Moje prázdniny

Libuše Münsterová 13:51 0 komentářů

Čas prázdnin, čas pohody, odpočinku a radosti.

Krásný letní den. Jasno a horko. Na obzoru se rýsují zalesněné vrcholy a nad prašnou silnicí před domem se tetelí horký vzduch.
Sedím na schodech u domu v mém letním oblečení. Modré trenýrky s gumičkou, žluté spartakiádní tričko. Přemýšlím, že už se vážně musím zvednout a jít zalít těch pár květin, které ještě zůstaly. Dostala jsem úkol od maminky.
 
Z dálky slyším výskot, šplouchání a už se těším, jak se ponořím do krásné hlubiny, kterou jsme si vytvořili v potoce. Byla to dřina. Zahradit potok deskami, vyhrabat, zpevnit, zasypat kamínky. Výsledek však stojí za to.V krásném stínu olší si užíváme koupele. Voda je docela studená, ale krásně osvěžující.Na prázdninách je také nejlepší, že nemusím chodit brzy spát.V posteli  na mě čekají Robinson Crusoe, Vinnetou nebo kapitán Nemo.

Celé dva měsíce. To zní jako věčnost! Rodiče nás však nenechali  jen lenošit, ale museli jsme si vydělat na kapesné. Tak třeba stavění panáků na poli. Ve starých filmech je to ještě někde vidět; poseklo se obilí,svázalo do snopů a ty se pak stavěly tak zajímavě, až z toho opravdu byl krásný panák. Obilí na poli vyschlo a vozilo se na mlácení. Na státním statku jsme pak pracovali na sýpce; na půdách jsme přehazovali obilí a měli z toho  víceméně zábavu.

Bratr ještě chodil pomáhat mlátit k soukromníkům. Byla to šílená práce; stát u mlátičky, házet snopy nahoru, v prachu a hluku. Nejvíce se prý těšil na svačinu. Dostal velký krajíc chleba silně namazaný sádlem se škvarky a hrnek výborného mléka. To pak byla pochoutka a odměna!

Já jezdila o prázdninách do pionýrského tábora. Dnes na to vzpomínám ráda, ale tehdy mi bylo trochu smutno a i nějaká slzička ukápla. Pobyt trval tři týdny a člověk se musel umět nějak prosadit a získat kamarády.
Tábor v Hodoníně u Kunštátu ,mám v živé paměti. Pár let po válce ještě nesl stopy  bývalého "lágru" zajatců. Každé ráno  a večer se slavnostně vztyčovala a sundávala  táborová vlajka a to nešlo odbýt jen tak. Pionýrský kroj s rudým šátkem na krku, ten byl naprostou nezbytností.

Druhý tábor byl v Osové Bytýšce, opět třítýdenní. Bydleli jsme na místním zámku, spali v komnatách a obědvali v zámeckých jídelnách. Krásně se tak devastovaly naše kulturní památky. Chtěla jsem se hrozně zalíbit vedoucí našeho oddílu, studentce Pedagogické fakulty. Podařilo se mi to až když jsem vyhrála první místo v recitaci za náš oddíl. Nebyl to pro mne žádný problém! Báseň Jana Nerudy jsem perfektně znala z hodin českého jazyka. Takových soutěží jsem zažila ještě hodně a byla to průprava pro můj velký koníček. Divadlo.

Prázdniny. Těch bylo!  Byly krásné s našimi malými dětmi  u moře, na horách, na chalupě.  Tam jsem si založila chalupářské album a každý rok tam přidávám pár prázdninových fotografií. Dnes už i naše dospělá vnoučata si s chutí prohlíží fotografie z prázdnin, které tam s námi trávili.

Ať chci nebo nechci, stejně nejraději  píši o dětství .Někdo nerad vzpomíná a tvrdí, že je lepší žít jen přítomností. Není to můj případ, a když jsem někde četla, že vzpomínání na hezké věci je očistou duše i srdce, tak to opravdu ráda souhlasím.