Mlžné ráno nad řekou

Jan Kratochvíl

Proč ne poezie? Vždyť ona je také obrazem naší doby, naší současnosti, která za chvíli bude také minulostí. Jsem tedy přesvědčen, že nejen příběhy, ale též básnické výtvory nás, seniorů, mohou být v mnohém zajímavé. A je možné, že i v nich se najde třeba jen zrnko pravdy, která bude mít i za mnoho let obecnou platnost, i když dnes se vztahjuje k současnosti. Já své příspěvky proto pošlu v básnické formě.

A pokud mluvíme o zachycení příhod z minulosti nebo z přítomnosti, které by snad mohly zajímat i budoucí generace, vyvstává filozofická otázka - existuje vůbec čas?

Mlžné ráno nad řekou

Slunce se rozbilo o mlhu
Šedavé přítmí obejmulo hladinu
Stará bříza vzdorovitě pokývala hlavou
když ranní vánek rozverně sfouknul z jejího listí
krůpěje rosy

A já
osamělý poutník
neubránil jsem se dotekům krásy