Co zatím vím o svém otci

Roman Kuklínek 05:00 0 komentářů

Krátce o dětství tatínka a životě tatínka z několika různých pohledů.

Můj tatínek se narodil 22. května 1971 v Brně. Od mala bydlel i s babičkou a starší sestrou, mojí tetou v Židenicích. Už od brzkých let žil velmi aktivní život, neustále běhal po venku, nejdříve na zahrádce za domem, potom samozřejmě zavítal i za hranice pozemku kde bydlel. Do školy se chodil vesměs pouze domluvit s kamarády, co budou toho dne dělat, ale i tak neměl tak špatné známky.

Naopak z hlediska chování rozhodně nebyl andílek, neustále nosil domů poznámky a to i oproti faktu, že byl vždy učitelkami naprosto milován. To naši babičku ale vůbec nezajímalo, když jej naháněla okolo stolu v obýváku. Nikdy jej nemohla dohnat, obzvláště když se naučil utíkat z místnosti v předstihu a křičet začal, ještě než si babička stačila uvědomit, kam vlastně zmizel. To tatínek nikdy nepřiznal, ale babička mi o tom velmi ráda se smíchem vypráví a kdykoliv je u vyprávění i otec, pobaveným výrazem ve tváři dává naprosto najevo, že to je jen a jen pravda. Když byl starší, chodil s kamarády po venku až dlouho do noci, často do rána. Na to moje babička vzpomíná s hrůzou v očích, protože si dodnes pamatuje, jak se o něj bála, když nevěděla kde je tak pozdě a neměla žádný způsob jak jej zkontaktovat, protože přece jenom nebylo nic takového jako telefony co máme dneska.

Po základní škole si otec udělal výuční list a ještě před osmnáctými narozeninami začal pracovat. Jeho první práce byla poměrně zajímavá, pomáhal totiž při stavbě nádrže Dlouhé stráně, jezdil s tatrou, od pondělí do pátku pracoval od rána do odpoledne a potom ještě i na noční, protože měl pocit, že dokud je mladý, tak by měl makat, zkrátka protože může. Dlouhé stráně jsme spolu několikrát navštívili, při našem prvním výletu tam jsem ovšem o jeho práci ještě nevěděl, a když mi popisoval, jak vypadá velká turbína schovaná pod hladinou vrchní nádrže a kudy všude se dá projet obrovským nákladním autem, tak jsem byl naprosto zmatený a nechápal jsem, jak to může vědět. Tedy až do doby, kdy mi o tom řekla babička.

Poté byl odvozen na vojnu na Slovensko, kde pokračoval v točení volantem, místo tatry však řídil tank. Odtud si také odnesl velikou zálibu v tancích a vojenské technice jako takové, kterou jsem po něm zdědil i já. Dodnes se spolu díváme na různé válečné dokumenty. Po vojně se vrátil do Brna, kde se i nadále živil jako řidič všech možných vozidel, tím se dokonce živí i dnes. Před 21 lety se oženil s mojí maminkou, o tři roky později sem se narodil já. Vztah mým rodičům bohužel dlouho nevydržel a rozvedli se, když mi byly asi dva roky. Ze slov obou z mých rodičů je ale znát, že to byl správný krok.

Před třemi lety se tatínek znovu oženil, tajně, nevěděl jsem o tom ani já. Avšak všichni jsme to čekali a já tak získal další větev rodiny, jejichž jména už si nezvládám zapamatovávat a ještě k tomu už zapomínám členy své původní rodiny. To je ale mimo téma. Život mého otce jsem nikdy příliš neznal a v poslední době se o něm hodně dozvídám, stejně mám ale pocit, že toho stále spoustu nevím. Doufám, že se co nejdříve dozvím více zajímavých historek a zážitků, o kterých bych netušil, že by se mohly jakkoliv týkat muže, kterého já znám. 


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.