Letní tábory

Proměny táborů měly různé podoby. Od velkých stanů, jako byl Svojšíkův „zvoňák" v roce 1912, se přešlo k jehlanům a áčkům na podsadách a ještě později k týpí.

Obrat o takřka sto osmdesát stupňů prodělala délka tábora a programová náplň - zatímco první tábory trvaly často měsíc i déle, postupem let se jejich průměrné trvání zkrátilo na současných 14 dní. (…) Hlavním programem býval sám zálesácký život s obstaráváním jídla, vařením i volnou zábavou. Na hry se - na rozdíl od současnosti - dostávalo jen málo. Důraz současných táborů se naproti tomu přesunul na předpřipravený program, který zaplní většinu vyměřeného času. (…)“ ¹

Letní tábory tu byly a snad vždy budou. Při nálezu starých foto alb, jsem zpozorněla hlavně u fotek z maminčiných letních dní, trávených na Skaličce u Tišnova.

Každé léto se Ochránci přírody vydávali s padesáti táborníky do stanového městečka, které se pro ně stalo na dva týdny provizorním domovem. Mezi hrstkou vedoucích a praktikantů pobíhali děti snad všech věkových kategorií, rozdělené do tří oddílů. Své veselé dny trávili výhradně v přírodě. Nebyl den, kdy by se nehrabali v hlíně, hledajíc vzácného brouka, nebo nestavěli domečky pro lesní skřítky. Bojovky, schovka a fotbálek nesměli chybět. Zachumlaní ve stanech s podsadou nebo přímo pod hvězdami – to bylo ideální zakončení dne.

Veselí ale často vystřídaly povinnosti. Ať už to byla noční služba, která hlídala tábor, nebo služba na pumpování vody a služba v kuchyni na škrábání brambor. Každý tábor byl vybaven velkým stanem na hodování a kadiboudou. Nechybělo i dostatečně velké ohniště na pořádný táborák a partu chlapců s kytarami. Do nejbližší vesnice se radostně chodilo koupat do hasičské nádrže nebo jednoduše do potoka. Sprcha ani elektřina prostě nebyla a nikomu nechyběla. A pokud se nějakému dítku náhodou zastesklo – žádné návštěvy, jen nenahraditelná radost z příchozího dopisu!

Den začínal nástupem a všemi oblíbenou rozcvičkou, následovala snídaně a hurá mezi stromy! Ať už to byly kolektivní hry nebo úkoly pro zisk bodů, každý se vždy maximálně a s radostí zapojil. Na programu byly i celodenní pochody do blízké vesnice nebo města a oblíbené noční hry se stezkou odvahy. Velkým lákadlem bylo hledání pokladu – často jako vyvrcholení celotáborové hry. Body totiž hrály velikánskou roli a často měly na svědomí bitky a uklizené „pokojíčky“. Oddíl s nejvíce body si mohl na konci tábora vybrat svoji zaslouženou odměnu!

Oddíl se scházel i během roku. Uklízeli les, čistili studánky, hráli hry nebo jezdili na společné výlety. Každý správný vedoucí měl znát základy první pomoci a absolvovat Pohár Partyzána, který se skládal z denního a nočního běhu a testu znalostí.
Společně jsme s maminkou vzpomínaly, jaké tábory dříve bývaly. Program a prostředí zůstalo víceméně stejné, jen děti jsou bohužel o krok napřed.
 
1. ŠANTORA, Roman et al. Skautské století: dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 1. vyd. Praha: Junák - TDC, 2012. str. 46