Dělení na reálky

K tomu snad malý výlet do středního školství našich let. Staré dělení na reálky a gymnasia už pomalu přestalo platit,  už dříve byla gymnasia klasická s latinou a řečtinou a gymnasia bez přízviska, ale kde se také učila latina na úrovni, o níž se dnešním gymnazistům ani nezdá. Gymnasia  připravovala ke studiu humanitních směrů, vysokých škol, byla však pro určité obory státní služby považována za ukončení vzdělání tak i reálky, průprava pro studium  vysokých škol technického směru byla dostatečná pro jiné obory státních úřadů. Tady nešlo o znalosti spíše  o zvládnutí metody, které byly pro kariéry státního ( i soukromého) úředníka nezbytné o shromažďování a třídění informací s cílem je tvůrčím způsobem používat. To vše do určité úrovně, potřebné k chodu státní správy. Vysoké školy pak hlavně měly vychovávat vědecké a inženýrské kádry.  

Považuji vznik hybridů, jako byla reálná gymnázia a reformovaná gymnázia za počátek úpadku středního školství, ani ryba ani rak. Hledá-li někdo příčiny neobliby a odporu k realným  předmětům – matematiky, geometrie, tak tady je toho začátek.

Reálky měli kantory, kteří obvykle byly vynikající ve svém oboru, dovedli v žácích probudit zájem o svoji vědu. Platilo to i o původních gymnáziích v humanitních oborech. Většina kantorů těch dob  nebyla jen učiteli – řemeslníky, byly to i začínající vědci, kteří hledali existenční zajištění pro svoji vědeckou a spisovatelskou práci.

Jiná je podle mých zkušeností  historie škol průmyslových. Průmyslovky mých let byly  školy připravující praktiky, od nich se neočekávala invence inženýra. Absolventi nebyli vítání na technice a museli skládat doplňkové zkoušky z teoretických předmětů.. Jinak byla ve fabrikách. Tam uplatňovali absolventi průmyslovek nesporně přednosti v kreslení, znalosti norem, materiálu, praktické strojařině. Zvláště v kreslení předčili inženýry, což bylo kvitováno i nadřízenými. Spočívá to v jednom kardinálním omylu. Inženýr smolící výrobní výkres je naprosté nepochopení jeho práce. On má vymýšlet skicovat. Kreslit má kreslířka, které připraví on podklady. To pochopili jak se zdá lépe Rusové, kteří zavedli uznávanou , nijak opovrhovanou kategorii „čertěžnik“ tedy kreslič.

Převrat ve výuce na průmyslovek  způsobilo německé zavření vysokých škol v roce 1939. Na průmyslovky nastoupili kantoři a asistenti techniky.

Zvedli laťku tak, že po válce se hlásila taková spousta průmyslováků, kteří by měli podle  původního záměru jít do fabrik, že spolu s šesti ročníky reálek a reálných gymnáziii, úplně ucpali všechny kanály vedoucí k technickému vzdělání a na dlouhá léta vytvořili nemorální poměry. Tady zase  vidím další ráno technickému školství – spojené se základním  výzkumem směrem k výzkumu aplikovanému i s průmyslem směrem k praxi, se dlouhá léta přerušilo, nebyl na to čas, ani peníze a podpora od těchto oborů.
 
Ing. Jiří Pergl