Hodiny klavíru Břetislava Rokyty

Na Vsetín  jsem  přišel  v roce 1943.  Jako  11-tiletý  jsem byl  totiž  přijat  -  po  předchozí zkoušce  -  do  sekundy  Masarykova reálného  gymnasia.  Rodiče  mi  zajistili  přechodné  bydliště  u  Goláňů  v  Rokytnici,  abych  nemusel  dojíždět,  a  usoudili,  že  bych  se  měl  vedle  všeobecného  vzdělávání  věnovat  také  studiu  hry  na  klavír.  Zvláště  když  jsem  už  získal  základy hry  ve  Vizovicích.
Dověděli  jsme  se,  že  na  tento  nástroj  vyučuje  nějaký  pan  Pokorný, který  prý  bydlí v  ulici   Podsedky..  Tak  jsme  se  za  ním  vypravili.  Ulici  jsme  brzy  našli,  překonali  její  poněkud  nezvyklé  stoupání  a  octli  se  u  domu,  ve  kterém  bydlel  hledaný  učitel  klavírní    hry.
Pan  katecheta Miroslav  POKORNÝ   byl  velmi  milý,  laskavý  a  trpělivý  pedagog.  Byl však  také  důsledný.  S  úsměvem  na  tváři  zadal  instruktivní  skladbičky  ,  které  student  nezvládal,  tak  dlouho  k  docvičení,  až  byly  bez  chybičky. Vyučoval  několik  žáků  klavíru a  já  jsem  k  němu  chodil  rád.  Mám  na  něho  moc  hezké  vzpomínky.
Shodou  okolností  do  téže  sekundy  gymnasia  byla  zapsána  také  Mirka  POKORNÁ, dcera  mého  učitele  klavíru.  Chodila  do  stejné  třídy  jako  já  jenom  dva  či  tři  roky.
Tuším  od  kvarty   studovala  externě,  přestala  navštěvovat  výuku  v  gymnasiu,  (to  jsme jí  trochu  záviděli),  vykonávala  ale  za  každý  ročník  zkoušky  z  učiva – (tam  se  naše  závist vytratila).   Do  externího  studia  vstoupila  proto,  aby  se  mohla  věnovat  odbornému  studiu klavírní  hry  v  Praze.  Studovala  výborně  a  nastoupila  pak  životní  dráhu  sólové  klavírní virtuosky.