Jak jsme možná poškodili Slovensko

Zdeněk Křemen

Rozverná událost při návratu jednotky ze cvičení

Jak jsme možná poškodili Slovensko.
 
 
 
            Bylo to krátce po tom, co dvacáté století se překulilo do své druhé poloviny. Autobus barvy khaki, naložený asi čtyřiceti ogary oblečenými do zeleného sukna šinul si to podunajskou nížinou Velkého žitného ostrova k západu. Úrodná země, intenzivně zemědělsky obhospodařovaná. Kam oko dohlédlo, všude lány kukuřice nebo obilí. Vojáčkové, posílení nějakou tou holbou piva v Komárně, měli přirozené fysiologické potřeby, jak se říká nutkání někde zastavit. Zpravidla se to řeší u lesa. Leč tady, kilometry daleko nevidíš nic jiného než pole a pole a pole. Velitel vozu, nebo možná se mu tenkrát říkalo i náčelník přesunu, vědom si své zodpovědnosti za zdraví svých podřízených nařídil proto zastavit někde uprostřed mezi dvěma vesnicemi a umožnil vojenský manévr, pro který se užívá při pochodovém přesunu povel "doprava vystoupit", což přeloženo do civilní řeči znamená jít se vyčůrat. Mužská monokultura kterou byl vůz obsazen umožňovala provedení celého taktického záměru bez problému obvyklého studu v koedukované společnosti.
            Jednotka vystoupila z vozu, protáhla si spokojeně údy a jeden šprýmař, který se nalezne v každé společnosti, vymyslel takovou šaškárnu, že i proces tělesné úlevy bude prováděn organisovaně. Byla to přirozená reakce na systém drilu, který je společný všem armádám, že vše se organisuje a dělá na povel.
            Nechal nastoupit jednotku do řadu na krajnici u příkopu a hlasem, který by mu mohl závidět každý poddůstojník velel: "Útvare pozor". "Útvare k palbě připravit". "Útvare ochranné maskování skryj". "Útvare vzdálenost 2, náměr 45 stupňů". "Útvare salvou směr kukuřičné pole - pal". Než však stačil vyslovit to poslední slovo, ozval se z kukuřice zoufalý, srdcervoucí výkřik "Nestrilajte pre Boha" a nad obzorem se objevila polooblečená dívčí postava. Když uviděla tu přehlídku "mužské krásy bez závoje", její jekot nabyl síly sirény ohlašující letecký nálet a úprkem, který by jí záviděl každý atlet na střední tratě prchala v dál.
 
            Krátce po ní se objevila i černovlasá, knírkem ozdobená tvář, patřící rustikální postavě, poplatné místnímu populačnímu koloritu, která zvučnou maďarštinou vyjadřoval svou nelibost nad naší přítomností. Nerozuměli jsme ani slovo, ale každý pochopil, že asi slovní projev onoho muže je naplněn odporem k v tomu, že jsme jej vyrušili, jak by řekl básník, z bohulibé práce na národa roli dědičné. Kaskáda slov měla kadenci rychlopalného kulometu už v době, kdy jeho ruce ještě spěšně zapínaly pásek u kalhot. S odporem, který jsme vyčetli z jeho tváře se rovněž poklusem vzdaloval a my jsme usoudili, že asi naše společnost ochránců vlasti, kterou podle oficiální verse měl milovat, mu byla v daném okamžiku nežádoucí, nepříjemná ba nejspíš odporná. Vůbec nedocenil, že jeho rodné hroudě přidáváme tenkrát tak potřebnou vláhu a půdu obohacujeme dusíkem.
            Po nasednutí do autobusu rozvinula se učená debata, co ti dva tam vlastně dělali. Politruk, jehož mozek vedle barvy khaki byl i prosáklý rudým pigmentem soudil, že mohlo jít o diverzanty. Zakuklení, zemědělsky vzdělaní kulaci prosazovali teorii, že dotyční tam experimentálně prováděli biologické pokusy s křížením semene a ten zbytek se vyjadřoval zcela prosaicky, sice vulgárně vojenským slangem či spíše řečeno přímo českým i slovenským argotem, ale veskrze věcně o procesu, který fyzicky zajišťuje kontinuální pokračování lidského rodu.
            Od té doby uplynula už hezká řádka let, hlavičky nám pokrylo stříbro stáří nebo pleš. Ale vzpomínky na klukovské lumpárny, aplikované na vojně, zůstávají v paměti jako rozverné vzpomínky.
            Když se dnes, s odstupem doby nad tím vším zamyslím, mám obavy, zda jsme tenkrát náhodou nepoškodili Slovenskou republiku. Zda jsme ji hypoteticky nepřipravili o jednu duši, o jednoho obyvatele, o jednu pracovní sílu. "Roduverní Slováci" nám to mohou vyčítat, ale zas na druhé straně, vzhledem k lokalitě místa a jazyka používaného při protestu k našemu konání, není vyloučeno, že jsme jim pomohli. Vždyť jsme pravděpodobně připravili maďarskou opozici o jeden volební hlas. Rozsuďte sami, cui bono byl ten námi asi zapříčiněný coitus interruptus.