Nerozlučná dvojice

V 19 století co řekli rodiče, děti bez výhrad plnili  i  když  toho celý život litovali. Takovým byl i Václav Šefčík. Od roku 1945 kronikář města Unhoště.
     
Druhým byl Jaromír Šmíd učitel oba rodáci unhošťští. Byla to nerozlučná dvojice. Práci pro příští generaci dělali s láskou bez odměny. Založili „Vlastivědný  kroužek  při  Melicharově městském muzeu“. Zajišťovali  provoz  muzea a od roku  1952 vydávali časopis.

„ Zprávy Melicharova městského muzea v  Unhošti“ , tištěné na cyklostylu dvakrát ročně. Jejich práce byla  velmi záslužná neboť zachytili mizející historické povědomosti  obyvatel  Unhoště. Díky jejich práci jsme mohli číst vzpomínky pamětníků popisující události z poloviny devatenáctého století. Tyto příspěvky jsou  do dneška cenným zdrojem informací k poznání historie Unhoště a jeho okolí.

Dvojici Šefčíka a Šmída  doplňoval  Josef Příhoda, ředitel spořitelny v. v.  V   té době archivář města. Kreslil titulní listy ke zprávám. Při své archivářské  práci  přicházel na různé zajímavosti z našeho města, které publikoval v již  zmíněném  časopise.
Další záslužnou činností byly čtvrthodinky v rozhlase po drátě. Každý týden, už obyvatelé Unhoště čekali co nového uslyší. Ovšem nemohly být vysílaný  živě, ale  musely  být  přettáčeny, aby náhodou  neřekli co by se soudruhům nelíbilo. Byla to jakási zpruha k jednotvárnému životu v totalitě. Činnost nahrávání obstarával Karel Prikner učitel. Škoda, že se nahrávání nedochovalo do dnešních dnů. Co přednášek uskutečnili v knihovně, ve školách, v domově důchodců, na vesnice jezdili. Vždy s velkým úspěchem. Dále si vymysleli a dali dohromady ze starých fotografii cyklus „Zmizelá Unhošť“. Byla to z diapozitivy hodně navštěvována, nejdříve  přednáška sále staré radnice, potom v sále kina Viktoria, vždy bylo nabyto., že nebylo  kam sednout. Naposledy bylo ve škole. Po sametové revoluci se nenašlo.                                                                     

Stejskalová