Bývalý sportovec:Chtěl bych být zdravý a pracovat ve Věznici ČR

Josef Kverek 09:53 0 komentářů

Životní příběh Josefa Kverka

Jako již delší dobu invalidní důchodce jsem opět našel práci za pomocí agentury Rytmus sídlící v Benešově. Byl jsem jedním z těch, kteří hledají práci, ale marně.Kdysi jsem býval nejdříve dorostenec boxerem a posléze jsem přešel na vrcholové vzpírání. Jenže stalo se to, co člověk nečekal. Už jsem začal cítit, že s mým zdravým něco v nepořádku a že se blíží konec a dělal jsem si vrásky ,co teď.  Zašel jsem na Okresní služebnu Policie v Sokolově a situaci jsem vysvětlil a tak mi hned žádost k Polici zamítly, měly plno, ale doporučili mne do Věznice ČR v nedalekém Horním Slavkově. S prací příslušníka v uniformě se mi velice líbilo a snažil jsem chodit do služeb mimo svoji směnu na denní službu na Oddělení Ostrahy. Měl jsem velkou radost, že jsem konečně zabezpečený a do služby jsem chodil velmi rád. Jenže jednou při nočních službách jsem začal pozvolna ztrácet vědomí. A najednou jsem vydržet celou noční být ve střehu, co kdyby náhodou se něco stalo na ostraze či obraně. A netrvalo dlouho, jeli jsme autem služebně do skladu pro vybavení a vystoupil jsem z auta a skácel jsem se k zemi.Ležel jsem bezvládně ležet, ale něco jsem jen matně sledoval.Naložili mne do sanitky a vezli mě do nemocnice Ministerstva vnitra na neurologii. Tam mne posadili na kolečkové křeslo a slyšel jsem jen matně hlasy, jak jsem asi pěkně přebral. Moc jsem to nevnímal. Poležel jsem si tam víc jak měsíc a s diagnózou zdravotní skupiny D, což znamenalo konec služebního poměru a odejít do civilu.Byl jsem z toho v šoku.Ale nedalo se nic dělat.Nejprve jsem u Krajské komise soc.zabezpečení VS ČR mi sice navrhovali plný inv.důchod, ale já jste je prosil, jestli by nešlo jen částečný, že jako bývalý sportovec zvyklý na samou dřinu a co asi budu doma dělat.Ano vyšla mi komise vstříc s tím, že pokud se zdravotní stav zhorší, mohu požádat i plný. Jenže, jakmile jsem odevzdal služební průkaz, veškeré ošacení a přestal tak být státním zaměstnancem, zjišťoval jsem, jak je to v tom civilním životě nějak těžké si normální vhodnou práci najít.
Bohužel:“Když jsem vesměs žádal o práci na část.úvazek, ale marně. A později jsem zjistil přes sociální odbor benešovského Městského úřadu v Benešově, že se u nás začíná rozbíhat tzv Agentura Rytmus, která měla pozvolna připravit zdravotně postižené zpět do života a pomoci nám najít přímo vhodnou práci šitou na míru. Po různých sezeních v kolektivu postižených, kteří také navštěvovali tento jakýsi kurs a začal jsem to pomalu zkoušet jako  týdenní brigádu se svým asistentem Okresní knihovně v Benešově, který mi pomalu všechno ukazoval, co a jak mám dělat a mezi tím si udělat pauzičku. Šlo mi to.Obaloval jsem poškozené knížky a zkoušel i pracovat na počítači  je pro změnu odepisovat atd. zpočátku jsem si asi mohl dovolit takovou jednoduchou pomocnou práci v administrativě. Nikdy by mne nenapadlo, že bude tak obtížné vhodnou práci vůbec najít. Až tedy tato agentura se mi snažila i ostatním, se podle svých znalostí, omezení a nemoci a pak se to všechno upřesňovalo. Požádali jsme se svým asistentem pohovořit s paní ředitelkou Okresní knihovny, zda by měla možnost mne zaměstnat, ale také marně.měli plný stav.Myslel jsem si, že najít si práci není tak velký problém, ale žel byl.Zpočátku jsem kupoval časopisy s pracovními inzeráty a odpovídal jsem na ně.Také marně.jak jsem jednou v inv.důchodu a mám omezení i jako epileptik, tak to jde velice obtížně.nakonec mi agentura pomohla ve spolupráci s Městským úřadem v Benešově a Úřadem práce také v Benešově. Asistent se mi také snažil najít práci, podle výsledků a možností .Nakonec mne zkusila zaměstnat Knihovna a info centrum v Čerčanech. Bylo to na denní dojíždění z Benešova vláčkem asi deset kilometrů a v poledne opět zpět. V knihovně jsem trávil nejvíce času, vyměňoval jsem poškozené obaly,pracoval na počítači, kopíruji spisy přes kopírku nebo ne každou sobotu hlídám knihovnou pořádané různé výstavy.Práce se mi líbila.Byl tam prima malý kolektiv dvou žen včetně paní vedoucí. Ale dělal jsem si starosti až přijdou složenky k zaplacení Sipa, výživné vůbec, léky atp.,protože jsem nemohl si zvýšit mzdu,dostával jsem jenom minimální mzdu z Městského úřadu v Čerčanech. Chodil jsem s hůlkou, ale zase mne zklamalo zdraví a více peněz jsem musel dávat za léky, a nebylo jich zrovna málo.Moje zdravotní  prognóza není dobrá a není i teď příznivá.Snažil jsem si doma posilovat kosterní svalstvo a protahovací cviky. „Nesmím myslet na to,co se může státa na to, že budu stále na druhých stále závislý. Také jsem zkusil pracovat jako ošetřovatel ve Zlínské nemocnici v nově postavené LDN-tři poschodí.A tak jsem si tam udělal i kurs ošetřovatelský a práce mne také bavila ,pomáhat starým a postiženým lidem.Měl jsem za úkol různé doprovody vozíčkářů na různá vyšetření nebo je vyvézt ven na sluníčko a pomalu s nimi se učit závěrečnou chůzi z berlemi po chodbě.To mne vždy napsala pacienty paní rehabilitační sestra.Několikráte se mi stalo, že jsem dostal v práci epileptický záchvat, ale na každém patře byla lékařka a tak mne vždy umístnili na její lékařský pokoj a dávali mi injekce a infůzi.Byl jsem rád, že jsem dostal ihned takovou péči.  Jelikož jsem bydlel mezi zdravotními sestrami na ubytovně-já sám a tak jsem o sobotách chodil na příslužbu jako ošetřovatel na porodní operační sály. Hodně jsem viděl, hlavně různé lék.zákroky a hlavně porody, kdy se nám rodili samé holky. Nikdy jsem nebyl u takového porodu a tak jsem měl příležitost tam asistovat.Hodně jsem se přiučil. A po třech letech jsem odešel do sousedního města Kroměříže, kde jsem také získal práci na Psychiatrické léčebně v Kroměříži. Ale to je jiná kapitola. Ale závěrem jsem si vždycky přál:Být zdravý a pracovat  ve Věznici ČR. Bohužel s invalidním důchodem jsem si zpětnou cestu tím definitivně uzavřel. Potřebovaly příslušníky, ale hlavně zdravé.Což já jsem nesplňoval. Občas jsem to zkoušel znovu a znovu, ale nakonec jsem musel uznat, že musím se smířit s tím, že ten socialistický sport pod dopingem, mi zničil své zdraví. Bohužel jsme většina sportovců ani nevěděla ,co nám trenéři dávají a pak už bylo pozdě .A tak jsem proti zneužívání jakýchkoliv drog, dopingu či anabolické steroidy a další nové a nové metody, jak podávat doping, aby nebyl sportovec antidopingovými komisaři vůbec chycen.

Zpracoval: Kverek Josef
Dům pečovatelskou službou
Čechtice




Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.