Nouzové přistání

Vladimír Machek 21:01 0 komentářů

Příběh vypráví o tom, jak mělo naše letadlo problémy a museli jsme nouzově přistát.

Na londýnském letišti Heathrow jsme byli v deset. Odlet byl plánován na jedenáct. Z Prahy mělo mezitím přiletět TU 104, měla se vyměnit posádka. Byli jsme už odbaveni. Venku se blížila bouřka, pršelo. V té bouřce přistávalo naše letadlo.

Něco se stalo. Hlásili, že odlet se odkládá. Čekali jsme. Za chvíli se z venku přiřítili mokří a zablácení reportéři. Pak prošla pobledlá posádka. Cestující jsme neviděli, šli jinudy. Pak přišla zpráva: Letadlo v bouři vyjelo z přistávací dráhy a podvozek se zabořil do trávy. No nazdar! A my měli letět domů! Čekali jsme. Hodinu, dvě, celé odpoledne. Venku se už vyjasnilo. Přinesli nám něco k pití. Dívali jsme se na odlety a přistávání. Kolem nás proudili lidi všelijakých tváří a barev.

Konečně v pět hodin nám hlásili nástup do letadla směr Praha. Oddechli jsme si. Ale obavy v nás zůstaly. Opravili to důkladně?

Bylo krásně, slunce zapadalo. Kanál La Manche svítil modří. Z okénka jsem napočítal 14 lodí. Pak písčité pláže Francie. Nad Belgii už byla skoro tma. Německo už mělo světla ve městech. A najednou se hluk motorů začal měnit z vysokého „ííí“ na hluboké „úúú“. Letadlo začalo klesat a kroužit. Lidi se po sobě začali ohlížet trochu nervózně. To už jsme v Praze? Letadlem se ozývaly tupé rány. To jak posádka zkoušela vysunout podvozek. Pak se objevila světla letiště. Lufhansa, Frankfurt nad Mohanem.

Nalétáváme na přistání. Okénkem vidím, jak souběžně s letadlem pádí požární auta a sanitky. Svist, trocha drncání a stojíme. Rozléhá se potlesk, smích, veselé volání. Chlapi vytahují ukryté lahvinky, whisky. A pak jsme čekali. Hodinu, dvě. A pak se otevřely dveře a po jednom nás vypustili kordonem uniforem do vyhrazené části letištní haly. Ničemu jsme se nedivili.

Byl rok 1965. Československé letadlo neplánovaně přistálo v Západním Německu. V hale jsme dřímali do půlnoci. Pak přistavili autobusy a zavezli nás do malého hotelu na okraji města. Na stole byly minerálky, Coca-cola a hup do postele. Brzo ráno nás budili. Honem jsem se oblékl a s foťákem spěchal k východu. U vchodu stáli dva hoši v civilu. Hned u dveří mě energickým gestem poslali zpátky. Za chvíli nás zavezli na letiště.

Konečně jsme doma. To bylo vítání. Večer v rozhlase byla o havárii zpráva. Všem se ulevilo. Děti měly radost z čokolády a babička z balíčku pravého anglického čaje.