Konec léta 1965 - vojenská střelnice u Bašky. Samopal, ostré náboje v zásobníku, v dálce terč - střílej, vojáčku!
Cvičné střelby a kapitán Janský
Koncem léta 1965 jsme byli – záklaďáci i důstojníci – na ostrých střelbách na střelnici někde u Bašky. Bylo pěkné počasí, na louce u střelnice už kvetly ocůny. Vydával jsem ostré náboje lampasákům a měl jsem z jejich počínání srandu. Sranda mě přešla, když jsme stříleli my, záklaďáci ze samopalu. Já ve skutečnosti držel samopal v ruce snad jen dvakrát za celou dobu vojny, kromě výcviku. Dostali jsme rozkaz - „V poloze ležícího střelce na nepřítele jednotlivými ranami pal!“ Já to po chvíli míření zmáčknul – udělalo to RATATATA – a už jsem dál mačkat spoušť nemusel – neměl jsem v zásobníku žádný náboj – všechny byly fuč! A v terči taky nic!
Dobře jsme se pobavili při praktické ukázce kapitána Janského – chtěl nám záklaďákům ukázat, jak sovětský samopal dokáže prostřílet i dřevěnou srubovou stěnu. Tak to pral do dřevěné stěny okopu tak dlouho do jednoho místa, až nám kolem uší zafičela jedna kulička odražená. Vedoucí střeleb kapitán Patka hned nechal celou akci zastavit, vzal si kapitána Janského stranou a řádně ho zformoval. Měli jsme z toho pěkné povyražení, protože Janského jsme zrovna v lásce nechovali. Ve výcviku při hloubení okopů pro střelce nám „kradl“ odložené samopaly. My se pachtili - s malou vojenskou lopatkou jsme měli dělat zázraky, a on chodil kolem, a kde mohl, schovával nám věci – hlavně zbraně. Odůvodňoval to tím, že voják si má své věci hlídat pořád. A ztráta zbraně ve válce – na to je prý prokurátor!
Kapitán Janský nám dělal dusno často – někdy byl v kasárnách už brzy ráno, třebaže neměl službu. To jsme říkávali, že ho stará vykopla z postele. Chodíval kolem ubikací a zkrze okna kontroloval, jak dodržujeme budíček. Když načapal, že po budíčku ještě někdo leží na posteli, bylo zle! Taky zpoza rohu budovy špízoval, jak provádíme rozcvičku.
Jednou s ním v noci „vydupal“ strážný v TOPu. Kapitán Janský měl asi zase doma vyhazov a tak se věnoval obchůzkám v kasárnách. Před ránem, za měsíčku, se tiše plížil kolem popelnic ke vchodu do Technického oddělení s úmyslem, že zase někoho načapá a bude mít zásluhy. Ale voják na stráži u vchodu už byl telefonem od kamaráda upozorněn, že Janský je někde v rajonu. A navíc měl „za čepicí“ - hned po výzvě: „Stůj, kdo tam!“ spustil: „Stůj, nebo střelím!“ a zaharašil na samopalu závěrem. Janský se schovával za popelnicema a blekotal: „To jsem já, kapitán Janský“! Strážný odpověděl: „Nevěřím“! A přivolal velitele stráže. Po celou dobu, než velitel stráže přišel ze strážnice, držel Janského pod samopalem za popelnicema. Janský pak po službě strážnému na světnici vynadal, ale ten už měl od velitele stráže pochvalu za správné zadržení pachatele. Oni leckteří lampasáci Janského také rádi neměli.