ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

ČEŠI ŽIJÍ V PRAZE

Naďa Malá 14:21 0 komentářů

ŘÍKEJTE, ŽE JSTE Z PRAHY

 
Učitel v Camdenské jazykové škole nakonec mé manželce poradil, aby všem Angličanům při představování   raději říkala , že je z Prahy. " Když řeknete, že jste z České republiky, bude to špatný start do jakékoliv konverzace. Nikdo vám tu nebude rozumět.. Britové nevědí kde Česká republika  leží. Znervozní a budou se pro svou neznalost  cítit trapně  a hovor raději ukončí pravil pragmaticky Angličan a moje žena Gabriela si ve školní lavici utřela slzičku ještě nenarozeného a již raněného národního sebevědomí. Navíc není z Prahy, ale z Unhoště. Nikdy to neskrývala a je na to pyšná. Vyprávějte to Britům. Jejich zeměpisná představivost někdy končí právě místem jejich zahrady.
 
Čtyři a půl léta v ostrovní isolaci poctivě pátrám po  své národní identitě a snažím se od Britů (nezakrývajících sklony k ignoranství) vyzvědět jaký obrázek  v mysli se jim pojí s českými zeměni. U vzdálenějších Britů zabírají Havel a Kundera. U nezámožných ostrovanů automobily značky Škoda. Jindy nepomáhá vůbec nic. Pak propadám  melancholickému smutku občana který se narodil ve státě jehož zakladatelé byli kdysi sdruženi ve spolku zvaném Mafie , což u věčně pochybovačných  Britů není žádné velké plus.
 
Téměř hned na počátku britské větve  své novinářské kariéry jsem se dostal do školy ve střední Anglii ve které se osvícený učitel zeměpisu nasimuloval pro své žáky  zasedání Valného shromáždění OSN. Studenti zeměpisu si vybrali zemi, jejichž zájmy pak na  půdě OSN bude hájiti. Delegace  teenagerů zastupující tehdy ještě Československo mě faxem mého londýnského bytu požádala o naléhavé konzultace.
 
Světové společenství se právě chystalo jednat o největších znečisťovatelích ovzduší  československé delegace na valném shromaždění OSN ve škole v anglickém  Derby čekala ostrý útok Skandináců. Podle školních osnov jim totiž tehdy -počátkem devadesátých let- popílek z Tušimic a Prunéřova ničil lesy a otravoval půdu. Když se otočil  vítr, rozčilovali se na druhé straně  Bavoři.
 
Sešel jsem se teda s čs. delegáty ke krátkému srdečnému rozhovoru, při ktetém jsem zjistil, že žáci  deváté třídy anglické základní školy neví o Československu zhola nic. Bál jsem se ze sporu o český popílek nad skadinávskými hlavami prohraji osud mé země a že při nejmenším na školní půdě v Derby  bude Československo pro  ekologický terorismus ze světového společenství vyobcováno.Budou na něj uvaleny nejpřísnější ekologické sankce. Propadl jsem panice. možná bude zmrazeno mé konto u londynské banky. Možná, že mne čeká vyhoštění. Snažil  jsem se  tedy čs. delegaci z anglických školáků co znamená pro mou zemi čtyřicet let vlády Moskvy. Když se  generace mých rodičů pokusila vymanit z kremelských opratí, převalcovaly jejich sny o svobodě spojenecké tankové pasy, vysvětloval jsem , abych vybudil jejich představivost.
 
Angličtí teenageři v barvách čs. federace pokyvovali soustrasně hlavou, že vědí, co uznamenají tankové pasy a o co kráčí. Pak se mne s teenagerskou neviností v očích zeptali, zdali má československo teplé moře, jestli vím kolik stojí v českých obchodech adidasky a  na kolik  přijde v kině pražená kukuřice.
 
synovec - I.K . v roce 1992-5  Češi žijí v Praze
Učitel v Camdenské jazykové škole nakonec mé manželce poradil, aby všem Angličanům při představování   raději říkala , že je z Prahy. " Když řeknete, že jste z České republiky, bude to špatný start do jakékoliv konverzace. Nikdo vám tu nebude rozumět.. Britové nevědí kde Česká republika  leží. Znervozní a budou se pro svou neznalost  cítit trapně  a hovor raději ukončí pravil pragmaticky Angličan a moje žena Gabriela si ve školní lavici utřela slzičku ještě nenarozeného a již raněného národního sebevědomí. Navíc není z Prahy, ale z Unhoště. Nikdy to neskrývala a je na to pyšná. Vyprávějte to Britům. Jejich zeměpisná představivost někdy končí právě místem jejich zahrady.
 
Čtyři a půl léta v ostrovní isolaci poctivě pátrám po  své národní identitě a snažím se od Britů (nezakrývajících sklony k ignoranství) vyzvědět jaký obrázek  v mysli se jim pojí s českými zeměni. U vzdálenějších Britů zabírají Havel a Kundera. U nezámožných ostrovanů automobily značky Škoda. Jindy nepomáhá vůbec nic. Pak propadám  melancholickému smutku občana který se narodil ve státě jehož zakladatelé byli kdysi sdruženi ve spolku zvaném Mafie , což u věčně pochybovačných  Britů není žádné velké plus.
 
Téměř hned na počátku britské větve  své novinářské kariéry jsem se dostal do školy ve střední Anglii ve které se osvícený učitel zeměpisu nasimuloval pro své žáky  zasedání Valného shromáždění OSN. Studenti zeměpisu si vybrali zemi, jejichž zájmy pak na  půdě OSN bude hájiti. Delegace  teenagerů zastupující tehdy ještě Československo mě faxem mého londýnského bytu požádala o naléhavé konzultace.
 
Světové společenství se právě chystalo jednat o největších znečisťovatelích ovzduší  československé delegace na valném shromaždění OSN ve škole v anglickém  Derby čekala ostrý útok Skandináců. Podle školních osnov jim totiž tehdy -počátkem devadesátých let- popílek z Tušimic a Prunéřova ničil lesy a otravoval půdu. Když se otočil  vítr, rozčilovali se na druhé straně  Bavoři.
 
Sešel jsem se teda s čs. delegáty ke krátkému srdečnému rozhovoru, při ktetém jsem zjistil, že žáci  deváté třídy anglické základní školy neví o Československu zhola nic. Bál jsem se ze sporu o český popílek nad skadinávskými hlavami prohraji osud mé země a že při nejmenším na školní půdě v Derby  bude Československo pro  ekologický terorismus ze světového společenství vyobcováno.Budou na něj uvaleny nejpřísnější ekologické sankce. Propadl jsem panice. možná bude zmrazeno mé konto u londynské banky. Možná, že mne čeká vyhoštění. Snažil  jsem se  tedy čs. delegaci z anglických školáků co znamená pro mou zemi čtyřicet let vlády Moskvy. Když se  generace mých rodičů pokusila vymanit z kremelských opratí, převalcovaly jejich sny o svobodě spojenecké tankové pasy, vysvětloval jsem , abych vybudil jejich představivost
 
Angličtí teenageři v barvách čs. federace pokyvovali soustrasně hlavou, že vědí, co uznamenají tankové pasy a o co kráčí. Pak se mne s teenagerskou neviností v očích zeptali, zdali má československo teplé moře, jestli vím kolik stojí v českých obchodech adidasky a  na kolik  přijde v kině pražená kukuřice.
synovec - I.K . v roce 1992-5