Cvičení záloh za normalizace

V roce 1980 jsem byl povolán na vojenské cvičení po 12 letech po ukončení základní vojenské služby.Doufal jsem že cvičení proběhne velmi příjemně,jak jsem slyšel od jiných kteří cvičením prošly.Pravda byla ale úplně jiná,my zálohy jsme za celou dobu cvičení nesměly na vycházky,každý den jsme musely nacvičovat slavnostní pochod který pak každý čtvrtek probíhal před tribunou s načálstvem.A vojáci základný služby se nám posmívaly protože tohle dělat nemusely.Největší pohoršení nás záloh bylo ale to že jsme nemohly chodit po apelplaci samy ale jen ve dvou,a na jídlo jsme musely chodit po rotách a na povel dozorčího,čepice do levé ruky a příbory do pravé ruky teť,to muselo plesknout na ráz jinak jsme na jídlo nešli až to bylo v pořádku.A jak to píšu záklaďáci kolem nás chodily jak chtěly a pořádně si nás vychutnávaly.Měly jsme na světnicích zalepené i spodní okna jak někde v base.Chodily jsme taky stále do stráží,večer v půl osmé byla povinost být u televize na zprávy povinně.Po prvé při nástupu do strážní služby na tak zvaných gorodkách nás jeden poručík,kterému jsme říkaly,skutr,protože byl velmi malé postavy,poučoval o povinostech jednotlivých strážních.Zeptal se jednoho četaře v. z.na povinost velitele stráže.On mu odpověděl že neví že už to zapoměl.Poručík se ho zeptal kdy byl na vojně že už to neví.Četař odpověděl že v roce 1968,jako ostatně my všichni.Když tuhle odpověď poručík uslyšel shodil svojí čepici na zem a začal po ní dupat a řvát že znás tu kontrarevoluci vyžene a vojáky sloužící socialistické vlasti udělá.Byl to pro nás otřes.Takhle v tom duchu proběhlo celé cvičení,byl jsem velmi rád když skončilo.Zážitků bylo podobních více.Od té doby jsem na vojně už nikdy nebyl a ani nebudu vždyť je mi 66 let.nashledanou Anderle v.z.