Kouzelné prázdniny

Ludmila Černá 18:52 0 komentářů

Vzpomínky na prázdniny u babičky.

Miluji med.Od té doby, co jsem po prvé ochutnala plástev medu na prázdninách u mé babičky ve Vacově. Koukala jsem s ostatnimi dětmi oknem, jak babička s kuklou na hlavě a kouřákem v ruce vybírá tuhle lahodu ze včelína. Mohly mi být tenkrát tak 4 roky. Babička mi připadala velká, silná a kouzelná. Vždyť si téměř sama postavila dům, starala se o zahradu a ještě byla včelařka! Včely kolem ní poletovaly, ale ona si jich nevšímala a klidně pracovala. Uměla toho spoustu. A nechala nás dělat jakoukoli práci. Třeba obracet, kupit a pak uklízet seno na půdu. No, já jsem moc velkým pomocníkem nebyla, spíš naopak, ale bratr Karel a jeho kamarádi si mákli. A pak v tom seně na půdě spali. Záviděla jsem jim, protože já musela spát dole s rodiči.
Vacov je kousek od Strakonic. My jsme tenkrát bydleli v Týništi nad Orlicí a cesta k babičce byla pro mě strašně dlouhá. Nejdřív do Prahy, pak do Plzně, odtud do Strakonic a ještě autobusem do Vacova. Dorazili jsme tam  pozdě v noci a ještě ke všemu pršelo. Babička měla na sobě dlouhou noční košili a vlasy zapletené do copu. Viděla jsem jí prvně v životě. Byla jiná, než moje maminka, taková zvláštní. Proto jsem se jí trošku bála. V domě ještě bydlela teta Vlasta, maminčina sestra a měla miminko. Moc místa tam nebylo, spali jsme v postelích po dvou, ale asi nám to bylo jedno.
Druhý den už bylo všechno jinak. Liják skončil, vykouklo slunce, k snídani jsme dostali bílé kafe a chleba s máslem a babička nás vzala k potoku. Byli tam raci, krásní, černí, s bílými bříšky. 
To je asi tak všechno, co si od babičky pamatuji. Ale vím, že mi tam bylo moc hezky. 
Možná po týdnu jsme se vraceli zase celá rodina domů. Bydleli jsme za nádražím a když jsme koukali z okna vlaku na náš dům, zdálo se mi, že tam vidím v okně světlo. Maminka se mi smála, kdo by tam svítil, vždyť nejsme doma. 
Neměla pravdu. Když jsme došli od vlaku domů a tatínek rozsvítil, žasli jsme. Náš dům byl obsazen. Dokonce i moje postýlka. Ze Slovenska v naší nepřítomnosti přijely dvě tety s dětmi. Bylo jich dohromady devět. Mou postýlku obsadil bratranec Karol. Byl o dost starší než já, do postýlky se nevešel a koukaly mu z ní nohy. 
A jak se dostali všichni dovnitř? Dům nám hlídala paní Holubová, tak jim dala klíče, aby nemuseli nocovat někde v kůlně.
Jak vidíte, i malé dítě si může užívat neobyčejné prázdniny. A tyhle mě dá se říct poznamenaly. Jsem taky včelařkou, už přes pětadvacet let. A Šumavu, rodiště mé maminky, mám moc ráda.