Loutkové divadlo v Hasičském domě ve Slaném

Hrabánková 11:09 0 komentářů

Vyprávění pana Bosáka, které poskytl Vlastivědnému muzeu ve Slaném, je zaměřeno na období druhé světové války, kdy skaut oficiálně neexistoval a mladí skauti se scházeli v Hasičském domě ve Slaném, aby hráli dětem i dospělým loutkové divadlo.

Antonín Bosák se narodil roku 1929. Od dětství bylo jeho velkou láskou létání a skauting. Skautem se stal již jako osmiletý chlapec v roce 1937. Jako jeho vůdce se s výjimkou let, kdy byla organizace nacisty a komunisty zakázána, věnoval výchově skautského dorostu. Je nositelem celé řady skautských vyznamenání a čestným členem Svojsíkova oddílu. Po obnově Junáka v roce 1989 stál ve Slaném v čele skautského střediska „Modrý kruh“. V roce 2008 mu byl za jeho celoživotní práci ve skautské organizaci předán zástupci města pamětní list.

Vyprávění pana Bosáka, které poskytl Vlastivědnému muzeu ve Slaném, je zaměřeno na období druhé světové války, kdy skaut oficiálně neexistoval.

„V blízkosti Slaného pramene, od něhož podle pověsti nese město Slaný své jméno, je postaven Hasičský dům. Hasičský sbor ve Slaném byl založen v roce 1879. V roce 1934 se stal jeho starostou slánský advokát JUDr. Miroslav Haken. Doktor Haken patřil ve městě mezi přední prvorepublikové osobnosti, byl členem řady spolků, ale zvláštní význam mělo jeho působení v hasičském sboru. V roce 1939 bylo jeho zásluhou započato se stavbou stávajícího Hasičského domu. Na jeho vybudování se kromě štědré finanční podpory podílel i 800 manuálně odpracovanými hodinami. V období druhé světové války byl zapojen do ilegálního odboje a v době Heydrichiády 24. června zatčen a 30. června 1942 popraven. V roce 1945 byl umučen v koncentračním Táboře i velitel slánského hasičského sboru Josef Sušánek.

Hasičský dům byl otevřen v červnu 1940. Krátce po jeho dostavbě půjčovali jeho zaměstnanci sál pro pořádání loutkového divadla. Většina lidí, která divadlo hrála, byla skauty. Skautská organizace byla v té době z nařízení gestapa rozpuštěna, starší pracovali v ilegální organizaci „Modrý kruh“, my mladší jsme se scházeli takto.

Já jsem hrál Kašpárka, princeznu zase „krásná holka“, dcera pekaře Šedivého z pražského předměstí, také skautka. Figurky loutek nám vyřezal osobní řidič doktora Hakena, jmenoval se Šípek. Hráli jsme hru s názvem Loupežníci na chlumu. Sál byl plný dětí i rodičů. Odehrávala se tam scéna, kdy obyvatelé chlumu chytnou vůdce loupežníků terorizující celý kraj.

Já jsem v roli Kašpárka měl křičet: „Ať zhyne vůdce, pověste vůdce, vůdce musí viset!“ Režisér pan Tenopýr, zaměstnanec městského úřadu, se za kulisami chytal za hlavu, vždyť bylo období Heydrichiády. Já myslel, že mám víc křičet, a tak jsem řval: „Pověste ho, ať visí, vůdce musí viset!“

Divadlo skončilo, Kašpárek dětem rozdával bonbony, které v košíčku přinášel hasič pan Moravec ze slánské továrny na cukrovinky „Luka“. Když se diváci rozešli, řekl pan Tenopýr: „No, tys to pěkně zahrál, teď jenom čekej, kdy si pro nás přijdou, protože vůdce je Adolf Hitler a ty tady řveš: ,Ať zhyne! Pověste vůdce!“

Nakonec to dopadlo dobře, nenašel se nikdo, žádný konfident, který by nás udal.“

 

 

 



Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.