ČLÁNKY AUTORA
Dopis z roku 1938Byla jsem na Pražském hraděPandemie r. 2020Mít kde bydletKouřim roku 1930Co bylo a co nebyloJaromír Šmíd - učitelZvonyLitovická tvrz ožíváProfesor latinyNerozlučná dvojiceDopis od pravnučky v roce 2010Rozpad republikyBratrNe jeden strom, ale sto dvacet lipZe vzpomínek staré generace.Stříbrný JosefRodinné a dělnické domyPo MnichovuPečení chleba v roce 1922Papíry na vodě mramorovanéOsud sochy T.G. MasarykaLetiště HájekVzpomínka na tátuZákaz kouření vyšel už v roce 1860Profesor HajnVrátil se z Kounicových kolejíKdyž jsem se narodilStáříJeden den staré ženy1. Babička žurnalisty Ivana Kytky žijícího od roku 1992 v Anglii2. Babička žurnalisty píše svému vnukoviDopis prababičce z vojny v roce 198513 sjezdKnížka z roku 1866Opuštění PrachaticZe vzpomínek pamětniceK článku Josefa Hofmana z Horního BezděkovaJak přišly domky k hanlivému názvuLenostDopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Co bylo a co nebylo

Naďa Malá 12:11 0 komentářů

Prachatice. 1936 – 1938. Otec byl přeložen na Berní úřad do Prachatic. Početná rodina čtyři děti k posílení Čechů při sčítání lidu. Celá rodina se stěhovala na nákladním autě vzadu koutek pro rodinu. Ještě dnes vidím kopce z pohledu vzadu auta.

Dům byl plný německých rodin, jen tři české rodiny. Zde už byl vodovod na chodbě a splachovací záchody. Dole pod úrovní dvora byly byty i prádelna,  kde se topilo uhlím, v bytech jen dřevem, nebo šiškami, kůrou které jsme nasbírali v lese.
Zde bydlela žena Češka se synem. Který začal jezdit do Rakouska, když byl doma po ránu jódloval. Od těch dob tento zpěv nemohu ani slyšet.

Obyvatelé  ze  samot nosili na nohou dlabané dřeváky z jednoho kusu dřeva. Do dřeváků měli několik vrstev ručně pletených ponožek nebo podkolenek poslední  vrstva  byla  podšitá, snad kůží.  Když v  neděli šli  do kostela  nechávali  dřeváky   před vchodem který byl kryt střechou.       Němci nosili kalhoty pod kolena navazovaly bílé   ručně pletené podkolenky s copánky. Kalhoty měly padací most, kde měli našité kožené srdce. Ženy při  slavnostech nosily dirndl. Vařit moc neuměly. Říkalo se, že vařily  jídlo v jednom hrnci. Nikdy to od nich na chodbě nevonělo. Kuchyně měly okno a dvéře, kudy jsme procházeli. Dům stál proti gymnáziu byl asi v roce 2002 zbourán.
 
Ještě co v domě bylo obchod potravinami, továrnička, na výrobu  prýmků, výroba a obchod dřevěných věcí. Pryskyřice voněla po celém domě.
 
Velmi blízko byla sokolovna, kde jsme trávily většinu volného času.  Byly zde i kolovadla, v žádné sokolovně jsem je neviděla Při mém kulhání se mi na nich dobře cvičilo. V zimě byla napuštěná plocha na bruslení. Kde se dobré hrálo na hada. Konec se vždy vyválel.

Byl zde tenisový kurt kde hrály děti inspektora  Honnera bydlícího v gymnáziu.

Můj bratr Sláva jim chodil sbírat míčky a vydělal si i 12 korun. Ty dával mamince. ( 1kg máslo na Šumavě stálo 8.-Kč).
Honner napsal dětskou knížku „KUBÍČEK KLUK ZE SAMOTY“. Když se ho na schůzi ptali, proč dostal takové jméno? Byl jsem deváté dítě v pořadí, asi neměli z čeho vybírat. Dnes  2010 je to jedno z nejmodernějších jmen. Knížka byla o jeho životě.
 
V Prachaticích byly dvě školy, směrem k Marketiným Lázním německá a krásná nová česká vedle nemocnice a nádraží. Voněla novotou, naleštěné parkety, zde jsme se přezouvaly, boty byly v lavičkách na chodbách, ústřední topení. Byt ředitele.
 
Několikrát jsem navštívila nemocnici. Jednou jsem dostala polévku s vypaseným červem. Jeptiška řekla: tak ho vyhoď. Další děvče to s chutí snědla- Od té  doby mi  sourozenci nosily  obědy z domova.
 
V Prachaticích byla mateřská školka, kde učila neteř presidenta Beneše.. Dále Rodinná škola česká i německá a také internáty.

Zde  na Šumavě se  žilo laciněji než ve vnitrozemí.
V lese bylo plno hub, borůvek, ostružin, lesních jahod, malin. Také dost zmijí.
.    
Maso bylo jen v neděli a ve středu. Vodila jsem spolužačky  na oběd, Helenu Radovou z Volar a  Růženu Sýkorovou ze  Strunkovic. Často byly k obědu lívance pečené na litém plechu mazaný kůží od špeku, po upečení potřený máslem a položen do skořicového cukru. Vdolky pečené na plotně, mazané rozvařenými jablky, sypané strouhaným tvarohem navrch kysanou smetanou.
  
Najednou ve tu oznámení.Je přistaven vagon pro zaměstnance berního úřadu, každý má půl vagonu. Vlak poslední odjíždí z Prachatic v půl deváté večer. Neznámo kam. O tom jsem už psala dříve.
 



Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.