Milý Vojto

Domov Barbora 17:49 0 komentářů

Roky mi utíkají a jako většina starých lidí bych to moc rád zařídil tak, abyste vy mladí, byli ušetřeni chyb, které jsme dělali my. Já vím, že to tak úplně nejde, protože člověk nejlépe pozná to, co zažije.  Přece jenom jsou ale věci, před kterými bychom se opravdu měli uchránit.

Můj dědeček bojoval v první světové válce. Byl jen vyučený zedník, ale vše si rád a poctivě zapisoval. Z války přivezl deník, který se bohužel ztratil. Nás tenkrát nenapadlo se na všechno vyptat, všechno nám přišlo tak nějak samozřejmé a pak jsme se ocitli uprostřed druhé světové války. Ne, nechci zde rozebírat dějiny a ani bych to nedokázal. Spíše přemýšlím o tom, jak by se měl člověk chovat, aby zlu předcházel. Možná to bude znít jako moralizování. Já vím, že vás mladé neuchráním, že se musíte uchránit sami. Svým chováním a jednáním. 


Tak rád vzpomínám na svoji maminku i na svoji manželku, Tvoji babičku. To byly ženy s velkým Ž. Co řekly, to udělaly. Měl jsem je obě ve veliké úctě. A od toho vzájemného respektu se odvíjely dobré vztahy v rodině. Někdy mi přijde na mysl, jestli vlastně v rodinách, kde si váží jeden druhého, kde je úcta k rodičům i prarodičům, kde rodiče umějí nastavit dětem dobrá pravidla, nevzniká základ míru ve světě. 


Byli jsme zvyklí dodržovat sliby. Však než jsme něco slíbili, popřemýšleli jsme o tom. Klidně jsme napřed řekli „ne“ a věci uvážili. To mě mrzí, když se to tak neděje. Opravdu je těžké si vážit člověka, který raději něco slíbí, aby nebyl vystaven nepříjemnému pocitu, když musí odmítnout. A pak to nesplní, protože to třeba ani splnit nejde. Ono je těžké vážit si i člověka, který se hned hněvá, když mu druhý něco neslíbí. Při tom by měl být rád, že ten druhý nedělá plané sliby. Jenže ta doba je tak rychlá, že čas na rozmyšlenou se může jevit jako luxus. Vojto, prosím Tě, klidně si tento luxus dopřej. Ať si můžeš vážit sám sebe. Dneska je na všechno hromada smluv a papíru. Vzpomínám na časy, když plácnutí rukou mělo větší význam, než stokrát ověřený podpis. A taky si dopřej čas, než něco řekneš. Vyslovené slovo je něco, co se opravdu nedá vrátit. Moc slova je veliká a podle toho s ním zacházej. 


Když si budeš vážit sám sebe, budeš si vážit i druhých. Nebude se Ti stávat, že svým jednáním ponížíš druhé, ale ani Tebe nikdo snadno neponíží. Dělat z druhého hlupáka, ponižovat ho a chovat se k němu hrubě, je podle mne základ mnohého zla. Však míra ponížení lidí za druhé války byla obrovská a někdy mám pocit, že jsme se z toho úplně nevzpamatovali. 


Cítím také veliký respekt k poznání, kterého lidstvo dosáhlo. Dnes máte možnost chodit do různých škol, není to samozřejmost. Měj oči i uši dokořán, ptej se, zajímej se, přemýšlej. Buď vděčný lidem, kteří Ti toto poznání zprostředkují, a také je měj v úctě. 


Rodina rozvíjí srdce člověka, škola jeho rozum. Obojí k životu potřebujeme. 


Přeji Ti krásný život, dobrou rodinu plnou lásky a úcty, zdravý rozum a dost času na to, co je důležité. 


Tvůj dědeček. 

 


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.