Co sedláci, co děláte?

Vladislav Hadáček

Co sedláci, co děláte
Pole máte samou hlínu
Rozmarýna mi nesešla
pole máte neoráte.
Nasejte tam rozmarýnu.
Má panenka za mnou přišla.

Dnes už se takhle ani ptát nemůžeme, protože sedlák-selka už teměř vymizelo z našeho slovníku. Ze sedláků se sestali většinou družstevníci nebo byli dokonce persekuováni,aby nenarušovali pokračování kolektivizace zemědělství ve vsi. A k sedlákům jsme se nevrátili. Dnes máme samé anglické farmáře a farmářky.Sedláka tak najdeme leda ve starší literatuře a nebo v písníčce. V Milevském smíšeném sboru máme také jednu takovou“Jede sedlák do mlejna“ Ale ani dnešní farmář do mlýna nejezdí,aby si nechal semlít obilí.

Dříve však bylo mlýnů v celém okolí jako naseto. A na příklad v době druhé světové války pomáhali mlynáři lidem trochu doplnit válečný příděl mouky. Ale bylo to hrdinství od mlynáře, když něco takto prodal. Za to hrozily velké tresty a to pro obě strany. Ale vědělo kam jít , kde se mlynář tolik nebojí.Stejně se chodilo v noci a s velkou opatrností,aby se nenarazilo cestou na hlídku v polích..Hlídky ale byly i ve větších městech u příjezdu vlaků na nádražích,protože také ve městech bylo „ouvej“

Pamatuji si ,jak otec obcházel některé mlýny v okolí a přinesl třeba jen dvě,tři kila podřadné mouky Byly to zbytky vymetené po mletí z výsypek.Říkalo se jí „husovka“,neboť v normální mírové době z ní dělaly šišky pro vykrmování husí na sádlo.Ale to je zase jiné téma.Maminka však z té husovky upekla vždy něco dobrého.

Abych se však vrátil k té písničce v názvu mého povídání. Chci vzpomenout na moje útlé dětství v té válečné době a jednu úsměvnou příhodu a také při té příležitosti něco říci o jedné obyčejné lidové písničce „Co sedláci,co děláte“

I kdyžto byla doba zlá,život šel dál a sestřenka z matčiny strany se vdávala . Obě rodiny se stýkaly.Zejména moje matka Anna a teta Marie Pancová. Bydlely v jedné ulici. Její manžel koupil bývalou Zoulkovu cihelnu na konci tehdejší Týnské ulice/dnes opět Čsl.legií/ Cihelna v té době již nebyla v provozu,neboť u nádraží byla konkurence, velká cihelna s kruhovou pecí,jak se říkalo „Kruhovka“ A tak jsme byli pozváni také na svatbu. Já si průběh svatby příliš nepamatuji.Bylo mi tehdy pět let.Ale následující historku mám uloženu ve své mysli a rodiče mi ji vyprávěli. Doma jsme hodně četli,povídali a zpívali lidové písničky. Byl jsem dítě vnímavé a s docela dobrým nadáním pro zpěv.To mi zústalo až do současnosti. Stále ještě ve svých sedmdesátiosmi působím v Milevském smíšeném pěveckém sboru. Zábava na svatbě byla v plném proudu a zřejmě se rodiče chtěli trochu pochlubit a tak došlo k tomu,že jsem za všem svatebčanům zazpíval celou písničku,to znamená všech jedenáct slok. Samozřejmě jsem sklidil velký potlesk a pochvalu.

Pátral jsem po této písni.V různých publikacích je zaznamenána.Těžko ale se tam najde všech těch jedenáct,které jsem si pamatoval.Poslední sloky jsou zvláště žertovné.Na svatbu se písnička jistě hodila a tak celý její text zasílám do Národní kroniky na věčnou památku.

Co sedláci,co děláte
Pole máte samou hlínu
Rozmarýna mi nesešla

Pole máte neoráte.
Nasejte tam rozmarýnu.
Má panenka za mnou přišla.

Přišla za mnou do maštale
Koničky se zutrhali
Pošlapali ji tak tuze,

Mezi čtyři koně vrané
mou panenku pošlapali.
Že jí žádný nepomůže.

Dojeďte jí pro doktora
Doktor píše ceduličku
Bába přišla povídati,

Ať se aspoň dočká rána
pošlete jí pro babičku
že se to chce kolíbati.

Sekej Janku, sekej doubek
Sekej Janku, sekej lípu

máš Mařenku jako soudek
svej Mařence na kolíbku.

Do rozjařeného svatebního veselí se jistě hodila. Dnes už ji možná zpívá občas jen moje generace. Ale taká patří k našim dějinám.Ať tedy pomáhá udržet to naše „češství“ i třeba jen prostřednictvím obyčejné lidové písníčky.

Vladislav Hadáček