Když kdysi dávno začínala televize, tak to byl pro našince skoro další div světa. Obrazovka byla úplně maličká a vedle obrazovky se vešlo ještě rádio. Byla to ta slavná TESLA 4002A. V naší vesnici byla jen jedna a to na Místním národním výboru a lidé tam chodili jak na procesí na Svatou horu. Zvlášť, když byl fotbal, nebo hokej. Když dal tehdy Vlach v padesátém devátém roce poslední branku Kanadě a zpečetil tak naše nečekané hokejové vítězství na 5 : 3, začali jsme všichni tak řvát, že stará budova výboru byla v ohrožení, jestli se nezhroutí. A já jsem se styděl za otce, který zatvrzele říkal ofside, místo ofsajd a za jeho občasné komentáře, neboť fotbalu ani hokeji vůbec nerozuměl. Ale to společné koukání bylo moc fajn, protože jsme řvali všichni kolektivně. Kdybych takhle řval doma, sousedka by na mne určitě poštvala policajty kvůli podezření z domácího násilí.
Když bylo po hokeji, šli chlapi tu událost zapít do blízké hospody k Janáčovi, já musel domů, protože mi bylo patnáct a neměl jsem ten správný pivní věk. Otec, který byl ve vsi poštmistrem a váženým člověkem, se chvíli rozmýšlel, ale pak šel raději taky se mnou domů, protože by mu máma vynadala.
Jenže, jak jsme se postupně blížili k těm lepším zítřkům, lidi se měli skutečně o něco líp. Neříkám, že skvěle, jen o něco líp. Televize byla už docela dostupná a chlapi se začali z hospod vytrácet a lidi se uzavírali doma v obýváku a koukali se snad i na noční monoskop. Ale pak si na to všichni zvykli a chlapi začali zase chodit do hospod, kde sice tak neřvali, ale zato si mohli kolektivně zanadávat na fotbalovou, nebo hokejovou ligu a že rozhodčí jsou podplacení a že v televizi jdou samé stupidní pořady a filmy, a že vůbec nemají zapotřebí se na to koukat. Politiku většinou do hospod netahali. Je zajímavé, že na politiku se tehdy nadávalo většinou doma. Přeci jen v hospodě člověk nikdy nevěděl, kdo vás poslouchá.
Zkuste si doma zanadávat na to, že rozhodčí blbě pískal, nebo že ti přeplácení fotbalisté neumí do míče pořádně kopnout. A že se nejradši předvádějí veřejnosti v drahých fárech ve společnosti pohledných modelek, které cítí prachy na hony daleko a lezou jim ochotně a samy do postelí. Není to zkrátka ono. K takovému nadávání chybí kulisa společnosti. Docela by mi vadilo, že mě při takové kritice nemá kdo oponovat.
Jen na politiku se dnes nadává zcela veřejně a hromadně a s oblibou. Ať už je to pravda, nebo ne. Přeci jen ten civilizační vývoj někam dospěl. Ale jako relativně slušný člověk si netroufám do této glosy naplno napsat, kam až dnes dospěl. Nechám si to zatím raději pro sebe. Až do té doby, kdy nás to bude vědět hodně a bude se to přetřásat nejen v hospodách čtvrté kategorie. Ale třeba opět na Václaváku pod koněm. Jo, a nezapomeňte si potom doma klíče.