ČLÁNKY AUTORA
Demokracie vs. totalita

Demokracie vs. totalita

Aneta Procházková 09:30 0 komentářů

Zamyšlení studentky Open Gate z Babic. 

Demokracie vs. totalita
Na fotce (1)  je Laura Říhová, Suren Škardová a já, Aneta Procházková. Vyfotografovaly jsme se na kolejích na Open Gate v říjnu 2014.
  Screenshot selfie ze Snapchatu - tolik  anglických slov a ještě k tomu americká aplikace… tak za tohle by mě určitě za doby totalitního režimu hnali! Za totality platilo nepsané pravidlo, že vše, co je z Ameriky, je špatné, protože celá Amerika je špatná. Možná bych soudruhy nepotěšila ani tím, že za námi visí plakát Katniss Everdeenové z amerického filmu Hunger Games. Za totality nebylo možné sledovat jakýkoliv kapitalistický zahraniční film. Povolené byly pouze ty filmy, které prošly přísnou cenzurou a stát je odsouhlasil. Nebylo to jako dnes, kdy dají do kin filmy plné sexu a násilí a nedají k nim žádnou povolenou přístupnost.
     Právě jsem snědla pomeranč. Dnes tak samozřejmá věc, že?  Kdežto za totalitního režimu by moji rodiče museli vystát obrovskou frontu, aby si mohli koupit maximálně 2 kilogramy pomerančů za vysokou cenu, ale pouze ze spřátelené Kuby. Pomeranče, které se nedaly loupat.  Ale pokud jste usušili tu tvrdou slupku a vyvařili ji, poté přidali vodu a cukr, měli jste takový džus, o kterém se vám ani nesnilo! Tyto pomeranče byly také hodně šťavnaté! Jenomže všem bylo opravdu moc líto tyto pomeranče vymačkat, takže radši zápasili s nedobytnou slupkou.
     Jistě vidíte, jak je Laura nalíčená. Linky, které Laura má, na ženách byly velmi vzácné. Ženy se totiž líčily velmi opatrně a decentně, protože příliš výrazné líčení, dnes tak normální, působilo v očích okolí neslušně a takovým ženám se mnohdy říkalo „lehké děvy“. Byla prostě vyžadována určitá uniformita.


Na obrázku je moje maminka Ivana (vpravo) a její kamarádka,  spolužačka a spolubydlící Věra Ludvikovská (vlevo). Nacházejí se ve svém pokoji na kolejích Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Fotografie vznikla roku 1988.
     Vzadu na stěně visí plakát, na němž je Peter Nagy, což byl maminčin nejoblíbenější zpěvák a vysněný muž. Samozřejmě že měla ráda i tátu, se kterým v tu dobu začala chodit, ale Peter Nagy to nebyl …
     Jak je vidět na obrázku, velmi často se nosily pletené svetry, které se daly sehnat kdekoliv, nebo se daly lehce uplést. Svetry vypadaly skvěle s riflemi. Jenomže sehnat rifle nebylo jednoduché. Koupit je bylo možné pouze na jednom místě, pro běžného smrtelníka nedostupném, tedy v prodejně TUZEX (TUZemský EXport). V tomto obchodě se zboží kupovalo za tzv. Bony, což byly poukázky na nákup v tomto obchodě. Bony byly velmi předražené. V běžných obchodech byla konfekce, takže lidé, kteří si nemohli dovolit zboží z TUZEXu, a to byla většina, chodili prakticky v tom samém. Jenomže každý kluk, či muž si přál mít alespoň jedny džíny, protože to dívky prý opravdu přitahovalo. Bylo jedno, zda byl ten daný chlapec pohledný, pokud měl džíny, nebo dokonce i vesty z džínoviny, každá dívka o něm snila.
      Jak můžete vidět, Věrka byla kuřačka, moje mamka je kuřačka, můj taťka je kuřák…všichni byli kuřáci, protože to prostě bylo „cool“, jen mi nikdo nedokáže vysvětlit proč.
Z obou fotek nedokážu vyčíst, která doba je lepší. Každá z nich má něco do sebe. Obě, já i mamka, máme obrovské štěstí, a to že máme úžasné kamarádky, se kterými když trávíme čas, tak nevnímáme, která doba je, začala či skončila.
Aneta Procházková
Tercie B


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.