ČLÁNKY AUTORA
Rod Malých 2.Dělení na reálky Rody Malých.Léta předškolní a školníOkupace 1939-1945Němci 1936-1938.Rok 1939Generál František Patera (1906-1986)Energie a myJosef Brousek - Umělecké knihařstvíGenerál Gibiš r.1918Život r.1925 - 1938Pokračování vzpomínek 2VzpomínkyV nemocniciZ první světové války, generál Gibiš.Kariéra KSČ Být pamětníkem - 1935-1938.JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ. Psací stroj a počítačIng.Jiří PerglDopis z roku 1997Prachatice 1938 - UnhošťSENIOŘIVÝHAZOVJak se žilo za RakouskaJak se žilo za RakouskaVEDENÍPrvní světováVyřazené knihyŽivotopis mých rodičů.Setkání po 25 letech100 let školy v UnhoštiSokol po roce 1948SOKOLOVÉHostivice v roce 1944-45ROD SLÁNSKÝCHRevoluce 1945 UnhošťDůsledky válkyJak to bylo s NěmciRuzyně za válkyCesty venkovského kluka k uměníDrogerieMandlováSokol - sestry ValtrovyWaltrovkaTyfus v UmhoštiRomské rodinySvětová válkaVýroba adres Rod BubeníčkůBrigády (1945 - 1953)Zdravotnictví I.Zdravotnictví II.historie městaZÁMEČEKCECHY 2ZdravotnictvíMUDr. Rudolf ŠkeříkkoželužnaCechyKONEČNĚ MÍRPohnuté dnyAmerika IIIKoželužnaLetiště Ruzyně po válcePraha letiště 1.Ruzyně za válkyLetiště RuzyněSpolupergloviKlecan - FučíkOtec a syn ExnerovéO rybnícíchČin šílené odvahy podruhéKuratoriumSokolovna - Unhošť Josef Brousek - živnostníkJosef BrousekSvátek matekVzpomínky na vojnuPrvní světováFirma HIEKEPovzdechZačátky divadlaTři ŠidlíkovéTotální nasazení Divadlo v UnhoštiŠidlíkovéÚtěk r. 1938Noviny ze zářijových dní 19383x VánoceZámečnictví v roce 1890Kolem světaVzpomínky mojí tchyněDopis ŠrámkoviHostiviceÚderStbSlovní úlohamatkaPÉZETKYSeznam soukromých tisků Josefa Brouska.Morava - Kunoviceklášter HájekJosef BrousekL.Bradáč,J.Brousekknihařkou

Klecan - Fučík

Naděžda Stejskalová 18:58 0 komentářů

Jaroslav Klecan bydlel se svými rodiči až do odchodu do Španělska v Litovicích, vsi na západním okraji Prahy .

Shodou náhod se mi dostala do rukou Vaše korespodence s muzeem v Unhošti. Vyplývá z ní, že se zabýváte historických československých intebrigadistů ve španělské občanské válce.
 Probudilo to ve mně  dávno zasutou snahu dobrat se pravdy v případě  o zradě Jaroslava Klecana spolupacovníka  Julia Fučíka, postavil Fučík  asi v polovině nezáviděnihodný pomník jako zrádci Mirkovi v  „Reportáže  psané na opráce“.
   Jaroslav Klecan bydlel  se svými rodiči  až do odchodu do Španělska v Litovicích, vsi na západním okraji Prahy – dnes je to část města Hostivice. Otec Klecanův  vystřídal mnoho zaměstnání a v  té době provozoval autodopravu. Jaroslav Klecan měl dvě sestry. Jeho komunistické přesvědčení bylo obecně známo, ostatně taková byla celá rodina, bydleli v domě kde byl obchod konsumu „Včela“. Majitel domu i ostatní dva nájemníci byli funkcionáři nebo aktivními členy strany. Jaroslav byl  tajemníkem mládežnické sekce krajského výboru KSČ v Kladně.
         O jeho pobytu ve Španělsku jsem nevěděl v této době nic. Jediná moje informace pochází ze seznamu na  vebové stránce Sidbrint a je od doby Klecanova pobytu vzdálená tři čtvrti století a je velmi kusá.
         Pochybnosti o vině Klecana na zatčení Fučíka i ostatních jsem nabyl až někdy  kolem konce století. To v Litovicích žila ještě dcera Klecanových domácích Dana Limburská - Datlová Říkala mi, že Lída Plachá, Klecanova milá, Jardu nikdy neodsuzovala, říkala -  všichni jsme mluvili. Klecanovy navštěvovala až do doby, kdy z Litovic  odešli s těžkými vyčítkami svědomí a pocitem viny za Jardu. Pak mi přišel do ruky časopis se vzpomínkou  Lídy Plaché v němž líčí jak se setkali s Klecanem a Fučíkem na chodbě u soudu a jak strážce nemohl zabránit objetí všech tří. Porovnal jsem to  slíčením stejné scény z pera nějakého sovětského písalka. Jak Klecan seděl stranou a neodvažoval se pohlednout  do tváře obou ostatních.
         Nechci hodnotit chování Klecana a Fučíka při zatýkání, ale okolnosti které k němu vedly obsahují neuvěřitelnou míru diletanství a nedostatku konspirace, že vina obou  nepopíratelná.
     V době, kdy můj  zájem opadl, za mnou do Litovic přišel vytáhlý mládenec. Jmenoval se (mnoho toho z mé  téměř devatesátileté hlavy vypadlo) tuším, Nekvasil a byl to student hispanistiky. Při jeho studijním pobytu ve Španělsku ho vyhledala stará dáma a chtěla od něho vědět, jak to bylo se zradou Klecana. Prohlásila, že byla Klecanovou milou a že se jí to velmi dotýká. Pomohl jsem ji málo, snad jen tím, co píši z hora. Mohl jsem ji dát jen adresu Jardovy mladší sestry jmenovala se tuším Mašková adresu už nemám. Stejně si myslím, že velká většina lidí kolem této episody je po smrti. Byly doby kdy mne fascinovaly osudy interbrigádistů – La  Corridu Zdeňka Přibyla jsem měl  rád, četl jsem vše, co jsem  o tom našel. Obdivuji bezmezně lidi, kteří pro myšlenku, kterou považovali za jedině možnou vyřešit chonické nemoci lidské společnosti, ochotni obětovat životy. Byli to zločinci ?
                                                                                                                                                                                                                                      Ing. Jiří Pergl