O naší rodině II

Adéla Kašková 14:46 1 komentář

Pokračování vyprávění paní Milady Stuchlíkové z domova pro seniory v Jirkově o její rodině a jejím mládí .

Druhým příspěvkem pokračuji ve vyprávění paní Milady Stuchlíkové o jejím dětství a její rodině. Byly jsme tři děti. Nejstarší sestra Miroslava, bratr Václav a já. Takže maminka měla s námi jistě hodně práce. Tatínek byl horník na dole Pluto v Louce, sousední obci. Všichni tři děti jsme od mých tří let jezdili s maminkou na chmel do Solopysk u Loun k mojí babičce – tatínkově mamince. Byla to druhá žena dědečkova. První žena zemřela po pátém porodu. První čtyři děti byli kluci. Teprve páté dítě byla dcera, která když vyrostla a provdala se za pana Kosinu, emigrovala do Sovětského svazu. Jezdit na chmel byla příležitost vydělat nějaké peníze. Jezdili jsme tam poslední týden v srpnu a vraceli jsme se až první týden v září. Pamatuji se, že tatínek musel 1. září přinést do školy vysvědčení a paní učitelka na něj napsala: Je na chmelu. Ostatní česáči, kteří chodili také česat k sedlákovi, spali ve stodole na mlatě na slámě. Na chmelnici bývalo při tom česání veselo. Po chmelnicích přicházeli muži, kteří ohřívali párky nebo buřty. My jsme také maminku prosili, aby nám koupila párek, ale maminka vždy říkala, že bychom tam utratili všechny peníze, co bychom vyčesali. Pamatuji se, že za první peníze si rodiče koupili linoleum. Další léta nás za ty vydělané peníze oblékala na zimu. Maminku strašně bavilo vyšívání. Krásně vyšívané byly záclony, deka přes dvě postele a každá naše košile a spodničky měly vyšívané široké kanýry. Tyto moje široké a krásné kanýry posloužili ještě jednou. Když už jsem se provdala a měla syna Milana, tak moje sestra Miluš odpárala kanýry a přišila je k peřinkám. To už bylo v roce 1943, kdy ještě zuřila válka, a nic takového nebylo ke koupi. A užila ji potom i dcera Jitka. Ta se narodila 1. června 1945. Maminka uměla všechno dobře uvařit i upéct. Než se provdala, byla kuchařkou na zámku v Litvínově. Každou sobotu byly upečené buchty nebo koláče. Dělala sama všechna povidla, měli jsme i sušené borůvky a nejlepší snad byly buchty se šípkovými povidly. Také kupovala tvaroh, který nosila stará sousedka každý týden z hor v nůši na zádech. Chodila tři hodiny sem a tři hodiny zpátky. Maminka co se týče jídla, byla úplná kouzelnice. Chutnalo nám všem. Jen já jsem nikdy nechtěla v neděli jíst dobrou hovězí polévku. Měla jsem nejraději bramboračku a ta mi také zde v domově pro seniory chutná nejvíc. A moc dobrý býval i osmažený květ akátu. Veliký strom stával u nás na dvoře.