ČLÁNKY AUTORA
Rod Malých 2.Dělení na reálky Rody Malých.Léta předškolní a školníOkupace 1939-1945Němci 1936-1938.Rok 1939Generál František Patera (1906-1986)Energie a myJosef Brousek - Umělecké knihařstvíGenerál Gibiš r.1918Život r.1925 - 1938Pokračování vzpomínek 2VzpomínkyV nemocniciZ první světové války, generál Gibiš.Kariéra KSČ Být pamětníkem - 1935-1938.JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ. Psací stroj a počítačIng.Jiří PerglDopis z roku 1997Prachatice 1938 - UnhošťSENIOŘIVÝHAZOVJak se žilo za RakouskaJak se žilo za RakouskaVEDENÍPrvní světováVyřazené knihyŽivotopis mých rodičů.Setkání po 25 letech100 let školy v UnhoštiSokol po roce 1948SOKOLOVÉHostivice v roce 1944-45ROD SLÁNSKÝCHRevoluce 1945 UnhošťDůsledky válkyJak to bylo s NěmciRuzyně za válkyCesty venkovského kluka k uměníDrogerieMandlováSokol - sestry ValtrovyWaltrovkaTyfus v UmhoštiRomské rodinySvětová válkaVýroba adres Rod BubeníčkůBrigády (1945 - 1953)Zdravotnictví I.Zdravotnictví II.historie městaZÁMEČEKCECHY 2ZdravotnictvíMUDr. Rudolf ŠkeříkkoželužnaCechyKONEČNĚ MÍRPohnuté dnyAmerika IIIKoželužnaLetiště Ruzyně po válcePraha letiště 1.Ruzyně za válkyLetiště RuzyněSpolupergloviKlecan - FučíkOtec a syn ExnerovéO rybnícíchČin šílené odvahy podruhéKuratoriumSokolovna - Unhošť Josef Brousek - živnostníkJosef BrousekSvátek matekVzpomínky na vojnuPrvní světováFirma HIEKEPovzdechZačátky divadlaTři ŠidlíkovéTotální nasazení Divadlo v UnhoštiŠidlíkovéÚtěk r. 1938Noviny ze zářijových dní 19383x VánoceZámečnictví v roce 1890Kolem světaVzpomínky mojí tchyněDopis ŠrámkoviHostiviceÚderStbSlovní úlohamatkaPÉZETKYSeznam soukromých tisků Josefa Brouska.Morava - Kunoviceklášter HájekJosef BrousekL.Bradáč,J.Brousekknihařkou

Josef Brousek

Naděžda Stejskalová 16:28 0 komentářů

Umělecký knihař Josef Brousek - (foto J.Brousek,Naďa Malá).

JOSEF BROUSEK.

   Je  nás už velmi málo z těch,kteří důvěrně pamatujeme jeho skromná učednické  počátky v podzemní dílně mistra Emánka Hofbauera, bručivého dobráka, s nímž ho dosud spojuji upřimné svazky přátelské. Kolik odešlo již do neznávratna  těch dobrých hlav, jež škádlivaly a pokoušely takřka denně oba ty věrné druhy, tak výrazně protipolné a přece kupodivu v mnohém shodné. Kde jsou ty časy, kdy se v malém krámku   papírnickém  horlivě přetřásaly věci politické, časová tehdy úprava učitelských platů a  co  jinak denní život dodával. J e to snad  již  čtyřicet let  a přece rádi na ty chvíle vzpomínáme. Snad se i  Vy,  příteli  Brousku, na ně rozpomenete. Ani jste  se  skoro za tu  dlouhou dobu  mnoho nezměnil ani zevnějškem ani povahou. Nezměnil  se  spokojený  ovál  Vašeho obličeje ani zklidněná pohoda duševní, která jiným bývá udělem teprve v pozdním stáří. Jen  embonpoint  se drabek  ztenčil a vlasy trochu ojíněly.  Zůstal Vám však i nezkrušený optimismus přes všechny životní  bolesti, svízele a psoty, které u Vás občas zaťukaly s vtíravou neodbytností.
     Náš dobrý kamarád se narodil 27. prosince 1882 ve Velkém Přítočně, tedy v naší farní kolatůře. Jeho otec se tam krušně oháněl  jako  obecní tajemník. Jeho starší bratr Karel Brousek význačný malíř a grafik potvrzuje rovněž skvělé umělecké založení rodinné  ( V posledních dnech právě jsme oslavili jeho šedesátku a jeho životní dílo i umělecký profil oceníme přichystané souborné výstavě jeho práce v našem městě).
 Josef Brousek se vyučil jak jsem již uvedl, v malé dílně, kde se pracovalo jen  ručně, zdokonalil se  pak vlastní pílí a pevnou  vůlí zejména  v Mistrovských kursech Ústavu pro zvelebování živností v Praze k opravdové výši umělecké ve svém  oboru. Usadil se pak v Unhošti, kde znal jen usilovnou práci a vzestup jako metu a jedinou opravdovou radost životní. A ruční práci zůstal věren podnes, kdy opět pracuje v tiché ulici ve vlastním hnízdečku.
A  málokteří z jeho místních spoluobčanů vědi, jaký mistr svého  oboru mezi nimi skromně žije, umělec který nás tak četně representoval v světové soutěži na  výstavách V Amsterodfamu, Haggu, Utrechtu, Paříži, Londýně,      New –Yorku i na domácích výstavách v Praze , Brně. Kde jeho práci byly oceněny jako nejlepší. Jeho knižní vazby jsou hledány a vysoce oceněny širokou obcí bibliofilskou, Ti kdož ve výkladech  pražských  knikupců obdivovali v dřívějších létech četné nádherné vazby, sotva věděli že pocházejí z té malé dílničky unhošťské.  A jen nepatrný kroužek vybraných bibliofilů zná jeho překrásné soukromé tisky. Epitafy - Bedřicha Pešky a sbírku Dny v přilbíici básníka Fr. A. Springera, kdysi učitele na zdejších školách, skutečně bibliofilské skvosty unikátní. Význačná a hledaná je i jeho činnost učitelská na různých odborných kursech a stav knihařský po zásluze si cení jeho  nabádavé  a  poučné články odborné. Nejsem  oprávněn  líčiti s jakou  pronikavou inveci zasahoval do všech záhybů svého odvětví a mohu jen letmo poukárat na některé významější  a nejchvalnější posudky jako například  ve Velvarských  snahách ročník V.č.2 1924. Stráži svibidy roč.III.č.13 1921,  v zprávě  o knihařské výstavě pořádané Sdružením knihařům3.-17 září  1922, v knihařském obzoru r.XXII. Č.4 1921  aj.  Právem  ho uvádí Česká vlastivěda díl. VII. str. 563 na prvním  místě mezi  nezdatnějšími žijícími  mistry knihařskými a připomíná i jeho spoluracovníka prof. Stanislava  Kulhánka. Také  mistr Karel Brousek  mu poskytl mnoho krásných návrhů.
V denním  prostém životě je Josef Brousel zlatý člověk. Když tak někdy  rozkohoutněni se vřítíme do jeho dílny, dovede nás  rázem  odzbrojit svým dobráckým klidem, zapřede nás v poutavý rozhovor, z něhož vyzařuje jeho příkladná sčetlost, znalost české literatury i dojemná láska k české knize, takže teprve při odchodu  za dveřmi si vzpomeneme, proč jsme k němu vlastně přišli.  
Jeho zálibou je také hra na kulečník, v nichž je  pravým mistrem. A zlomyslně prozradíme, že si jako  ochotník ošoupal trochu střevíce na  prknech jež znamenají svět. Ale  sám  říkával  s humorem, že je to už asi zlé, když dochází na něho jako  třetí výzvu. Dramatický vzruh je jeho povaze přeci jen cizí, ač i tu poctivě pomáhal pracovat. Když jedenkrát kterýsi hornokrevný  režiser naň  vyhrkl , aby trochu rychleji a živěji hrál, odvětil mu  náš mim s bohorovným  klidem. „A to já prosím nedovedu“. Zůstal i tu tedy věren svému heslu, že práce kvapná málo platná.
   Po  ocenění vyznamenáních, pochvale, nikdy se nepídil Snad i při čtení těchto vzpomínek dobrácky si odbroukne, že lepší   byl by  onen malý pták , který i Otci národa Palackému byl nejmilejší.
    Přesto však s touto prostou kytičkou drobných  vzpomínek  tiskneme mu ruku s  vděčným   přátelstvím a říkáme mu: Příteli Brousku, máme Vás všichni z duše  rádi a přejeme Vám hodně  dalšího zdaru, chuti k nové práci a osobního štěstí.
                                                                                                                                      J. Dlouhý
10.5.2015 Nevím kdo byl J. Dlouhý, ale musel Brouska velimi dobře znát. V katalogu kde je  o něm psáno, je pomalu k nepřečtení. Odhodlala jsem se o mých devadesátinách, tento článek přepsat do počítače.
 Vyučila jsem se u něho a pracovala  deset let.  do jeho smrti. Mohu tato slova potvrdit, nikdy se nerozčiloval, nekřičel a vše se konalo v naprostém klidu. Jen jsem nesměla moc uklízet a hlavně si pamatovat kam jsem co dala.
Nástup komunistické  strany  v  roce 1949 vše zničil, po sametové revoluci 1989 je však úplně všechno jinak. Dloufám.

                                                                                Naděžda Stejskalová - Malá