Dětství ve Staré Boleslavi

Věra Krajíčková 16:53 0 komentářů

Vzpomínky na dětství ve Staré Boleslavi.


No a teď ty vzpomínky na starou Starou Boleslav. Musím začít ve 2.devítiletce, tam jsem se totiž 2 roky po válce narodila a kde byla moje maminka školnicí. Dostala to prý za odměnu, protože otec byl ve válce v koncentráku. Dodnes to nechápu, protože maminka měla malý domek Na Písku, kde se pak rozvalovala cizí rodina,než se tam nastěhoval bratr s rodinou. Prý tam byla kasárna, kde po válce otevřeli školu, tak si nedovedete představit, jak to tam vypadalo. Otec tam rozvedl vodu, skládal a nosil uhlí, štípal dříví (jinak pracoval v BSS), maminka uklízela, při vyučování přikládala (to bylo vítané povyražení při vyučování), i já pomáhala, zametala jsem chodby a šatny. Pomáhala celá rodina a po malování o prázdninách i sousedky. Ale proč to píšu - chci napsat, že to bylo místo, odkud jsem se vydávala poznávat svoje město.

Takže naproti škole byla hospoda U Silných (dnes U Jelena). Pamatuji ještě starého pána s čepičkou s třásněmi a fajkou, chodila jsem tam se džbánkem otci pro pivo. Vedle byla trafika, kterou vedl p.Pánek se svojí paní. Ta ještě doma šila. A přímo proti škole bylo pekařství U Hájků, ale to už bylo zavřeno. No a budu pokračovat Komenského ulicí směrem k náměstí. Tam bylo plno krámků a všechny se uživily. První byl malý krámek, konzum Urbanů, tam jsem moc nechodila, dnes tam nabízejí účetní služby, ale důležitý obchod byl naproti na rohu - U Fialků, dnes tam sídlí Dr.Kadlecová - zubařka. Tak tam jsem chodila pro mléko do bandasky a kulatý chleba. O kousek dál bylo papírnictví, které funguje dodnes. No a na druhé straně měli cukrářství Suchomelovi, oficiálně už neexistovali, ale chodilo se k nim, dozadu. Pak kožešník Držka, je tam dodnes. No a na rohu byla cukrárna u Šicnerů (dnes vinotéka), kam jsem běhala pro mejdlíčka za 10 hal, báječné šumáky, cukrkandl a ovocné hady. Od cukrárny přejdu ke Katolickému domu, dnešní Klášterní vinárna. Tam byla po pravé straně hospoda a vlevo kino, kde promítali Zdichyncovi (rodiče Jarmilky, paní ředitelky ZŠ). Kino bylo ještě s balkónem, pravidelně tam chodil místní strážník, pan Zalabák, jestli nechodíme na nepřístupné filmy. Škoda, že už není, tedy to kino. Za ním byla Orlovna, tělocvična, kam jsme chodili cvičit, později jsme chodili do Sokolovny u tůně. No a jsem na Dolíku - na rohu hospoda U Najmanů, je tam dodnes. Naproti starým kasárnům byla kovárna u Halbichů a za ním koloniál, který bohužel nevím, komu patřil. Na Dolíku byla hasičská nádrž na vodu a naproti ní řeznictví U Nechanických. Protože nebylo maso, musela jsem chodit se skládací židličkou "stát" frontu, než přišla maminka a něco koupila. Ale vedle řeznictví byl nejúžasnější obchod - mandl, který vedly slečny Fialkové, sestry pana Fialky. Protože praní prádla bylo těžké, vyváření v kotli (ale už jsme měli pračku s vrtulí, kterou vyrobil otec), tak se potom naškrobené a nakropené prádlo nosilo na mandl. Vonělo to tam, bylo tam vlhko a teplo,na mandlu polehávaly kočky. Ach jo. Na rohu, co je nyní Instaplast, bývala hospoda, snad U Žitných, ale tím jménem si nejsem jistá. Zapomněla jsem napsat, že tam, co je nyní Zvláštní škola, byl starý klášter, kde byla škola a kam jsem chodila až do 5.třídy. Na pana učitele Jakoubka a jeho bonbony v první třídě nezapomenu.

Náměstí zatím vynechám a vrátím se "domů". Za školou byl velký dvůr a za ním hasičská zbrojnice, později se tam také nastěhovali lékaři.. Naproti měly domek jeptišky, kam jsem krátce chodila do školky. Z druhé strany školy byl nějaký elektropodnik, který patřil panu Pokornému, vzali mu ho a ještě zavřeli. V části pak udělali školní družinu. Mezi Vesteckou a Sojovskou silnicí byl a ještě je malý parčík, stál tam kříž, lavičky, tam jsme si jako děti hrály, maminky a babičky seděly na lavičkách a povídaly si (televize ještě nebyla). Za parčíkem byla krásná vila s nádhernou zahradou, altánem a bazénem. Vím to, protože tam v přízemí bydlela moje kamarádka, chodila jsem tam, její prarodiče tam byli jakoby správci. Sedávaly jsme v altánu porostlém růžemi, občas se směly vykoupat v bazénu, když tam nebyl majitel, pan profesor, lékař, který léčil hluchoněmé, taky měl hluchoněmou schovanku a který tam jezdil na léto. Pak to koupili Závitkovští - udělali si tam řeznictví, zplanýrovali zahradu, místo altánu stojí šeredný nedodělaný dům! Docelo by mě zajímalo, co udělali s tím nádherným starobylým vyřezávaným nábytkem, co byl v patře. No a za tou vilou byly další potraviny, Pořízkovi a prodávala tam paní Voňavková, veselá blondýnka, až pozdějí jsem se dozvěděla, že její manžel sloužil u PTP, psal o něm Švanderlík v Černých baronech. Naproti vile byla malá mlékárna, kde prodávala paní Vlasta, myslím, že ještě žije. A přes ulici na rohu byl malý obchod u Winklerů, tam měli za 5 hal úžasné cucavé bonbony fialky. A když jsem pokračovala po Vestecké ulici směrem na Vestec, tak tam byl ještě jeden krámek s potravinami, patřil Novotným. Byl v provozu dlouho, než postavili tu samoobsluhu v parku. Ještě pár vilek a už pomalu končila Boleslav. Dál už jsme jezdily na kolech, okolo letní vily Pachmanů s krytou halou, která byla dlouho jediná v republice. Pamatuji, že tam jezdili ještě trénovat sourozenci Romanovi, mladá Mašková i Nepela. V další jejich vile bylo středisko ČSTV a vila Límanova, původně letní sídlo ( hlavní jejich vila, na rohu u autobus.nádraží je dnes školka). Když jim všechno vzali - m.j. pilu u bus.nádraží, tak se živili výukou jazyků. chvíli jsem k nim chodila na angličtinu, bohužel jsem neměla rozum v mládí a vzdala to, ale chci napsat, jací to byli vzdělaní a skromní lidi a ten dům, typicky anglický, byl tak účelně zařízen - nábytek ve zdi, zašupovací dveře, teď se k tomu všemu vracíme. Prý postavili pro své zaměstnance celou čtvrť, ty domky za školkou. Ráda na ně vzpomínám. Bohužel jim nic nevrátili, protože jeden syn, profesor japanolog žije v Kanadě. No a pak jsme jely na kolech buď po silnici a přijely jsme k restauraci Vosí hnízdo, dávno neexistuje, nebo jsme sjely na lesní cestu Pod Smetankou, pane, tam byly nádherné dřevěné vily! Teď je tam barák na baráku. A přijely jsme k Svobodově vile, nebyla za plotem moc vidět, ale nakukovaly jsme tam. Kdyby Vás to zajímalo, maminka jedné mojí kamarádky u Svobodů pracovala jako kuchařka, vyprávěla nám, jaké tam byly krásná obrazárna, tu hned komunisti rozkradli,sochy, vysvěcená kaplička na památku zemřelé dcery. Moje kamarádka má fotografie, malé černoobílé, může Vám je půjčit, abyste viděla, jak to tam vypadalo. No a město ji začachrovalo, i když dědička ještě žila. Na těch cestách okolo trénoval taky Emil Zátopek, několikrát jsem ho viděla běhat na stadionu v Houšťce.Nedávno jsem jela okolo a málem jsem spadla z kola, když jsem viděla, co to tam stojí za domy! No a my tam většinou jezdily na konvalinky a do Vestce na třešně, byla tam celá alej třešní. Ale to už jen tak.

V Okružní ulici, bývalá Máchova, ta co vede okolo školiček na hlavní, tak tam v jedné krásné vile měl ordinaci zvěrolékař Dr.Kaválek, dál po levé straně byl kožešník pan Říha, na křižovatce byl tabák Šulců. O ulici dál měl ordinaci a sanatorim MUDr.Šebesta. A když se po hlavní vracím k městu, tak v tom modrém domě, co inzerují modeláž nehtů bývalo řeznictví U Ponců.

Dojdu tedy na naše krásné náměstí. Tam jsme se jako děti moc nedostaly, bylo to daleko, vše co jsme potřebovaly, bylo poblíž. Naše krásná radnice - bývala tam obřadní síň, ženil se tam můj bratr a vdávala sestra. Byla tam pošta, pamatuji ještě p.Brtouna, vedoucího, s klotovými rukávy! Byla tam knihovna. A ten nádherný Mariánský kostel. Pamatuji, že kostel byl stále přístupný, slavné Paladium( nemají tam být 2 l) bylo stále vystavováno, krypta s mumiemi přístupná, otevřená křížová cesta. Jako holčička jsem chodila na svátek Božího těla v nazdobených šatičkách s košíčkem plným lístků růží či pivoněk a chodily v procesí a před každým oltářem ty lístky rozhazovaly. Než se přešlo od kostela k radnici, tak v tom okénku, co je informační služba, byl taky prodej novin a tabáku. Prodával tam pan Kočárek. Před radnicí zastavovaly autobusy, ještě nebylo autobusové nádraží. Na pravé straně náměstí od kostela bylo železářství, teď je tam čistírna. O kousek dál byla prodejna obuvi. Patřila Starečkovům, vzpomínám na ně, oba v modrých pláštích, byli tak laskaví. Teď leží na hřbitově vedle mojich rodičů a sourozenců. Tabák na náměstí otevřeli později, nemůžu si uvědomit kdy, tam, co je pojišťovna bývalo hodinářství pana Ulricha(nejsem si jménem jistá). A pak byl Kulturní dům, dnešní hospoda Labín. Za mého mládí tam býval krásný velký sál, kam jsem chodila do tanečních, na čaje, na plesy. Restauraci otevírali jen při těchto příležitostech, Pak cukrárna U Horáčků a hotel Praha. To byl tenkrát nejlepší podnik ve městě. Restaurace V Pivovaře, kostel Sv.Václava, také stále otevřený. A protože se v neděli korzovalo do Brandýsa, půjdu ještě kousek pěšky až průplavu, tam byla totiž malá cukrárna U Kerlíků. A půjdu zpátky k Boleslavi a příjdu k nynější elektře U Pecků, tam byla malá galanterie a z rohu bylo čalounictví Šťastných. To byla bohatá rodina, měli několik domů a obchodů. Tam, co je stacionář pro postižené, ten menší, byla prodejna oděvů, U Ledeckých, co je velký stacionář, taky něco bylo, ale nemohu si vzpomenout. Za děkanstvím byl velký obchod s textilem a látkami, patřil paní Šťastné, z boku bylo čalounictví, které jim také patřilo. Teď je dům prázdný a zničený. Před bránou, tam co sídlí Svatovácl.nadace měl fotografii pan Pelnář. Za bránou byl holič pan Štěpánek, postrach všech kluků. Jeho paní tam pracovala s ním, jako dámská kadeřnice. Pak jim to zavřeli a pracovali tajně doma, poblíž staré Sojovické silnice, maminka tam chodila a mě tam taky poprvé ostříhali. A v té uličce byla továrna Ledeckých, pozdější Kovopodnik. No a dál si to už přesně nedokážu vybavit, protože ty obchody se tam tak měnily, vím, že tam byla lékárna, cukrárna U Řeháčků. Fajtova drogerie tam byla mnohem později, původně Fajtovi prodávali poblíž sochy legionáře, nyní je tam snad nějaká tiskárna. V rohu nynější Fajtovy drogerie prodávali Slívovi zeleninu a tam, co jsou nyní Vietnamci, byl obchod Šťastných, také se zeleninou. Před nimi stávala malá benzínová pumpa! Restaurace Slovanka byla také prý pěkná, to vím od sestry, v sobotu se tam tančilo. Ve dvoře byla nějaká dílna, ta je tam dodnes. Na rohu Slovanky bývalo řeznictví U Zrnovských a a z druhé strany prodávala slečna Matylda, jméno mám na jazyku, ale nevzpomenu si, svaté obrázky, růžence apod. Když budu pokračovat po Lázeňské ulici, příjdu k dnešnímu fotbal.stadionu. Za mého mládí to byl stadion zimní, kde se bruslilo, byla tam malá šatna na přezutí, pan Karoušek nám nabrousil brusle, pouštěl hudbu, osvětlení. Za 1Kč tam prodávali čaj a ohřát jsme se mohli u roztopených klubek. Hrál se tam nějaký přebor v hokeji, jednou tam viděla bruslit o přestávce Jindřišku Kramperovou, to byla mistryně republiky v krasobruslení před Hanou Maškovou. O Houšťce je mi stydno psát, já si ji ještě z dětství pamatuji upravenou, domy v pořádku, v parku sochy, záhony růží. Vždycky když jsme tam jeli s rodiči na kolách, tak mi maminka říkala, dýchej z hluboka čerstvý vzduch, jsi v lese. Takže ji pominu a vrátím se do města.

Moc jsem se rozepsala, tak ještě napíšu o hospodách, bylo jich tady víc než dost. Už jsem napsala o Kulturním domě, hotelu Praha, restauraci V Pivovaře, zapomněla jsem na hospodu za bránou, jsou tam nyní Vietnamci, ale už taky nevím, komu patřila, na Dolíku byly hospody 2, pak U Silných ( dnešní Jelen), restaurace Na Prameni, na Mělnické ulici, ta je zbořená, Modrá hvězda, ta je dodnes a Vosí hnízdo. Na Písku byly také 2 hospody, U Přemysla - taky si nevzpomenu na jméno majitele a přitom jsem ho znala, zemřel nedávno, ale určitě Vám o něm napíše Jarmilka Sad., a pak hospoda U Prášků, ta byla už Na Průhonu, ta je taky zbořená. A ti Práškovi měli ještě kovárnu v ulici Na Průhoně, asi v prostředku mezi Průhonem a Dolíkem. Taky už dávno neexistuje, je tam jen obytný dům. Pak byla ještě hospoda U Durasů, dnešní penzion, blízko Houšťky.

A ještě si vzpomínám, že pan Šturma měl sklenářství doma, později po Fajtově drogerii, když se oni přestěhovali na náměstí, dámské kadeřnictví bylo tam, co do nedávna, naproti soše legionáře. Naproti velké škole měl brašnářství pan Bílek, byli tam pak zahrádkáři, dnes je krámek zavřený. O soukromých rolnících Vám snad napíší děvčata, rody Boháčů, Roubíčků, Urbanů jsou tu staletí. A z Lázeňské ulice je vidět krásný prosklený palác ve velké zahradě, je pěkně udržovaný.

Tak už končím, promiňte, že jsem se tolik rozepsala, ale těch vzpomínek je tolik, paměť je milosrdná, tak sebe vidím v trenýrkách a tričku, v ruce chleba sádlem a okurku jak běhám venku. Jako by to bylo včera. Mějte se krásně, moc Vás zdravím. Marie Havlínová.


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.