NEOPAKOVATELNÉ MOŘE, MOŘE POPRVÉ

Anna Sýkorová 10:01 1 komentář

...prostě, první dotek moře se všemi zážitky.

Přenesu se o čtyřicet let zpět, na Vysočinu. Je mně devatenáct let, jsem mladá, žádostivá, plná energie a touhy poznat co nejvíce. Právě jsem ukončila střední školu, nastoupila do prvního zaměstnání, ocitnula jsem se na prahu dospělosti. Byla jsem konečně sama za sebe. V tu dobu jsme se s kolegyňkami z práce rozhodly, že první výplaty padnou na zájezd k moři.

Byly jsme tři a všechny nás moře lákalo. Bude to první dotek se slanou vodou, první očekávaný a jistě úchvatný západ slunce, první výlet za hranice. Nakonec se všechna naše přání nejen splnila, ale předčila všechno, co jsme doposud zažily. Vybraly jsme si CKM, ta „šila“ dovolené pro nás mladé. Vy starší si zajisté vzpomenete, co se pod zkratkou CKM skrývalo. No přece, byla to Cestovní kancelář mládeže. Naší hlavní podmínkou bylo, aby to bylo k moři a úplně nejhlavnější, aby to bylo co nejlevnější.

Volba padla na zájezd do Rumunska. Vlak byl naším dopravním prostředkem. Poprvé jsme jely v lehátkovém voze, poprvé tak dlouhou cestu. Bylo to dobrodružství, a co nás teprve čekalo? Jízda vlakem se zdála nekonečná. Netrpělivost je totiž jeden z hlavních atributů mládí a my jsme se již viděly u vytouženého moře. Celou noc a celé dopoledne nakonec uběhlo a my v pravé poledne utíkaly k tajemnému moři. Kde že skončila všechna varování…polední slunko je nejhorší, první pobyt zkraťte na nejmenší možnou míru, hodně pijte, samozřejmě vodu, vždy mějte patřičnou pokrývku hlavy…mažte se!!! Nic z toho se ten první den nekonalo. Pohled, dotek, slanost, vlny… to vše nás doslova uhranulo. A my tři DOSPĚLÉ, ale velmi nezralé se kochaly a kochaly, až nás zapadající slunko upozornilo, že je čas jít domů, do stanového městečka, kde jsme se ještě ani nestačily vybalit a ubytovat. To nejhorší nás teprve čekalo, hlásila se bolest hlavy, zimnice a co teprve puchýře, které nám vyvolalo zlomyslné slunce. Nepomáhaly tekutiny, nepomáhalo mazání, nepomáhal Acylpyrín, nepomáhalo nic. Prostě jsme si nerozvážnost mládí musely odtrpět.

Paradoxně, nejúčinnějším medikamentem nakonec bylo studené kyselé mléko, prostě kyška, kterou jsme použily vnitřně i jako mazání. Vážení, dovedete si asi představit, jaký odér se linul z našich třech těl. Náš stan byl míjen velkým obloukem. Asi po dvou dnech jsme se částečně navzájem oloupaly a vyrazily do světa. Pravda, slunci jsme se vyhýbaly, jak jen to bylo možné. I pokrývky hlavy nakonec našly uplatnění a konaly ochrannou funkci. Nic nebránilo tomu, abychom se konečně vrhly „dovolenkovat“.

Začaly jsme si užívat moře, pobřežních obchůdků a romantických diskoték. Taktéž jsme zavítaly na nudy pláž. Co jsme se nasmály, zejména „dederonům“, jak jsme tenkrát nazývaly občany Německé demokratické republiky. Ty již tenkrát na nudy byli jako doma. Nic jim nevadila a nebránilo vystavovat často velmi nesouměrná těla. Pro nás mladé dívky, v té době velmi nezkušené, pohled na ně vyvolával nejen smích ale i přirozený stud, rozpaky. Naopak, někteří mladí Rumuni, zejména ti „plážoví inženýři“, nám tehdy velmi imponovali. Připadali nám, že jsou neodolatelní, zábavní. Ale zdání klame. Je vám jasné, že jakmile nám otrnulo, odér z kyšky vyprchal, puchýře zmizely, staly se z nás neodolatelné, mladé dámy.

Hlavní náplní bylo vytváření nevídaných modelů. Dle dohody všechno naše oblečení bylo společné. Naše postavičky byly souměrné, štíhlounké a i váhově vyvážené. Tudíž, plátěné kostýmky, šatky, kraťasy, čepice, šátky, korále, klobouky buď visely, ale častěji byly na hromadě a hlavně sloužily všem třem. Potom již záleželo na invenci a hlavně hbitosti té které, co si z kupy ukořistila a jaký model v našem stanu vytvořila. Často to byl boj nelítostný a stálo nás to mnoho sebezapření, abychom si nevjely do vlasů. Dnes na to vzpomínám opravdu s úsměvem. Den co den jsme dokázaly vytvořit neopakovatelné kreace. Kam se na nás hrabe Františka, či Táňa Kovaříková. Naše módní výstřelky nezůstaly nepovšimnuty. Tmaví, okatí mladíci, ale i jiní cizinci se mohli ve dvornosti přetrhnout.

První „diskoška“ byla okouzlující. Večerem se linuly italské hity, písničky ABBY, Boney M, Beatles…Zejména chraplák Drupiho dovedl okořenit večery pod hvězdami. Prostě romantika! Přes to všechno jsme se my, děvčata z Vysočiny vždy držela pohromadě. Temperament Rumunů byl nevídaný a nezvyklý. Na místě byla obezřetnost. Přesto jedna z nás, musím konstatovat, že já to nebyla, jen na chvilku podlehla svodům a vábení. Podcenila náš společný návrat a lehce se opozdila. Tmavý galán opěvoval její mladost a krásu a proto se nelze divit, že za námi zaostala. Po výkřiku moje Maria ji převalil za keř a nebýt vracejících se turistu, no, nevím, jak by Marija dopadla. Lidé zaslechli výkřik, chlapec znejistěl, Maria ho kopla a on ji udělal „modráka“ pod okem. Byl to mžik a až na to „moňo“, které jí odsoudilo nosit sluneční brýle do konce pobytu, vlastně vše dobře dopadlo.

Dalším neopakovatelným zážitkem byl pohled na rozbouřené moře. Nejvíce si ho užila nejmenší kolegyně, která byla vždy upravená až detailně. Před každou vycházkou si natáčela vlasy, nestihla-li to, měla po ruce paruku. Vždy nalíčená, elegantní. Ne jinak tomu bylo i v den, kdy moře bouřilo. Já s Marunkou jsme se učily skákat do vln, které byly opravdu jak vysoké domy. Třetí z nás, ta elegantní, v paruce opatrně brouzdala na kraji v písku. Přišla vlna jako barák, milou kolegyní porazila, další vlna se přes ni převalila a nebýt starého pána z NDR , snad by se chuděra utopila. My dělaly, co jsme mohly. Moře bylo divoké a trvalo chvíli, než jsme se dostaly na břeh. To jsme již převzaly otřesenou kamarádku od zachránce. Paruku měla šejdrem, vršek plavek jí uplaval, seděla tam, jak ty Němky na nudy pláži. Vidíte, co udělá šok. Tato prudérní dívčina seděla na kraji pláže skoro nahá. Starý Němec byl velmi aktivním záchranářem. „Bodejť“ by ne! Kolegyňku jsme dooblékly, starému pánovi poděkovaly a u vínka jsme se tomu nakonec zasmály. Blížil se den odjezdu a nám se opravdu nechtělo domů. Brouzdaly jsme večerní pláží, sbíraly mušle, kamínky a plánovaly, kam příští rok vyrazíme. V tu dobu jsme ještě netušily, že nás čeká pár krásných dovolených pospolu, zatím to byly jen plány.
Dovolená v Rumunsku? Byl to první dotek moře, slaný vítr, písek, západy slunce, sladká hudba, večery plné hvězd a hlavně mladí, nespoutané, nerozvážné, divoké, všeobjímající.