Dobrovolný hasičský sbor ve Slaném

Hrabánková 14:44 0 komentářů

Počátky dobrovolného hasičského sboru ve Slaném. Hrdinský postoj slánských hasičů v období 2. světové války.

Mezi nejkrásnější lidské ctnosti náleží povinnost dobrovolně na sebe vzatá.1/ První dobrovolný hasičský sbor na území Čech byl založen v Zákupech v roce 1854, v Liberci 1861. V našem regionu ve Velvarech 1864. Do té doby měla dozor nad bezpečností před požárem městská policie, kominíci, při hašení požárů pomáhali dobrovolníci z řad občanů. K největšímu růstu dobrovolných hasičských sborů došlo v roce 1876, kdy byl vydán požární zákon. Díky tomu v roce 1880 vzrostl počet hasičských sborů na 352. Ve Slaném se začalo s organizováním dobrovolného hasičského sboru v roce 1878. První hasičská zbrojnice sídlila na Masarykově náměstí ve dvoře obecního domu. Lepší prostory získali hasiči v obecním dvoře „U Zlatého lva,“ kde pro ně městský úřad zakoupil stodolu. Po přestavbě na zbrojnici vznikla i místnost pro školení a strážnice pro pravidelnou službu. Po počátečním nadšení se ve 30. letech 20. století dostal slánský sbor do krize. Jeho členové se zmítali v osobních sporech, vliv měla i velká nezaměstnanost, někteří se stěhovali za prací. Zůstalo 18 nejvěrnějších. Negativně chod sboru ovlivnila i dlouhodobá těžká nemoc starosty sboru Josefa Náprstka, které nakonec podlehl. Další zvolený starosta sboru Isidor Lieberzeit, rovněž nebyl zdráv. Pro zvládnutí vleklých sporů ve sboru bylo však na místo starosty potřeba mladého energického člověka. Zásadní změny nastaly, kdy v roce 1934 byl starostou zvolen JUDr. Miroslav Haken (nar. 1898). Ve městě patřil mezi přední prvorepublikové osobnosti. S hasiči absolvoval tvrdý základní výcvik, účastnil se požárů, ale důležité bylo, že se věnoval organizačním a hospodářským záležitostem. Miroslav Haken: „My vymýtili záhy z našich řad politikaření, ještě v době, kdy toto bylo v plném květu, my neznali rozdílů stavovských a znali jen práci pro sbor a povznesení jeho úrovně. Dokonalou organizací našeho technického vedení, obětavým konáním nočních stráží, důstojným vystupováním na veřejnosti získali jsme si nejprve respekt, jemuž ruku v ruce šla pak i přízeň, ledy byly prolomeny.“2/ A na valné hromadě v roce 1935 byl velitelem sboru zvolen Jan Kotešovic. Jan Kotešovic: „Veřejnost, vidouc zvýšenou činnost sboru a práci, která byla konána nezištně a s obětavostí a láskou, projevila větší zájem a pochopení pro sbor. Počet členů se rozrostl ze šestnácti na 44 členů činných. Bylo vycvičeno 13 lezců, 15 stříkačníků a mimo to 13 šoférů.“3/ Ve snaze o hmotné zabezpečení hasičů, s podporou radního prof. J. Matějky, prosadil dr. Haken v městské radě, aby u obce byli přednostně zaměstnáváni spolehliví nezaměstnaní členové sboru. Po stabilizaci a následném vzestupu si členové hasičského sboru začali uvědomovat, že je jim stávající zbrojnice těsná a uvažovali o jejím rozšíření. František Herink, podporován kolegy přišel s nápadem, že by bylo lepší mít vlastní hasičský dům. Využít pro stavbu hasičského domu nevyužívané slánské lázně byl nápad starosty sboru dr. Hakena. Sám se na jeho vybudování kromě štědré finanční podpory podílel i 800 manuálně odpracovanými hodinami. Městská rada, vedená starostou Karlem Vetterem, později J. J. Pálou snahy hasičů podporovala. Hasičům věnovala budovu nevyužívaných městských lázní. Stavební plány vypracoval stavitel Josef Kočí a Adolf Šlégr. Členové sboru ve svém volnu zahájili stavbu. Stavební materiál získali rozebíráním lázní, ale i jiných rušených staveb v okolí. Na výstavbě se podíleli i četní příznivci, kteří pomáhali podle svých možností ať penězi, nebo odpracovanými hodinami. Od otevření Hasičského domu uplyne v letošním roce 80 let. Výstavba byla započata v roce 1939 a ukončena již v následujícím roce v červenci. V období protektorátu se německým okupantům nedařilo hasičské organizace ovládnout a řada z nich se zapojila do odboje proti okupantům. Ve Slaném byl zatčen starosta dobrovolného hasičského sboru JUDr. Miroslav Haken. Jako záložní důstojník byl Ministerstvem národní obrany pověřen k uchování listinných materiálů. Doma schovával i zbraně a náboje slánské posádky. V období Heydrichiády měl podezření, že je sledován, proto ukryl svěřené materiály za pomoci hasičů Sušánka a Herinka v domku Herinků. 4/ Zatčen a popraven byl v roce 1942. Po jeho zatčení ke stíhání Josefa Sušánka ani Františka Herinka nedošlo. Je zřejmé, že dr. Haken nepromluvil. Oba byli zatčeni až v roce 1944. Josef Sušánek5/ patřil mezi přátele JUDr. Hakena. Jeho dcera Věra pracovala v Hakenově advokátní kanceláři. V době druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti Svazu českého hasičstva s centrálou v Plzni. 27. října 1944 byl zatčen Kladenským gestapem a za krutého mučení vyslýchán. Byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně, kde surovým výslechům 20. 3. 1945 podlehl. Pohřben je na Národním hřbitově v Terezíně v hrobě číslo 264 prvního oddělení. V roce 1944 byl zatčen i František Herink.3/ Uvěznění přežil a po skončení války se vrátil domů. Podle vyprávění vnučky, paní Bakulové, se jeho žena o zatčení manžela dozvěděla v práci a pospíchala domů. Stala se svědkem jeho odvozu gestapem. Sama se s dětmi skrývala u příbuzných. Vzpomínala i jak viděla kopat manžela s Josefem Sušánkem na zahradě a pravděpodobně ukrývat materiály dr. Hakena. Slánští hasiči 7. září 1947 odhalili v Hasičském domě pamětní desku se jmény Josefa Sušánka, Miroslava Hakena a Josefa Černého. Dobrovolný hasičský sbor byl v padesátých letech 20. století nahrazen profesionálním hasičským sborem. Posledním velitelem dobrovolných hasičů ve Slaném byl Bohuslav Posselt. Životní osudy Miroslava Hakena, Josefa Sušánka a Františka Herinka jsou převzaty z vyprávění paní Jany Petráňové-dcery dr. Hakena, pana Jáchyma Pešaty-vnuka Josefa Sušánka a paní Bakulové-vnučky Františka Herinka, které poskytli Vlastivědnému muzeu ve Slaném. Blažena Hrabánková 1/Bohumil Kvasnička: Mnoho zdaru! in: 60 let slánských hasičů, str. 7 2/ JUDr. M. Haken: U cíle! in: 60 let slánských hasičů, str. 17 3/ Jan Kotešovic: Hasičstvu zdar! in: 60 let slánských hasičů, str. 24 4/ Josef Šmíd: Tryzna 0HJ. č. 40 dne 10. 3. 1946 5/https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Su%C5%A1%C3%A1nek


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.