Od adventu k vánocům 2015-12-04

Jméno Příjmení 10:53 1 komentář

Nevím, koho to bude zajímat jak žijeme v Poděbradech  spolu s Jitkou, ale nás zajímá jak žijí naši přátelé, kamarádi, dobří známí a především příbuzní, zvláště pak sestry a bratři.
Blíží se mi 81. rok a já si toho moc vážím, že ještě mohu žít ve společnosti své Jitky a občas i mezi svými dětmi a vnoučaty a mezi seniory v Poděbradech. 

Možná, že se dožiji i pravnoučete. Mám různé drobné neduhy stáří, ale mám je zatím pod kontrolou, sžil jsem se s mimi. Už dlouho neběhám, ani na běžkách, na těch s Jitkou jen „couráme“, posunujeme se dílem silou své vůle, dílem pod vlivem radosti, že si ty běžky ještě umíme připnout a neupadneme při tom. Nikdy jsem si nemyslel, že budu mít tak velkou radost ze šouravé chůze. Často se opírám o severské hole, abych neztrácel rovnováhu. Moc mne baví plavání, i když často odpočívám a v Kolíně se chodím ohřát do horké páry.  Nebudete mi to možná věřit, ale jsem šťastný, když mohu zarývat na zahrádce hnůj do země. Znamená to lepší úrodu v příštím roce a přiměřený pohyb pro mé tělo. Co se nám daří: Pažitka, petržel na zeleno, rukola – to je úžasný salát s půvabně nahořklou chutí a  vůní. Roste to jako plevel a když se tomu dá prostor a výživa, máme úrodu celý rok. Celer na zeleno, líbeček, medunka, pelyněk, máta, malé (lesní) jahody velmi sladké   a rodí velkou část roku. Rybíz černý i červený a naše chlouba – maliny červené i bílé a už končím, abyste mi nezáviděli. Mám zmapováno kde roste kolem Poděbrad jaké ovoce a také mám lehký žebřík, který ještě unesu a uvezu na naší Fábii.  Letos byla dobrá úroda „špendlíků“. V mrazáku z nich máme několik litrů šťávy, kterou dáváme spolu s medem do „svých“ mléčných produktů. Všimněte si úvozovek. Mléko kupujeme v mléčné farmě u známých zemědělců. Za týden spotřebujeme cca 15 litrů mléka. Atd…

      Těší mne i čtení, i když si  nepamatuji jakou knihu jsem měl v ruce před měsícem. V současné době mne zaujal židovský spisovatel
Isaak Singer    nositel nobelovky. Už nemohu číst v posteli, po půl stránce četby usínám. Rád píšu. Ne že bych si myslel, že to umím, ale je to pro mne hlavně hra se slovy a myšlenkami. Trénink „myslivny“.
Existují některá média, která mi občas něco otisknou. Rád dělám r ozhovory, při tom poznávám zajímavé lidi. Už jsem zpovídal rodilou Rusku i Američanku, nedávno českého podnikatele původem z Libanonu. Velice rád zpívám. Dost často s Jitkou, nebo i sám. Krásně mi to zahání nudu a zvedá dobrou náladu.
     Věřím v Boha Svořitele, myslím si, že myšlenka – informace – je prvotní, před hmotou. Proto mne nedáno potěšila kniha  francouzského autora Claudie Tresmontanta – Otázky naší doby. Jsou tam kapitoly jako – vesmír, stvoření, proroctví, mozek, metafyzika, judaismus, křesťanství, hodnoty, evoluce, buňka…Sblížení vědy a náboženství...Kupodivu – si z toho i něco pamatuji.
      S Jitkou máme společné zájmy i neduhy, které máme zatím pod kontrolou. Jitka je o 4 roky mladší než já a je momentálně na vyšší výkonnostní pohybové úrovni. Dříve jsem musel na Jitku čekat (kolo, chůze, plavání…) nyní mi  Jitka ujíždí všude. Moje srdce pracuje na 60% a to je znát. Jitku hodně bolí nohy a nyní právě jí bude její zubařka trhat několik zubů.
      Rodiny našich synů žijí spořádaně, aspoň pokud víme. Větší vnoučata už vidíme málo, mají hodně svých zájmů. Honzova „mladší generace“ – Ella a Mikeš – jsou nám bližší, občas se s nimi vidíme a to je radost. Věříme, že si je ještě užijeme. Protože jsme už hodně zestárli,  Monika nám příliš nevěří, že jsou s námi v bezpečí. Ale u nich doma je můžeme hlídat, když Monika s Honzou mají večerní program.
     Připravujeme se na vánoce, letos poprvé budeme s Jitkou sami.
Loni jsme u sebe měli babičku Vlastu, která už byla na odchodu z tohoto světa. Máme minimální vánoční výzdobu – adventní věneček na stole, se čtyřmi svíčkami a tu a tam snítku jehličnanu. Když jsem něco hledal v naší komoře, našel jsem tam vánoční ozdoby, svíčky, prskavky, které jsme používali naposled v Rájově . Byly tam i ořechové skořápky (lodičky) se svíčkami, kterými jsme asi před asi třiceti lety věštili kdo se dostane nejdál do světa. Občas se prohrabu fotkami z dětství našich kluků, ale i vnoučat. ( Je to veliké album A3
a několik menších alb.) Připomíná nám to nejkrásnější období  našeho života. Krásné vzpomínání mne hladí po duši. Máme za sebou a snad i před sebou život plný radosti.
      Dárky dáváme jen sobě, naše vnoučata všechno mají a ničeho si moc neváží.  Hned po vánocích jedeme s Honzou na cca týden do Pece, bohužel, asi nebude sníh, snad aspoň technický.
Veselé vánoce a dobrý nový rok!  

Táta s mámou – Jožka , Jitka.