ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Karel Slánský

Naďa Malá 13:03 0 komentářů

Padl v 1. Světové válce. Karel Slánský narozen 15. Září 1888 v Unhošti.Vychodil měšťanskou školu v Unhošti s výborným prospěchem. Jako nejlepší žák dostal 20 K a knihu od ředitel Melichara .

Karel Slánský narozen 15. Září  1888 v Unhošti. Padl v 1. Světové válce.

Vychodil měšťanskou školu v Unhošti s výborným prospěchem. Jako nejlepší žák dostal 20 K a knihu od ředitel Melichara „Dějiny cechovnictví“. Vyučil se strojním zámečníkem u Josefa Šefčíka v Unhošti.  Vše s  výborným prospěchem. Otci říkával „ Narodil   jsem  se  pro  práci a učení“. Tři roky byla učební doba bez nároků  na  nějaký  plat. ( učňové dostávali plat až po roce 1950). 

Pracovní doba byla  ráno od 6.oo do12.00 od 13,00 do 19.00 hodin. Pracovalo se i v sobotu. Nějaký čas už jako dělník  byl zaměstnán u mistra Josefa Gabriela v Unhošti. Za krátký čas vlivem tetičky z Kladna byl zaměstnán u fy Kolben Daněk v Praze – Karlině. Kde byl bratr tetičky inženýrem. Byl poslán na montáže do  ciziny kde vydělával slušné peníze. V Bulharsku v Burgasu strojní montáže ke stavění nového cukrovaru. Bydlel u sestry Mařky v Praze, kde po večerech navštěvoval „ Volné  směry“ státní průmyslovky. Odveden byl k dělostřelcům do Lince kde byl jeden rok.´, dále přeložen do Vídně k Arsenálu kde zhotovil nějaký strojek, který máme na  fotografii na památku.

Byl náruživým sokolem, prodělal jednoměsíční kurs cvičitelský, že pojede do Ruska jako cvičitel tělocviku. Cvičil na Letné dorostenky za odměnu dostal stříbrný řetízek k hodinkám  s přívěškem  sokola. V  sokole se seznámil se svoji oříští manželkou  Annou Jíšovou,  také náruživou sokolkou z  Podbaby. Rodiče měli  mlékařství, domek a polnosti v Podbabě. Měli svatbu v kostelíku u sv. Matěje v Šárce. Předčastně se jim narodil syn, který druhý den zemřel. V Burgasu pracoval před 1. Světovou válkou. Když vypukla válka narukoval hned v prvních odvodech. Ke konci prosince 1915 padl na východní frontě. Zanechal mladou vdovu, která se po osmi létech znovu provdala za Josefa Šetinu, vojáka z povolání.
 
V Á L K A.
Drazí rodiče. Zdravím a líbám Vás všechny, děkuji Vám za psaní, které jsem včera obdržel, které mne potěšilo, že jste všichni zdrávi, Já jsem též dosud bohudík zdráv, jsem nyní zase jinde v Uherských Karpatech, já jsem jak stěhovavý pták z místa na místo vždy na největších bojištích, kde až dosud mně Bůh a  štěstíprovázelo. Letošní moje svátky jsem strávil ve vlaku stále vzpomínaje na Vás všechny, že máte asi také smutné svátky, možná, že smutnější než my zde v poli. To snad už jsem psal, že mně žena poslal tři paklíky ve kterých bylo prádlo, koňak, vánočky čokoláda oříšky a růzké sladkosti vánoční, tak jsem sobě udělal „Štědrý večer“ proti druhým mnohem lepší. To oni s Mařkou se asi  umluvily, co mně pošlou neb mně Anička psala, že všechno u Mařky pakujou  a odesílají.. Co se týče  zimy zde na těch horách je pořádná neb jsme někde až 8oo metrů vysoko ale já jsem Bohudík dobře proti zimě opatřen. Mám  kožíšek, svetr nákolenice a povlékačky teplé i triko, flanelovou košili, rukavice, čepičku atak kdyby jste mně viděli, že jdu na severní točnu.
 
Psala mi Mařka, že oba hoši karlovarští jsou vojáky, já o tom ani nevěděl. Psala mi Mařka, že jste koupili malé Miciče kabátek a čepičku, ty budou mít zase radost. Naši Bosňáci, které já jediný jsem měl to štěstí poznat jejich šťastnou rodinný život neb Ričica je dobračka, dala by za Pepu život. Ta žabka roztomilá jen hlavičkou kroutila v tom čepečku. Přál bych Vám, aby co nejdříve jste jí poznali, Ričiku  i  Miciku snad Bůh dá, že letos Vás  přijdou  navštívit. To bude radosti  až je uvidíte Pepu po tolika létech a jeho rodinu.

Když si na ně vzpomenu , tak  je vidím  všechny v duchu před sebou jakou měli radost, když jsem k nim přijel, lituji, že jsem viděl už tolik světa cizího, který pro ne už nemá žádný zájem a že což nedopouštěj Bůh i v cizině bude můj hrob. Bude tomu za několik  dnů rok, co jsme měli svatbu a pouze tři měsíce jsem byl se ženou, která je k politování, že musím být stále pryč.
 ŽE ALESPOŇ NÁŠ Pepa náš nemusel do války a Frantík též, to byste  Vy drazí rodiče tím větší měli  žal. Budu hned dnes  psát Pepovi Štorkovi,jsem již skoro půl roku ve válce a teprve jsem dostal adresu. Já vím, že teta se napláče, vždyť je to její jediný syn a zde není  mezi námi rozdílu kulka se nevyhne žádnému. (Padl také).

Doufám, že už bude brzo konec války, vždyť už je to k nevydržení, zvlášť když je špatné počasí. To nemohu pochopit, co je s tím našim Vénou, já mu píšu každých  14 dnů, ale od něj jsem nedostal ani řádek. My zde ve válce nemůžeme nic napsat jak a co jest neb sami víme  jen co vidíme. To jeden druhého tím těšíme.

Pozdravujte ode mne u  Hamouzů,  jest zde semnou  Frantík  Příhoda z Píčů a asi tři kočí z Kladna, tak si často o tom našem domovu povídáme a vaříme čaj. Pozdravujte u Štorků, domácích Patáků, všech známých a mou drahou ženu, Zdravím a líbám Wás všechny Wáš syn, bratr Karel.

Karel Slánský byl  deváté dítě  báby ( porodní asistentky)  Antonie Slánské rozené Hejné. Za ním byla moje tchýně  Růžena a bratr František. Jak jsem zjistila  rodila převážně každé dva roku, Což bylo  devatenácté století.