Můj nejzajímavější podzim v mém životě

Ludmila SUCHÁ

Podzim v mém životě, na který nikdy nezapomenu

Jak už to bylo na vesnici zvykem, byla samozřejmostí rodiny povinnost postarat se o bydlení dětí. A tak se přestavovalo, renovovalo, vylepšovalo to, co už bylo, aby do doby, než si "mladí" zajistí něco sami, měli kde být. Ruda (můj muž) byl stavař a tak uměl leccos ve stávajícím bytě vylepšit. Kachlíčky nad kamny, dlaždičky kolem kamen, nové lino, vymalování od našeho rodáka, který bydlel v Praze a měl moderní vzory, dosud na vesnici nevídané.

Hezky a moderně jsme si byteček u mých rodičů zařídili a  zde se také narodila 14.10.1958 prvorozená dcera Liduška.
Toho podzimu jsme s mužem na procházce zjistili, že na jedné opuštěné zahradě je několik stromů dobře vyzrálých švestek. Ruda měl okamžitě nápad švestky posbírat, naložit a vypálit slivovici. Pro ten účel mu někdo v práci udělal takového šneka z trubek a když švestky byly správně uležené, rozhodl se zahájit výrobu. V novém, krásně vymalovaném a vybaveném bytě dal na sporák velký pařák se švestkami. Pařák byl velký hliníkový hrnec, který původně sloužil v domácnostech k vaření brambor pro dobytek a k ohřívání vody na paření. Později ale našel uplatnění i jinak. Vyvářelo se v něm ložní prádlo, pleny pro děti apod.Takovýto hrnec byl na vesnici v každé rodině. Měl k němu přidělané to trubkové udělátko a přes umyvadlo měl chlazení. Do tohoto hrnce nandal část naložených švestek a pomalu přikládal do kamen.

Lidušce byl sotva měsíc. Ležela v nažehlené bílé peřince s vyšívanými kanýry na gauči v kuchyni a spala. Já jsem něco připravovala k jídlu a najednou padla ohlušující rána a následoval hustý kouř a oheň šlehal z plátů na sporáku. Kamna se pravděpodobně roztopila víc než bylo záhodno a puklice z pařáku vyletěla z hrnce a s ní i vařící švestky, které se na kamnech začaly pálit a zlihovatělé i hořet. V tu chvíli bylo znovu vymalováno, protože švestky lítaly po zdech i po stropě i po podlaze. Inu, tlak byl veliký. Já jsem honem popadla Lidušku, hodila jsem jí plenku přes obličej a utíkala na druhou stranu dvorku k rodičům.
Maminka právě dělala něco na dvoře a jak jsem otevřela oboje dveře, z kuchyně se vyvalil na dvůr hustý dým. První reakce maminky byla: „ Prokrista Pána, oni by kvůli chlastu ještě zmrzačili nebo zabili dítě“. Já jsem na nic nečekala a utíkala k našim do světnice. Tam jsem malou položila na gauč a s přáním, aby ji maminka pohlídala, jsem se šla podívat na tu spoušť, kterou výbuch po sobě zanechal. Ruda mezitím stáhl hrnec se zbytky švestek na kraj sporáku, kde nebylo takové horko. Oba dva jsme si pak dali do kýblů vodu, do ruky hadr a začali jsme, každý z jedné strany smývat švestky nejprve ze stropu, pak ze zdí.To všechno 2 měsíce po nastěhování do nového, krásně vymalovaného bytu. Vymalováno bylo opravdu kvalitně, protože při naší velké opatrnosti se nám podařilo poškodit malbu minimálně. Po malé opravě to vypadalo skoro jako nové. Stáhla jsem ubrus, deku z gauče, závěsy a záclony, které voněly po pečených a spálených švestkách,  pak jsme umyli podlahu a otevřeli všechna okna (i do ložnice, protože i tam pode dveřmi se dostal pach z kuchyně). Rychle jsem všechno vyprala, pověsila nové záclonky a závěsy, dala nový ubrus a šla jsem k mamince za malou.

Byly jsme tam až do večera, dokud nebyl čas na koupání a spaní. Mezitím Ruda vynesl všechny „výrobní pomůcky“ ven a bylo vyvětráno, takže jsme tam mohli i spát. Horší byla jeho snaha další den dílo dokončit, protože to přece nemůže přijít všechno nazmar. Já při představě, že by se to mohlo všechno opakovat, jsem o tom nechtěla ani slyšet. Nakonec mě slibem, že bude opatrný a bude to dělat pozvolna, přemluvil a tak pálení slivovice úspěšně dokončil. Vím, že podle mne nechutnala nijak vábně, já jsem si do té doby slivovice ani nelízla, ale Ruda byl se svým dílem docela spokojený. Když po našem přestěhování na Hlubokou měl opět zálusk na výrobu slivovice, vylíčila jsem všechno jeho rodičům u kterých jsme bydleli v rodinném domku a navíc jsem přeháněla, že jestli nechtějí chytat střechu domu nad Hosínem, tak aby mu to nedovolili, což se také stalo.

Vzrušenější podzim jsem nikdy předtím, ani nikdy potom dodnes nezažila.