Moje maminka—Kverková Marie

Josef Kverek 13:48 0 komentářů

Josef Kverek zavzpomínal na svou maminku. 

Moje maminka se narodila dne 22.11.1928 v malé vísce a to v Dolní Rovni u Pardubic .Sama pochází z dělnické rodiny.Má za sebou nejen základní vzdělání, ale i hospodyňskou školu.Posléze si dálkově vystudovala střední školu s maturitou, aby mohla učit v mateřské škole. Protože měla vřelý vztah k malým dětem. Nejprve učila v mateřské škole v Dolní Rovni ,kde se také seznámila s mým tatínkem .Jelikož tatínek byl  vojenský pilot-letec, a když musel musel, nalétával hodiny, tak vždy zakroužil v určitou dobu na mateřskou školou a děti na něj mávaly, měly  z toho velkou radost, že vidí letadlo.  Později se maminka přestěhovala do Plzně k taťkovi na letiště, pod jménem Na Borech. A stala se tak tajemnicí ČSN-tehdejší československý svaz mládeže v Plzni .Až když se s tatínkem přestěhovali do Moravských Budějovic, kde si koupili malý baráček v Čechově ulici ,číslo 803.Tak opět se stala učitelkou mateřské školy a o několik let později se stala poslankyní MěÚ Moravské Budějovice a to po celé dvě volební období.Pak byla navržena na vykonávání funkce ředitelky mateřské školy, kterou vykonávala až do starobního důchodu. Ředitelkou byla v MŠ v Moravských Budějovicích a v Nových Syrovicích. Během svého působení v ředitelské funkci se jí dostalo mnoho ocenění z Okresního úřadu v Třebíči odboru školství. Získala si svým kladným postojem k dětí sympatie nejen samotných malých dětí, ale i jejich rodičů .Které vyjadřovali velkou spokojenost.A některé děti s rodiči chodili vycházkově ji navštěvovat k nám domů.Měla z toho velkou radost. A velmi ráda na ty pěkné chvíle s dětmi ráda vzpomíná. A když některá paní učitelka třeba onemocněla, tak velmi ráda ji zaskočila. Ale těsně po odchodu do starobního důchodu, prodělal náhle čtyři operace  na krčním oddělení třebíčské nemocnici s hlasivkami, což pro ni bylo velice nepříjemné zjištění, že ji lékaři diagnostikovaly jako nemoc z povolání. Jenomže  co už to bylo platné,, když už zrovna byla v důchodu a Okresní  úřad v Třebíčí ji tuto žádost o odškodnění jako dodatečném, prostě zamítl.  Maminku jsem měl a mám moc rád stejně jako svého tatínka, oba nám dětem tedy po boku o šest let mladší sestry Marušky, vytvořili velice pěkné zázemí a harmonicky vyrůstali- v Moravských Budějovicích. Jsme na své rodiče nesmírně hrdi a nikdy na ně nezapomeneme, jejich odkaz  a  myšlení, tak přenášet dál do naší rodící se  demokratické společnosti. Půjdeme tedy v jejich šlépějích tak ,aby oba rodiče měli z nás radost i přes nepřízeň jejich zdravotnímu osudu. A díky mé sestry Marušky, která se provdala až do Zdislavic na Benešovsku u Prahy, kde s manželem postavili dvougenerační domek a vzala si oba rodiče k sobě a pečovala o ně až do jejich smrti. Čest jejich památce.


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.