"Gentleman,.." /fejeton?/

Květa Pokorná

Mnohdy si jeden svým rozhodnutím přivodí zajímavou chvíli,..

Nyní již budu konkrétní.
Mnohdy si jeden svým rozhodnutím přivodí příjemnou či nepříjemnou chvíli...

Pokud je pro něj negativní, věřte, že potěší,ba rozesměje přítomné!
Jistě!
Událostí k smíchu je poskrovnu, srdečný smích se pomalu vytrácí...
Výsledek celé situace má pak v rukou "On", kterak ji uchopí.

Důvod - prostý. Kalendář oznámí den, kdy vás čeká lékařské vyšetření,
muž odjíždí za svými povinnostmi na celý den.Doma čeká vyprázdněná lednice a prázdný žaludek žadoní.Všichni víme, že hlad je nám nejlepším
kuchařem.
Cestou míjíte restaurant vonící všemi příchutěmi, radniční hodinové ručičky, se přehouply přes dvanáctou.

Něco Vás osloví:"Proč ne?"
Vcházíte do restaurace naplněné poledními hosty.
Ejhle!
Zde poloprázný stůl nabízí usednutí. Pouze krátce! S pozdravením a otázkou volného místa přisedne muž zralého věku se stejným přáním,"najíst se".
Bezděčně po objednávce pokrmu bloudím očima místností. Nechci být
nápadnou pro zvědavost někoho známého a jeho škodolibý úsudek!
"K čertu, je tomu tak!"
Beze slova se chopím příboru, hledím si svého talíře.
Po nějaké době uslyším hlas servírky inkasující svého protisouseda.
"205korun, prosím!".Pokračuji v jídle.
"No to Vám nedám..!" Pozvednu oči od talíře.
"Proč ne,prosím, 205 korun", stojí si na svém servírka.
Celá záležitost mi dochází, dusím se !
Zarudlý, vzpřímený soused pohodí kšticí. Nemůžu jinak, vmísím se s
vysvětlením do hovoru.
"No promiňte, já myslela.že patříte k sobě,...!"
Muž zaplatí svoji útratu, odchází.
Rozverná mladá servírka končí svůj výstup:"No nevím, proč by jste 
jako "gentleman" nemohl uhradit celou částku?"
Aniž bych zpozorovala nově přísedící paní u našeho stolu, doléhá
k mé maličkosti její upřímný smích.

Trapas dokonán!
Jsem na počátku svého fejetonku. Situace je v mých rukou...
Nekárám, nevysvětluji, pouze konstatuji:

"Pán vskutku není můj typ. Platím pouze za sebe!"
Se vší zdvořilostí mně vlastní - odcházím.