syn s matkou zatím spali na holé zemi v prázdném stavení. Když auto přijelo, zjistili, že řada věcí byla ukradena. Nenalezli ani kamna ani postel a na zemi spali dál. Nedomohli se navráceníosobního šatstva ani nejnutnějšího bytového zařízení.
Jakub Wirth měl „štěstí v neštěstí“, protože se díky amnestii ze 4. 5. 1953 dostal na svobodu. Ze žaláře však odcházel s podlomeným zdravím a nervově dočista zlomený. Ve vězení byl přivazován k židli tak, že když usnul, přepadl na obličej. Dalším důsledkem tohoto zacházení bylo vykloubení nohou. Byl zde také často surově bit. Na rodinný statek se již nikdy nevrátil, a ani se svou matkou Annou se již nikdy nesetkal. Ta byla ponechána ve stavení ve Štepánovicích zcela bez pomoci a v 83 letech svou první zimu o samotě nepřežila. Sousedé ji našli umrzlou.
V novém bydlišti byla Janovi a jeho otci Jakubovi ukládána ta nejhorší práce v družstvu, práce s umělými hnojivy. V prosinci 1955se Jakub při práci ve šrotovně otrávil namořeným obilím a po následných komplikacích zemřel. Jeho syn Jan potkal v Ostrově svou budoucí ženu Marii. Sblížil je i podobný osud rodin.
Mezitím na rodinném statku ve Štěpánovicích hospodařil Krajský výkupní podnik a nevhodným využitím budov je devastoval.  Na pozemcích hospodařily Československé státní statky.
Rehabilitační soud proběhl v únoru roku 1969, trestný čin byl zahlazen a rodině byla navrácena část majetku – obytné stavení ve Štěpánovicích čp 2. O jeho stavu je asi zbytečné se více rozepisovat. Dalších 20 let musela rodina strpět využívání svých hospodářských budov JZD a z oken sledovat jejich záměrnou devastaci. V roce 1990 zažádal Jan Wirtho úplnou rehabilitaci pro svého otce, které dosáhl již v září téhož roku. Nicméně k předání hospodářských budov a pozemků došlo až v roce 1996 a některé věci musela rodina zpětně odkoupit. Dodnes nejsou všechny pohledávky vůči družstvu vyrovnány. Bezpráví, které rodina utrpěla, poznamenalo všechny následující generace. Příběhem rodiny se zabýval i ÚDVZK na základě trestního oznámení, které podal v roce 2007 vnuk, P.JanWirth, s úmyslem dostat tyto zločiny do povědomí občanů.
Tento příběh je jedním z mnoha dokladů o Akci kulak. Myslím si, že je důležité připomínat si zločiny komunismu na osudech konkrétních lidí, které k nám promlouvají mnohem srozumitelněji než neosobní texty učebnic.

JECH, K. Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha: Vyšehrad, 2009. Dostupné z: www.ustr.cz
SOKa Klatovy, fond Okresní prokuratura Klatovy, karton 522 – T 1952 (290 a výš), Pt 552/5, Zápis o výpovědi – Jakub Wirth ze dne 20. 9. 1952.
Tamtéž, Trestní oznámení – Jakub Wirth ze dne 21. 9. 1952
Rodinný archiv Wirthových, Wirth Jakub – posledně bytem ve Štěpánovicích čp. 2. – rehabilitace ze dne 9. 7. 1969.
Osobní vyprávění P.JanaWirtha ze dne 25.1.2014

                


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.