Když nastala ta smutná událost

Miroslava Lišková

Vzpomínky na setkání se smrtí. Dříve lidé umírali doma v rodině a ta se postarala o vše, co s úmrtím člověka souviselo.

Když nastala ta smutná událost.
Lidé umírali doma v rodině a ta se postarala o vše, co s tím souviselo.,
Zemřelého oblékli do černých šatů, uložili do pokoje, kde se netopilo na rovné prkno. Bradu mu podvázali, aby zůstala pusa zavřená. Zkřížili mu ruce na prsa a dali mu křížek nebo růženec do rukou. Když dovezli rakev, uložili do ní zemřelého a vyzdobili ji tak, že okolo něho do rakve dali něco zeleného - zimostráz, výhonky smrku, nat' z brusinek - podle toho, ve které době se to událo.
U hlavy byly postaveny dva svícny, vedle na štokrleti zakryté bílým ubrusem stála sklenice se svěcenou vodou a v ní svázané žitné klasy. Kdo se přišel se svým sousedem rozloučit, postál, položil do rakve svatý obrázek. Potom vzal klasy namočené ve svěcené vodě, a třikrát jimi kolem zemřelého udělal kruh.
Po tři večery bylo modlení. To se sousedé sešli v domě smutku a modlili se za zemřelého. Na pohřeb přišlo hodně lidí - příbuzní i sousedé. Kdo chtěl, mohl se ještě se zemřelým rozloučit a pak se rakev zavřela.
Muži vynesli rakev ven, kde již stál připravený vůz s koňmi. Na dvoře se pak rozloučil ten, kdo řídil pohřeb. Začal zvonit umíráček a vyjelo se ze stavení. Ve vratech se ještě koně zastavily a tiše se postálo. Na konci vesnice byl kříž, kde se zase zastavilo a bylo u něj rozloučení s vesnicí. Pak se pokračovalo pěšky do Velešína, kde byla v kostele mše svatá. Poté byla rakev uložena do hrobu na místním hřbitově k věčnému odpočinku.

Miroslava Lišková
Vzpomínky na dětství 
Staroměstská 27
České Budějovice