Nakupování a Tuzex

Adéla Brynychová 12:07 1 komentář

Nakupování a Tuzex, podpultové a nedostatkové zboží

V dnešní době jsme zvyklí, že všude existují supermarkety, které mají nepřetržitě otevřeno a můžeme si v nich koupit vše od potravin až po spotřební zboží. Dříve tomu tak nebylo. Sortiment byl přísně rozdělený na potraviny, oděvy, boty, drogerii a né ve všech místech, byly obchody dostupné. Potraviny se kupovaly třeba na vesnicích v potravinách Jednoty, nebo jezdily pojízdné prodejny. Když si chtěl někdo koupit třeba šaty, boty nebo něco z železářství muselo se do větší střediskové obce nebo do města, ale ani tam často nebylo požadované zboží k dostání. Třeba v potravinách často odpoledne došel chleba nebo mléko a muselo se čekat na příští pracovní den.  O svátcích bylo samozřejmě zavřeno. Lidé tak využívali domácích surovin (ovoce, zelenina, chov domácích zvířat), které si sami zpracovali, např. zavařením, naložením, usušením, zmražením, atd. a vyráběli si tak zásoby na zimu.

Často bylo nutné stát frontu, tzn. i několik hodin na předměty obyčejné denní spotřeby, například toaletní a hygienické potřeby, ale týkalo se to i některých potravin, které jsou v dnešní době dostupné celoročně a v neomezeném množství (ovoce a jiné cizokrajné plody). Lidé měli základní obživu, ale chyběl jim jakýsi nadstandard, na který jsme dnes zvyklí. Nedostatečný výběr v konfekci vedl k tomu, že většina žen šila na sebe i na děti podle časopisu Burda, který se u nás dal sehnat.

V železářství nemohli často řemeslníci dostat potřebné zboží jako okapy, háčky a různé šroubky. Počet zboží byl velmi omezený a často se zamlouvalo daleko dopředu, dokonce i takzvaně podplácelo, aby člověk něco dostal. Přestože byl velký BOOM soukromého stavění domů, nebyl k dostání potřebný stavební materiál. Tak se třeba stalo, že děda když stavěl, musel jet pro stavební kolečko až do Mostu což bylo asi 160 kilometrů a vezl ho vlakem, protože auta byla v domácnostech ojedinělá. Pokus si chtěl někdo pořídit auto, musel se zapsat do pořadníku v Mototechně. Na vozidlo se čekalo i několik let a k dostání byla vozidla jen výroby z východního paktu (Polsko, SSSR, ČSSR a NDR). Velmi oblíbeným vozidlem bylo vozidlo zn. Trabant, který byl plastový a měl nízkou spotřebu.

Nebylo ani dostatek autobusových spojů, takže lidi byli zvyklí chodit běžně 5-10 kilometrů. Hračky pro děti byly také velice omezené, takže sehnat moderní panenku nebo sportovní kolo bylo unikát, stály se na to fronty od 4 hodin od rána do doby, než se otevřelo.

Bylo omezené jednak možnostmi a jednak finančně cestování do zahraničí. Když rodiče přivezli dětem něco ze zahraničí například z bývalého SSSR nebo NDR byla to veliká vzácnost a v rodině se to dědilo a uchovávalo.

Pojem o tom jaké věci existují v zahraničí, přestože neexistoval internet stejně ve společnosti byl, hlavně od těch lidí, co západní svět navštívili. Tito lidé si pak ze služebních cest přiváželi cizí měnu, která se u nás za české peníze nedala vyměnit jako je tomu dnes ve směnárnách. Za tuto měnu bylo možno vyměnit takzvané bony, za které se pak nakupovalo v takzvaném Tuzexu. Tam bylo všechno západní zboží k dostání, od jídla až po všechno ostatní. Pokud neměl člověk takovéto známé, sháněl bony takzvaně na černo. Prodávali je lidé většinou mladí, kteří v hotelích takové valuty nakupovali od cizinců a předprodávali je tajně za výši, kterou si sami určovali. To můžeme vidět ve filmu Bony a klid. Po takových poukázkách byl veliký zájem a lidé byli ochotní za ni zaplatit víc než byla jejich hodnota.

Zvláště mladí lidé toužili po džínách, kterým se u nás říkalo texasky. Kdo je vlastnil byl na tehdejší dobu velmi in. Později se u nás začaly i vyrábět, ale pouze z náhradního materiálu a nebyly značkové. Později se daly koupit na tržnicích.

Když u nás vietnamská komunita začala otevírat stánky, měla veliký úspěch, protože se tam začalo objevovat zboží, které u nás nebylo obvyklé. Samozřejmě po revoluci byl rozmach služeb a obchodů překotný, ale často se stalo, že nestačila finanční situace obyvatelstva. Dnes je stav už takový, že většina lidí si může dobře nakoupit to co by chtěli.