Hodová ...

Květa Pokorná 14:58 0 komentářů

"Svatá Anna, chladno z rána", říká stará pranostika. Ovšem moje sv. Anna je spojená s krásným , bezstarostným dětstvím a hodovým veselím v rodné vesničce mojí mámy,kde jsem cítila celorodinnou pospolitost, bezpečí. Tyto pocity mě provází i dnes. Zlehka usedám ke psaní a mazlím se s každým slůvkem, které odnáší myšlenky do časů již minulých .....

Sluníčko se vyhouplo nad roštínský kostelík. Tam na kopečku teta Růženka probouzí malé spáče."Tak co, ospalci, snad nechcete zaspat dnešní hody?" To tak, v mžiku jsme já i sestřenice Věrka ustrojeny, malé Aničce teta pomáhá. Hodové koláčky rychle mizí z mísy, hrníčky od bílé kávy čekají na mytí. "I sakraporte",lišácky se usmívá vyšňořený do svátečního strýc Josef. Nasadí "tvrďák" na hlavu, teta do kabelky přidá růženec s modlitební knížkou a můžeme jít. 
Všichni jsme ustrojeni do svátečního. V té době se dbalo na nedělní a všední oděv a což teprve na hodový!
Babička Marie jako ze škatulky, v dlouhé selské sukni, saténové kacebajce,se vzorně uvázaným atlasovým šátkem,připomíná nevěstu.. Klidným krokem nás provází.

V tento krásný, deštěm provoněný den má svátek Anna. Kostelík kam všichni kráčíme, je zasvěcený sv.Anně, proto ta velká hodová sláva po celé vsi. Sjeli se všichni příbuzní a známí ze všech koutů,vesnička pod horami praská ve švech. Cestou skotačíme jako vypušťěná kůzlata podle melodie doléhající k nám z amplionu. Křik řehtaček, papírových trumpetek, pískání a bubnování  se mísí s vyvoláváním prodavačů, nabízejících své zboží. Spěcháme, chceme být co nejrychleji ve víru kolotočů, stánků. Teta nás napomíná, babička rozhodne. Pouťové atrakce až po pobožnosti v kostele. Docela otráveně klopíme oči, veškeré přemlouvání je zbytečné. Pouze malá Anči souhlasí.

Ještě že bohoslužbu slouží páter Rupert. Kulaťoučký človíček, v očích má smějící se rarášky a s námi dětmi to dovede.
Ve vsi se o něm vypráví, že v mládí byl námořníkem, loď na které pracoval, ztroskotala, s několika kamarády se zachránil.Jeho poděkováním za záchranu, byl vstup do semináře.Byl vysvěcen na kněze. Z  plavby po moři si přinesl stinnou stránku. Přítulnost k alkoholu. Ale lidé ho měli  za člena svých rodin. Nevynechal ani jednu zabíjačku, svatbu, jakékoli oslavy v rodinách. Avšak kuchařka na faře s ním měla trápení. Posledním hříchem bylo uzamknutí jeho hospodyně ve sklepě. Po takové nepřístojnosti se oba rozešli, místní fara sloužila pouze panu faráři.

Konečně volná. Mamka, teta i malá Anči prochází mezi stánky. Plnými  doušky nasávám atmosféru. Nejvíce mě zaujal zmrzlinář s bílou čepicí, zástěrou a jeho tříkolákem, nabízí z něj čtyři druhy mražných pochoutek. Na provázcích ve tvaru hroznů zavěšený průhledný cukrkandl se leskne ve slunci, svádí až k nevíře.
Odolávám.
Pultíky ve stáncích nabízí možné i nemožné.Všechno hýří barvami, lidé do sebe strkají,nakupují, vyvolávači z plna hrdla nabízí, hudba, pískot a jásot dětí. Ejhle, kousek opodál klaun s opičkou na rameně. Zastavuji se. No teda, z jeho rukávu vytahuje štěstíčka za korunu. Na klauny mám spadeno, jsou to lidé bavící společnost i když je jim ouvej!
"Dvě štěstíčka,prosím!" Opička dlouze vybírá, já s radostí děcka prožívám chvíli překvapení."Pro koho to bude?", zpovídá klaun, odpovědí ho zklamu. "Pro moji mamku, bráška by se mi vysmál".
Ještě jedna věc svádí ke koupi. Krasohled, obyčejný váleček, v  něm spousta barevných čtverečků, trojúhelníků, kroužků. Stačí mírné otáčení a máš svět plný krásných obrazců, jsou jako barevné vitráže.
Někdo mi ponoří můj barevný svět do tmy, bratránek Jára. "Proč mi kazíš radost?", ptám se.

"Tulčo, zvu Tě do cirkusu a budeš mrkat jakého. S krasohledem si můžeš hrát doma, ale toto neuvidíš jen tak!" Stojí si na svém Jára.
Nestačím se divit vlastním očím, když kupuje vstupenky do boudičky s třpytícím se nápisem "Bleší cirkus".
"Pro bůh, co to zase je?", reptám. "Ještě si donesu domů blechy a máma.." "Neboj,tyhle blechy na lidi nejdou, ale cvičí jedna radost. Jsou zvyklé na svoji cvičitelku." Drbu se, avšak již sedím před pultíkem plným různých tyčinek, kroužků, provázků,.. Před námi více než metráková paní nás usazuje. "No nazdar hodiny, jestli je plná blech..", vztekám se na Járu.  Ten  mě s prstem na puse uklidńuje. Pravdou je, že takové představení, kdy blešky se houpaly, skákaly v kroužcích, tančily a bůh ví co ještě, jsem zažila pouze jednou v životě.

Celý den hodový byl šťastný i nešťastný!!
Jára si koupil také dárek, kovového slavíka. Byl to plechový kroužek s otvorem uprostřed.Když ho vložil do úst, při silném výdechu se rozezpíval coby slavík. Ovšem v našem případě se opak stal skutkem. Před výdechem silný nádech zasunul kroužek Járovi do krku, nastal zmatek. Bylo mi do pláče, když mého hrdinu odvážela "Pohotovost první pomoci" do nemocnice, přivolaná z místního hostince. Nedbala jsem shluku zvědavců a otevřela obě štěstíčka od klauna.
Z jednoho se usmíval drobný andělíček se zlatým nápisem "Pro zdraví".
Ten byl pro Járu, když se vrátil z nemocnice!

Druhé štěstíčko patřilo mamce s průhledným rudým srdíčkem. Opička vybrala dobře,neboť jsem byla druhou darovanou v jejím životě. Prvním byl můj táta ve svatební den, kdy zlaté srdce skvělo se na odhalené hrudi mojí mámy!!