ČLÁNKY AUTORA
Dopis z roku 1938Byla jsem na Pražském hraděPandemie r. 2020Mít kde bydletKouřim roku 1930Co bylo a co nebyloJaromír Šmíd - učitelZvonyLitovická tvrz ožíváProfesor latinyNerozlučná dvojiceDopis od pravnučky v roce 2010Rozpad republikyBratrNe jeden strom, ale sto dvacet lipZe vzpomínek staré generace.Stříbrný JosefRodinné a dělnické domyPo MnichovuPečení chleba v roce 1922Papíry na vodě mramorovanéOsud sochy T.G. MasarykaLetiště HájekVzpomínka na tátuZákaz kouření vyšel už v roce 1860Profesor HajnVrátil se z Kounicových kolejíKdyž jsem se narodilStáříJeden den staré ženy1. Babička žurnalisty Ivana Kytky žijícího od roku 1992 v Anglii2. Babička žurnalisty píše svému vnukoviDopis prababičce z vojny v roce 198513 sjezdKnížka z roku 1866Opuštění PrachaticZe vzpomínek pamětniceK článku Josefa Hofmana z Horního BezděkovaJak přišly domky k hanlivému názvuLenostDopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Kouřim roku 1930

Naďa Malá 12:22 0 komentářů

Co bylo a nebylo v Kouřimi 1930 – 1936. Byly sirotčince pro děti bez rodičů. Vychovávaly je jeptišky. Nemluvilo se o nich dobře. Byly studny, nebyly vodovody. Později společné vodovody na ploše u schodiště.

Na konci pavlače společné suché záchody pro dvě až tři partaje. Nebyl toaletní papír, byly noviny. U domu byl záchod na dvoře, na dveřích nápis  „AHA“ Za ním senkruvna. Před deštěm otec prohlásil, že jde  vykydat  medník,  otevřel  vzal šoufek a celou vylil na zahrádku. Před deštěm proto, aby se rostliny nespálily.
Byly u postele noční stolky a v nich uložený nočník k noční potřebě. Nebo pro celou rodinu kýbl.
V té době počátky rozhlasu. Pan Fiřtík mi nasadil sluchátka a já  hledala muzikanty.
Fotbalové hřiště bez plotu. Eldorádo všech dětí z  „Nouzáků“
Po levé straně Horovic rybník v zimě se tam bruslilo, sekal led. Hodně kluků se tam vykoupalo. Na jaře, mnoho žabiček  které si to namířily na silnici. Můj bratr Sláva jich měl plné kapsičky a nosil je zpět do rybníka.
Za rybníkem tekla strouha, mezi travnatá plocha kde kvetlp plno  voňavých fialek.podběl, sedmikrásky, pampelišky, podléšky kde bylo mokro svítily žlutě blatouchy. Bylo jich mnohem více, to už si nepamatuji. Mezi obilím  bylo vidět  červené vlčí máky, modré chrpy a koukol. Hlavně pak kopřivy na velikonoční nádivku. Pole máku kdy jsme chodily paběrkovat a mák si sypaly rovnou do pusy.
Nad strouhou, která vedla kolem hřiště, létalo plno různé havěti z toho jsem znala jen pestrobarevná šídla a mlno různobarevných motýlů. Na jaře se třásly chrousti, krmily se s nimi slepice.
Ve dvorech bylo plno housátek, kuřátek ne už tolik kůzlátek. Zajímavé, že nepamatuji  králíky.
Zima začínala sněhem v říjnu a končila před velikonocemi.
Jezdilo se vlakem, autobusy nebyly.  V době  se nepamatuji, že by měl někdo auto. Všude se chodilo pěšky.
S  polí  se svážela úroda kravským potahem. Sázelo  se hodně brambor po vyorání se  sbíraly do pytlů. Když uschla nať. To se na polích objevilo mnoho ohníčků a pekly se brambory. Špekáčky tenkrát nebyly. Na polích se pěstovala, pšenice, žito, ječmen málo ovsa.Také bývala maková pole, při paběrkování jsme sypali  mák rovnou do úst..
 
 
ŠKOLY.
DÍVČÍ A CHLAPECKÁ
 1 – 5 třída obecná a 1 – 3 měšťanka.
     V Kouřimi  bylo málo děvčat 1. třída byla samotná, ostatní třídy byly   spojené  2.tř. s 3.tř. a 4.tř. s 5.tř.
Děvčata chodily do  staré školy s vysokými okny. Kluci do nové blízko kostela.
V první třídě vlevo vedle tabule visel kříž s Kristem a stále mi tane na mysl, že jsme se v první třídě před první hodinou modlily. Vím, že katolické náboženství se učilo  mezi  vyučováním a mám podezření, že v první třídě to byla možná  první vyučovací hodina.
V druhé tříd byly ruční práce, kdy jsme šily ručně plátěnou košilku na novorozeně. Ve třetí třídě přibyla němčina. V   ručních  pracích  jsme se učily plést, háčkovat, vyšívat a síťovat. Hlavně zašívat ponožky.
 
 Děti se rodily doma. Zubní lékaři nebyli. Byli jen doktoři praktiční, kteří   ošetřovali  i  zuby.  Při vrtání  šlapali  nohou na šlapku, kterou roztáčeli vrták kterým vrtali  v zubech pak to šíleně bolelo. Zažila jsem to.  Doktor musel k  pacientovi v každou denní i noční hodinu.
Náš domácí lékař byl Svatopluk Řehák.
Po  roce  1932 se očkovalo proti záškrtu. Po naočkování mi bylo zle a celou noc jsem musela kloktat. Když přišel pan doktor, mezi dveřmi řekl. Máme vyhráno. Už jsem jedla hovězí polévku z nudlemi. Ta nás vždy uzdravila a dále to bývaly lívance pečené na litinovém plechu maštěné špekem, mazané máslem a namočené v cukru se skořicí. Vdolky  pečené na na sucho na plotně, mazané rozvařenými jablky, sypané tvarohem a ozdobené kysanou smetanou.  4. 5. 2020



Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.