Krásná pacientka

Vladimír Machek

Setkání s krásnou neznámou v nemocnici

Druhý rok vojny jsem prožil ve Smečně. Tenkrát byl zámek v rukou armády. Byly tam nějaké štáby a také automobilní četa. A v té jsem sloužil. Služba nebyla tak obtížná. Jízdy do Litoměřic, Loun, Kladna a někdy i do Prahy. A mimo to stráže, služba u vchodu nebo v kuchyni. Nejhorší to bylo, když jsme přijeli odněkud ze cvičení. Auta od bláta, motory zaolejované. Pak jsme několik dní žili v dílně. Začerněni, zabláceni.

Každé ráno jsme pozorovali, když jsme měli službu, u vchodu ruch na ulici. Kolem nás vždycky prošla jedna krásná slečna. Prodávala v obchodě. Pěkná postava, krásná chůze a pěkné oblečení. Moc si nás nevšímala, ale občas na nás hodila pohled očima a úsměv. V dílně se o ní v naší umouněné partě často mluvilo. Radili jsme se, jestli koupit kytku, pozvat ji na rande k řece nebo do kina.

Pak k nám přišla dvě nová auta V3S. Učili jsme se s nimi jezdit, šlo to dobře. Nezvykle byla vysoká boční korba a zadní dělený příklop. Jednou k večeru jsem se odněkud vracel a po vyložení nákladu jsem zavíral zadní část. A v tom se mi nešikovný prostředníček levé ruky dostal mezi obě části příklopu. Plechem ohraničená štěrbina mi ustřihla kousek prstu i s celým nehtem. Kluci to viděli. Ovázali mi to obvazem z polní lékárničky a odvezli mě to nemocnice ve Slaném. Nechali mě tam, že pro mne přijedou večer nebo zítra. Na chirurgii mi to zašili a zavázali. Bolelo to ukrutně. A najednou se na chodbě objevila ta známá krásná dívka z obchodu. Měla chudák žloutenku. Hubená, žlutá v tváři a v očích. Zplihlé vlasy, na sobě mockrát sepraný nemocniční plášť. A všude pach desinfekce. Vítala mě radostně jako starého známého. Chvíli jsme seděli na chodbě a hovořili. Pak mi naznačovala, že je na pokoji sama. Ale nebyla ta správná chvíle na nějaké dobrodružství. Ruka bolela, dívka žlutá a všude pach desinfekce. Přišla sestra a zahnala pacientku na infekční pokoj a po mně šlehla zlým pohledem.

Pro mne pak večer přijeli kluci. Tu dívku jsme pak už neviděli. Třeba ji po žloutence už nevzali do prodejny. A my v dílně měli o čem uvažovat, co by, jak by, kdyby…