Jak to bylo v Moskvě.

První bod jednání byly požadovány trvalé změny kádrové ve vedení KSČ a státu, k čemuž měl připravit tak zvaný nový revoluční výbor pro ČSSR. Velmi tvrdě stála delegace SSSR  na požadavku, který by prakticky znamenal odstranění Černíka, Dubčeka, Smrkovského a možná i  Svobody, pro které by pravděpodobně nebylo návratu. K tomu, že byl SSSR  nakonec  nucen odstoupit od toho požadavku, přispělo jedině to, že všichni naši občané se bez  výjimky  za tyto soudruhy postavili.
 
Je zajímavé, že obsazení ČSSR okupačními  armádami  zdůvodňovala  sovětská strana ne tím, že by  u nás hrozila kontrarevo     Hovoří jeden z internovaných účastníků jednání. Jeden z našich politických pracovníků, který byl internován a později se zůčastnil jednání v Moskvě. Sdělil našemu zpravodaji v přestávkách veřejného jednání podrobnosti o moskevských poradách
.
Po  zatčení  v budově ÚV KSČ v Praze byl zprvu převezen do Polska a potom do Moskvy.
 První část jednání byla vedena mezi představiteli SSSR a presidentem  Svobodou Bylo od něho žádáno několikrát, aby převzal vedle funkce presidenta i funkci předsedy vlády a prvního tajemníka ÚV KSČ. President  Svobodaa tyto požadavky  jednoznačně odmítl a trval na tom, že nebude jednat dříve dokud se jednání nezúčastní ostatní  čsl, zástupci, zejména  soudruzi Dubček, Černík, Smrkovský,  Kriegl a ostatní internovaní. Na základě  nedostupného  postoje našeho presidenta nezbylo sovětské straně, než souhlasit Jako požadavek  bylo naší delegaci předloženo pět alternativ řešení. Naše delegace  těchto  alternativách odmítla zásadně jednat.

A požadovala, aby o každém bodu bylo jednáno zvlášť. Jako luce a že si někde vyžádal pomoc. Pro její potlačení, ale tím, že šlo o zabezpečení hranic podle jaltské a postupimské dohody. SSSR se  před zahájením okupace dotázal USA, zda uznávají hranice dohodnuté v Jaltě.

Odpověděli, že ano, že nemají zájem  oblasti za touto hranicí.

První etapa:  odsun polské, maďarské a bulharské armády má být                                                   
                       provedena na základě výsledků jednáním, mezi 
                       našim  generálním  štábem a štáby dotyčných zem                     
                       Ukončení odsunu se předpokládá do 14 dnů. Zároveň
                       s tím mají  jednotky SSR a NDR vyklidit naše města a    
                       soustředit se  do předem určených stanovených
                        prostorů. Pořádková služba v našich městech bude                           
                       převzata našimi útvary VB, posílenými našimi
                       jednotkami a Lidovými milicemi.

Druhá etapa: bude spočívat v tom, že sovětské a  německé jednotky           
                       Jimi stanovené prostory opustí a soustředí se podél
                        západních hranic ČSSR.

Třetí etapa :  Odsun všech jednotek z ČSSR – při příznivém vývoji naši         
                        situace se  předpokládá ukončení třetí etapy do 28.října
                        1968.

Po příjezdu delegací polské, maďarské, německé a bulharské, odmítla naše  delegace    s nimi jednat a ani nejednala.
SSSR trval na tom, že naše váda musí bezpodmínečně garantovat, že ve sdělovacích prostředcích a tisku nesmí být napadeno 5 okupačních států. V tom smyslu má být prohlouben i tiskový zákon.

Značný vliv na celé jednání a posilou pro delegaci bylo  to, že na  XIV. sjezdu byli znovu zvoleni všichni internování soudruzi.
Naše delegace byla nucena podepsat, že neuznává dosavadní jednání XIV. sjezdu. K tomu je třeba ještě dodat, že naše delegace byla  postavena před tyto dvě alternativy: Bude-li trvat na platnosti dosavadního jednání sjezdu, pak se nikdo s internovaných do ČSSR nevrátí. Zrušení dosavadního jednání si musí naše delegace doma zdůvodnit  jak chce. SSSR souhlasil, že konání jezdu XIV  sjezdu bude uskutečněno v nejbližší době a že volba a složení nového ústředního bude naší záležitosti a nebude  SSSR ovlivňováno. SSSR uznává sjezd KSS .  Naše ministerstvo zahraničí  stáhlo naší stížnost v OSN.
Je třeba  se zmínit tom, že s. Mlynář, tajemník Ústředního výboru soudruh Mlynář tajemník ÚV  svým  podrobným  zdůvodněním situace v ČSSR význačně pomohl tomu, že SSSR nakonec souhlasil s návrhem Dubčeka, Smrkovského a ostatních internovaných. SSSR  také prohlásil, že jsou si vědomi, že svým postojem a obsazením ČSSR, ne na jednu, možná na dvě generace pohřbili u nás dělnické hnutí a přesto to učinili v zájmu svého mocenského postavení. SSSR žádal, aby součástí komuniké  byla úmluva o vědecké spolupráci. Naše delegace odmítla  s tím, že do takového dokumentu se  podobná úmluva nehodí. Naproti tomu prosadila  naše delegace náhradu škod způsobených okupací.