Nakupování a Tuzex

Adéla Brynychová 12:07 1 komentář

Nakupování a Tuzex, podpultové a nedostatkové zboží

V dnešní době jsme zvyklí, že všude existují supermarkety, které mají nepřetržitě otevřeno a můžeme si v nich koupit vše od potravin až po spotřební zboží. Dříve tomu tak nebylo. Sortiment byl přísně rozdělený na potraviny, oděvy, boty, drogerii a né ve všech místech, byly obchody dostupné. Potraviny se kupovaly třeba na vesnicích v potravinách Jednoty, nebo jezdily pojízdné prodejny. Když si chtěl někdo koupit třeba šaty, boty nebo něco z železářství muselo se do větší střediskové obce nebo do města, ale ani tam často nebylo požadované zboží k dostání. Třeba v potravinách často odpoledne došel chleba nebo mléko a muselo se čekat na příští pracovní den.  O svátcích bylo samozřejmě zavřeno. Lidé tak využívali domácích surovin (ovoce, zelenina, chov domácích zvířat), které si sami zpracovali, např. zavařením, naložením, usušením, zmražením, atd. a vyráběli si tak zásoby na zimu.

Často bylo nutné stát frontu, tzn. i několik hodin na předměty obyčejné denní spotřeby, například toaletní a hygienické potřeby, ale týkalo se to i některých potravin, které jsou v dnešní době dostupné celoročně a v neomezeném množství (ovoce a jiné cizokrajné plody). Lidé měli základní obživu, ale chyběl jim jakýsi nadstandard, na který jsme dnes zvyklí. Nedostatečný výběr v konfekci vedl k tomu, že většina žen šila na sebe i na děti podle časopisu Burda, který se u nás dal sehnat.

V železářství nemohli často řemeslníci dostat potřebné zboží jako okapy, háčky a různé šroubky. Počet zboží byl velmi omezený a často se zamlouvalo daleko dopředu, dokonce i takzvaně podplácelo, aby člověk něco dostal. Přestože byl velký BOOM soukromého stavění domů, nebyl k dostání potřebný stavební materiál. Tak se třeba stalo, že děda když stavěl, musel jet pro stavební kolečko až do Mostu což bylo asi 160 kilometrů a vezl ho vlakem, protože auta byla v domácnostech ojedinělá. Pokus si chtěl někdo pořídit auto, musel se zapsat do pořadníku v Mototechně. Na vozidlo se čekalo i několik let a k dostání byla vozidla jen výroby z východního paktu (Polsko, SSSR, ČSSR a NDR). Velmi oblíbeným vozidlem bylo vozidlo zn. Trabant, který byl plastový a měl nízkou spotřebu.

Nebylo ani dostatek autobusových spojů, takže lidi byli zvyklí chodit běžně 5-10 kilometrů. Hračky pro děti byly také velice omezené, takže sehnat moderní panenku nebo sportovní kolo bylo unikát, stály se na to fronty od 4 hodin od rána do doby, než se otevřelo.

Bylo omezené jednak možnostmi a jednak finančně cestování do zahraničí. Když rodiče přivezli dětem něco ze zahraničí například z bývalého SSSR nebo NDR byla to veliká vzácnost a v rodině se to dědilo a uchovávalo.

Pojem o tom jaké věci existují v zahraničí, přestože neexistoval internet stejně ve společnosti byl, hlavně od těch lidí, co západní svět navštívili. Tito lidé si pak ze služebních cest přiváželi cizí měnu, která se u nás za české peníze nedala vyměnit jako je tomu dnes ve směnárnách. Za tuto měnu bylo možno vyměnit takzvané bony, za které se pak nakupovalo v takzvaném Tuzexu. Tam bylo všechno západní zboží k dostání, od jídla až po všechno ostatní. Pokud neměl člověk takovéto známé, sháněl bony takzvaně na černo. Prodávali je lidé většinou mladí, kteří v hotelích takové valuty nakupovali od cizinců a předprodávali je tajně za výši, kterou si sami určovali. To můžeme vidět ve filmu Bony a klid. Po takových poukázkách byl veliký zájem a lidé byli ochotní za ni zaplatit víc než byla jejich hodnota.

Zvláště mladí lidé toužili po džínách, kterým se u nás říkalo texasky. Kdo je vlastnil byl na tehdejší dobu velmi in. Později se u nás začaly i vyrábět, ale pouze z náhradního materiálu a nebyly značkové. Později se daly koupit na tržnicích.

Když u nás vietnamská komunita začala otevírat stánky, měla veliký úspěch, protože se tam začalo objevovat zboží, které u nás nebylo obvyklé. Samozřejmě po revoluci byl rozmach služeb a obchodů překotný, ale často se stalo, že nestačila finanční situace obyvatelstva. Dnes je stav už takový, že většina lidí si může dobře nakoupit to co by chtěli.
 


Komentáře
Naďa Malá
Zažila jsem kdy bylo vše na lístky. Když jste neměla známé tak jste stejně nic nesehnala.
14.4.2017 10:12:44