ČLÁNKY AUTORA
Rod Malých 2.Dělení na reálky Rody Malých.Léta předškolní a školníOkupace 1939-1945Němci 1936-1938.Rok 1939Generál František Patera (1906-1986)Energie a myJosef Brousek - Umělecké knihařstvíGenerál Gibiš r.1918Život r.1925 - 1938Pokračování vzpomínek 2VzpomínkyV nemocniciZ první světové války, generál Gibiš.Kariéra KSČ Být pamětníkem - 1935-1938.JAK SE PRALO VE 20. STOLETÍ. Psací stroj a počítačIng.Jiří PerglDopis z roku 1997Prachatice 1938 - UnhošťSENIOŘIVÝHAZOVJak se žilo za RakouskaJak se žilo za RakouskaVEDENÍPrvní světováVyřazené knihyŽivotopis mých rodičů.Setkání po 25 letech100 let školy v UnhoštiSokol po roce 1948SOKOLOVÉHostivice v roce 1944-45ROD SLÁNSKÝCHRevoluce 1945 UnhošťDůsledky válkyJak to bylo s NěmciRuzyně za válkyCesty venkovského kluka k uměníDrogerieMandlováSokol - sestry ValtrovyWaltrovkaTyfus v UmhoštiRomské rodinySvětová válkaVýroba adres Rod BubeníčkůBrigády (1945 - 1953)Zdravotnictví I.Zdravotnictví II.historie městaZÁMEČEKCECHY 2ZdravotnictvíMUDr. Rudolf ŠkeříkkoželužnaCechyKONEČNĚ MÍRPohnuté dnyAmerika IIIKoželužnaLetiště Ruzyně po válcePraha letiště 1.Ruzyně za válkyLetiště RuzyněSpolupergloviKlecan - FučíkOtec a syn ExnerovéO rybnícíchČin šílené odvahy podruhéKuratoriumSokolovna - Unhošť Josef Brousek - živnostníkJosef BrousekSvátek matekVzpomínky na vojnuPrvní světováFirma HIEKEPovzdechZačátky divadlaTři ŠidlíkovéTotální nasazení Divadlo v UnhoštiŠidlíkovéÚtěk r. 1938Noviny ze zářijových dní 19383x VánoceZámečnictví v roce 1890Kolem světaVzpomínky mojí tchyněDopis ŠrámkoviHostiviceÚderStbSlovní úlohamatkaPÉZETKYSeznam soukromých tisků Josefa Brouska.Morava - Kunoviceklášter HájekJosef BrousekL.Bradáč,J.Brousekknihařkou

Josef Brousek - živnostník

Naděžda Stejskalová 18:21 0 komentářů

Mistr Josef Brousek - ukázky celokožené vazby, knihařských papírů na vodě a karagenového mechu.

Brousek živnostník
Brouskova tovaryšská léta skončila definitivně 16. října 1909, kdy mu  c. k. okresní hejtmanství v Kladně vystavilo pod číslem 54391 List živnostenský.pro živnost knihařskou .v domě  čp  33 v Unhošti. Číslo 33 je  v Pražské ulici .od náměstí ku Praze a je to rohový dům ulice Pražské a Pivovarské od náměstí vzdálenější.. Byl tu v nájmu u rodiny Horešovských, Zde měl byt i dílnu.
 Zdá se, že prvních pět let Brousek navázal na praxi Emanuela Hofbauera a živil se vázáním užitkových a běžných vazeb,  protože  z té doby nezůstalo nic, co by dokazovalo umělecký charakter jeho práce. Ta doba ho zřejmě poučila, že bez ekonomického zajištění, nebude umělecká práce.
 První vlašťovkou je Brouskova
 O tom, že aspirace mladého mistra byly vysoké, svědčí inzerát v  Učetní  zprávě městské spořitelny v Unhošti za rok 1910. Svědčí o tom jednak sám název živnosti „Umělecké knihařství Josefa Brouska“ – to mohl směle napsat, ve svých dvaceti osmi létech  jako  mistr svého oboru s neselhávajícím vkusem a tvořivou invencí.   Vedle toho i nabídky prováděných prací – „vazby přepychové v pergamenu, kůži,hedvábí  ale i pamětní knihy, ručně zlacené vykládané kasety, blahopřejné adresy dle návrhů akademických   malířů  ukazují, že nešlo o prosté venkovské knihařství.
Kolik takových prací provedl v prvním roce samostatného podnikání se sotva dovíme
Jistě převzal zákazníky svého učebního mistra Emanuela Hofbauera , ale  pilně se staral aby pronikl do vědomí milovníků krásné knihy . sběratelů,  mezi lidi kteří dovedli ocenit umělecké dílo. Takových v Unhošti bylo jistě jako šafránu. Těžiště jeho umělecké činnosti bylo zatím v obesílání výstav, soutěží, výběrových řízení na soukromé i státní pozdravné adresy a desky na slavnostní zdravice.
Jistě už tehdy spolupracuje s bratrem, který mu připravuje návrhy vazeb a seznamuje ho i s dalšími umělci. Je to například akademický malíř Stanislav Kulhánek Profesor na gymnáziu v  Kladně, s kterým ho bude pojit přátelství i vzájemné umělecké ovlivňování po celý život.
V roce svých podnikatelských začátků se Josef Brousek  žení s Antonií   Švarcovou z unhošťské rodiny. Měli spolu syna Josefa, který zemřel asi 27 létech,měl nějaké záchvaty, prý jej pokousal pes.. O něm nikdy Brousek nemluvil. Jen učitel Šmíd s ním chodil do školy.a prozradil toto tajemství.
Nevíme, jak Brousek unikl vojenské základní službě za císaře pána  a tím  i  válce.   Nebyl povolán k náhradní službě ani po válce, jako mnoho jeho vrstevníků, kteří ve válce nebyli z nejrůznějších důvodů a v nové republice byli uznáni schopnými vojenské služby a narukovali na pár týdnů ještě daleko po třicítce.  Zdravotní důvody? Kolikrát Brousek prokázal svoji zdatnost, ať již jako „velocipedista“, jak říkal, na svých dlouhých pěších tůrách nebo v Sokole .  Na  kole podnikal túry  až do Drážďan.  Dvakrát jsem s Brouskem na kole navštívila knihaře Šťastného v Roudnici nad Labem, který vázával pro kněžnu na zámku a s Brouskem dle dopisu se radil.V té době kdy jsme na zámku byli  bylo jiř mnoho knih a obrazů připraveno Němci k odvozu.                                    
K přelomu v jeho uměleckém  vývoji,  posuzováno podle publicity, došlo počátkem dvacátých let V denním i odborném tisku se začínají objevovat správy o pracích mladého unhošťského knihaře Josefa Brouska, například v Stráži svobody, v Knihařském obzoru, ve Výtvarném obzoru, ve Zprávě o výstavě Sdružení knihařů.(Stráž svobody ročník III. Č. 13 (1921, Knihařsk ý obzor   ročník 22 (1921)  Zpráva o výstavě Sdružení knihařů 3 – 17 září 1922, Výtvarné snahy ročník v. č 2 (1924).
Brzy k tomu přistupuje i vlastní publicistická činnost. Recenze, kritiky, články   o výchově dorostu, o potřebě sebevzdělávání, o důležitosti umění  atd střídají  příspěvky ryze odborné, postupy, nové metody, technologické objev y, rady a pokyny. Převážně v Knihaři, první článek, kritika výstavky žákovských prací státního ústavu grafického oddělení knihařské je dokladem Brouskovy erudice. Nejen kritika nedostatků práce  řemeslné  na vrub falešné  snahy o „uměleckost“ díla při nezvládnutí základní technologie knihařské v prvním ročníku školy, ale i estetické a výtvarné soudy o směšování  historických  slohů, o estetice dělení ploch, o harmonii barev svědčí, že přípravná léta Brousek nezanedbal v žádném ohledu.
Publicistickou činnost, zaměřenou většinou na rady, pokyny a zkušenosti mistra svého oboru, jsou také zaměřeny k posilování citového vztahu k řemeslu a tvorbě, k etickým otázkám zaměstnanců i mistrů. Přispíval do „Knihaře“ po celou dobu existence tohoto časopisu.  V době, kdy byl Brousek pilným přispěvatelem to byl orgán  Svazu zaměstnavatelů knihařských, ale v Brouskově pozůstalosti byly pečlivě svázané ročníky od roku 1906. Tak publikace, která přinášela Brouskovi v „učebních“ létech informace, šířila pak léta Brouskovy zkušenosti, které při dnešních návratech k umělecké  knihařině   přes dlouhou dobu od jejich uveřejnění, přinášejí užitečné poznatky i dnešní mistrům.
Víme také, že již v roce 1925 Brousek přednáší na kurzech, pořádaných technologickým muzeem v Praze. Například v tomto roce Brousek vede a přednáší na kurzu v Jaroměři (za desetidenní kurz dostal honorář  2687.40 kč, což tehdy byly slušné peníze (které mu někteří učitelé státní grafické školy záviděli) ale v tom byl i – při Brouskově pečlivosti jistě bohatý materiál k výuce. O jeho odborné a umělecké práci se dovídáme jen z jeho článků, kde se zmiňuje o svých zákaznících a o pracech, které pro ně dělal. Jde především o vázání sešitových vydání děl významných spisovatelů, o náhradu původních vazeb knih do vazeb jednotné úpravy pro soukromé  knihovny  milovníků dobré literatury a opravy a úpravy špatných nakladatelských vazeb,   Nakladatelské vazby se v těchto dobách staly děsivým snem Brouska, ale zároveň mu pomáhaly právě k nezávislost a k financování činnosti a experimentování, které rozhodně výnosné nebylo. 
O nakladatelských vazbách u Brouska naleznete řadu článků, kritických, pochvalných i instruktivních,Ze všeho plyne, že ač nakladatelské vazby nemiloval, uznával jejich nezbytnost . Měli bychom říci, co si pod pojmem nakladatelská vazba představit.
Edice knihy¨mívá obyčejně jednotnou vazbu. Pryč jsou doby, kdy nakladatel část nákladu ponechal nevázaný, aby umožnil knihu svázat podle gusta zákazníka. Mnohé knihy vycházely po sešitech, které nakonec se vázaly do desek, které nakladatel nabízel.. Protože i velké firmy nakladatelské neměly knihařskou dílnu, zadával nakladatel vazbu menším i docela malým firmám, kterým desky s výzdobou dodal, nebo zadal firmě i výrobu desek podle návrhu umělce. Znamenalo to provést všechny knihařské úkony až po zavěšení do předem připravených desek. Bylo to pro nakladatele výhodné a kvalita desek se měnila podle solidnosti firmy. Pro knihaře to byla seriová práce, která zaručovala stálý příjem, ale brzdila tvůrčí práci.Prováběli zde vazbu Ottova slovníku a Světových dějin.Vazba jak říkával Brousek polokožená což byl kožený hřbet a rohy.potah plátno.Desky byly zavěšované což znamenalo desky udělané předem.Tato práce byla v roce 1925-1929 v té době měl 6-8 zaměstnanců.Dílna se nacházela ve dvoře vedle kostela.
  
Brousek umělec.
   O tom, že knižní vazba je uměním, nebylo snad v historii pochyb. Od prvopočátků písma tu ještě v jeho primitivní formě. Byly psané projevy uschovávány ve schránkách. Není  dob že literární díla vznikla z podnětů mecenášů. si brzy vyžádala důstojnou schránku,Výstavy  při výtvarném umění, sbírky v uměleckých průmyslových muzeích jsou plny knižních vazeb, které svou  úrovní jsou důstojným doplňkem literárního díla a spolu s grafickou úpravou ilustračními a typem písma  tvoří umělecký celek s v krásnou knihu. V součtu uměleckých složek hraje práce knihvazače, důstojnou úlohu  zajišťuje  trvanlivost díla i celku. Vzhled spojuje i estetický dojem a praktickou použitelnost na dlouhé věky
.  Kde v této kategorii je Brouskovo  místo a jak ho dosáhl.
O  prapůvodu  Brouskova  uměleckého cítění jsme se už zmínili.  Ve svých článcích  a  odborném  tisku se mnohokrát obrací k mladým knihařům, aby na sobě pracovali, navštěvovali výstavy, četli a prohlíželi umělecké publikace. To byla cesta  kterou  sledovali vynikající  práce  svého oboru. A nastoupili ihned po brzkém    zklamání  nad  úroveň svého  učebního mistra. vynikající  práce v oboru.  Kladně  se pídili po všem co mu  přinášelo  poznatky které později dokonale využili.
Mistr Brousek nebyl jednoduchá osobnost. Svým způsobem i denním životem se nijak nelišil od svých vrstevníků.  Styky  s vynikajícími  umělci, mnozí ani netušili  Jakého člověka mají  mezi sebou. Pro uměleckou tvorbu získal nepostradatelný vklad, že ……..  mistrovství, invenci novátorství uvnitř ……….
řemeslných  praktik,  neselhávající disciplinu při užití  všeho co se vlastní pílí
dosáhl. Při práci podle návrhů výtvarných umělců byl jim nejen pokorným……
ale na svém poli důstojným partnerem. Jsou lidé po kterých zbude tak náhrobní kámen.
Budeme vyprávět  o člověku  který si svým životem vydobyl  památku , která nemusí být řízena uměle.
Svůj  zájem o krásné věci nebral, jako ostatně vše co dělal pasivně. Dodnes najdete na internetu mezi sběrateli jméno Josef Brousek Unhošť. Hlavní  zájem  soustřeďoval jak jinak na bibliografii. Krásné  tisky, .ani tady  Brousek přes svou účast na dražbách nezůstával pasivním. Jeho tisky  od počátku do dnešních dnů byly žádanými a vyhledávanými bilofili. Nejen  soukromé  tisky ale jeho sbírka filet – razítek sama o sobě byla malým pokladem.Vždy rozvážný a pomalu mluvící neuspěl jako herec. Při napomenutí   režizérem, prohlásil – lépe to neumím. Zda byl spokojen  Nevíme.
 Prosnulé byly Brouskovi cyklistické výlety . Na kole dle dobové fotografie bylo už notně  zastaralé. /foto z jeho mladých let bohužel nevráceno muzeem   . ……./.To podnikal výlety až do Drážďan.V jeho stáří 60 let to už byla jen Roudnice a okolí.Na krátkou dobu si pořídil motorku CZ. Splnil si sen.
Učební mistr.
Jakým způsobem si ověřoval Brousek zručnost učedníků. První den ořezat tužku. Tím bylo u mistra vyhráno, ořezání bylo dokonalé. Nikdy  nic přede mnou netajil nějakým trikem, vždy hezky pomalu vysvětloval. Zkaženou věc jsem měla odprosit a ukázal jak opravit. Postupně si zvykal a nechával  mně pracovat samostatně, snažila jsem si abych měla v sobotu na výplatu, aby si u řezníka koupil na neděli brzlík a něco aby zbylo pro mámu. Aby on se mohl věnovat svým koníčkům. Večerním  koněm  byl na Obecnici biliár. Jeho šťouchy byly vyhlášené  v okolí. Co nikdo  nedokázal   postavit kolečníkové koule na sebe. Někdy přinesl tága , lepidlo a lepila jsem   nové kůžičky na tága.
Byla válka druhá světové, bída o kůže barvili jsem je . Pergamen nebyl, vymyslel výrobu z králičích a kůzlečích kůží
  Dalším koněm bylo vydávání soukromých tisků.
Sběratelství   mu otevřelo  cestu k vlastní bibliofilské činnosti první knížkou byly  „Bedřich Peška: Epitafy „ s předmluvou Jana Herbena. tisk začal v roce 1919 a končil  v roce 1922.V patnácti exemplářích  Na konci knížky popisuje svízele při tisku, jak málo písma tenkrát měl, jak písmenka dotiskoval k  n  přitiskl ručně 1. Žádná stránka nebyla bez obtíží.
                                                                                        N. Stejskalová – J. Pergl