ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Babička Kytková a její rody

Naďa Malá 14:06 0 komentářů

Praděd František Vosyka pocházel ze starého selského rodu Vosyků z Bělče č. 19. Druhý praděd Josef Brož pocházel také ze selského rodu Brožů čp. 12. Později se dědeček přiženil do statku č. 36 u Vlasáků a vzal si ženu Cecilii. Václav Brož byl starostou obce Bělče. Měli jedenáct dětí z toho jich pět zemřelo a zůstalo šest dcer. Mařenka byla čtvrtá v pořadí. Když dospěla, byla vydatnou pomocnicí na statku svého otce. Když potřeboval na Křivoklát nebo na další úřady, všude jej odvezla. Na úřadech se divili jakého švarného má kočího. Odpovídal, takových mám doma ještě pět.

Na podzim roku 1989 vysílal český  rozhlas „ A léta běží vážení“ téma bylo „Paměti mého rodu“.  Babička Kytková
 
Praděd František Vosyka pocházel ze starého  selského  rodu Vosyků z   Bělče č. 19. Druhý  praděd Josef Brož  pocházel také ze selského rodu Brožů čp. 12. Později se dědeček přiženil  do statku č. 36 u Vlasáků a   vzal si ženu Cecilii.  Václav Brož byl starostou obce Bělče. Měli jedenáct dětí  z toho jich pět  zemřelo a zůstalo šest dcer. Mařenka  byla čtvrtá v pořadí. Když  dospěla,  byla vydatnou  pomocnicí  na statku svého otce. Když potřeboval na Křivoklát nebo na další úřady, všude jej odvezla. Na úřadech se divili jakého švarného má kočího. Odpovídal, takových mám doma ještě pět.

Nerad se  hospodář loučil se svou  dcerou  Marii, když si pro ní přišel pan lesní Hýbler. Pravá ruka sedláka Brože se stala paní hajnou, mladý  hajný  začal sloužit  na panství  Maxe Egona   Fürstenbeka. V hlubokých  křivoklátských  lesích.

Mladí manželé začínali svůj život na stařičké dřevěné hájence  s  doškovou střechou. „ Úpoř“ nedaleko Skryjí. Tak se stalo, že paní hajná když vařila bramboračku  vyšla ven a na střeše  nasbírala hub kolik potřebovala. V této hájovně se narodil  nejdříve syn Emil  a potom  27. srpna 1904 narodila  dcerka Mařenka.  Ke  křtu se převáželi přes Berounku do Nezabudic. Když bylo Mařence   pět  let,  otec Hýbler byl přeložen  na hájovnu u zámečku Třebíč, letního sídla  Fürstenberků. Mladá rodina tuto změnu ráda uvítala. A rodiče paní hajné v Bělči  také. Byli již tenkrát na výminku a bývalý pan starosta  za mladou rodinkou na  Dřevíč  velmi často chodil. Také vnoučátka  Emil a Mařenka běhali do Bělče k dědečkovi a babičce  Brožových.

Syn Emil začal chodit do školy v Bratronicích, ale za dva roky chodili oba sourozenci  do  Nové Huti (dnes Nižbor). O cestách do školy  v zimě když napadlo hodně sněhu, tatínek  nosil Mařenku na zádech a  Emilovi prošlapával pěšinku a to už ve škole děti ze samot a hájoven   čekala paní řídicí s nahřatými bačkorami. A celý den sušila  u kamen  promáčené boty žáků ze samot, aby měli zase  suché obutí až půjdou domů.

Ve škole v Nové Huti učil učitel  Koutný, ten vyprávěl, že studoval v Praze se synem  Boženy Němcové Jaroslavem.
 
Děti hajného Hýblera měli za úkol denně vyzvedávat na poště veškerou poštu pro zámek  Dřevíč a při příchodu ze školy odevzdávat. Často je vyhlížel sám pan kníže. Jednou se stalo, že  komorník  vytýkal dětem, že dopisy dávají panu knížeti jen tak bez tácku. Podruhé se školáci ostýchali podat poštu knížeti jen tak. Nakonec děti pověděly knížeti, co jim  komorník  vytkl, ten se jen usmál a ujistil je, že poštu přijme rád i bez tácku. V hodně případech páni správci a úředníci vydávali přísná nařízení, o kterých šlechta  vůbec nevěděla. O Fürstenberkovi bylo známo, že je dobrý a uznalý a uměl dost česky.
 
Hájovna v Koutech, která stála  přes silnici na Hejnalovic palouku. Hajný Šnobl, také zvaný „slečinka“ nebo „Kouťák“ byl věrný služebník knížete a ten se při svých vyjížďkách u hajného na Koutech stavěl.  Jednou se hajného ptal, jak se má a také jeho rodina.- Hajný si stěžoval, že žena má stále  nemocné oči od dýmu z otevřeného ohniště. Kníže slíbil, že dá naproti přes silnici postavit novou hájovnu,  a svůj slib dodržel.
 
Vracím se na Dřevíč, Mařence hajných bylo 16 let a  princezně Fürstenberkové 18., kněžnou mohla být nazývána, až  dovršila 21 roků. Na oslavu  osmnáctin  princezny bylo sezváno mnoho hostů, mezi nimi také  rodiny  hajných a fořtů. Oslava pokračovala  hudbou a tancem. Komorník zamířil k rodině hajného Hýblera a vyzval dcerku Mařenku,  aby šla vyzvat k tanci pana knížete. Mařenka se ostýchala, ale potom si dodala odvahy  a pan kníže  šel ochotně s mladičkou tanečnicí do kola a moc si pochvaloval. Po panu knížeti  vyzvala  Mařenka k tanci knížete  Nostice  také ten si stále opakoval gut, gut, neuměl ani slovo česky. Hrabě si žádal stále jen polku.
 
Po této události přišlo  pro rodinu Hýblera  nemilé překvapení. Navštívil je sám kníže a oznámil jim, že se musí  z hájovny vystěhovat. Jako  důvod  uvedl, že v hájovně budou  zřízeny byty pro úředníky, kteří bydleli v zámečku. Po svatbě potřebovala  mladá šlechta zámeček jen pro sebe. Babička  vzpomínala, jak  si na Dřevíč chodili hrát s dvěma princi a jak jim  půčovali  kolo.
 
Nerada se rodina  hajných loučila s hájovnou na Dřevíči a s dědečkem z  Bělče, který často k nim docházel. Pan kníže dal přestěhovat rodinu hajného na Bučinu do srdce křivoklátských lesů. Hájovna stála na vysokém kopci a v době  čarodějnic napočítali obyvatelé Bučiny až přes padesát  ohňů. Kníže je na Bučině často navštěvoval a to již tenkrát v automobilu.
 
Ještě než se  Hýblerovi stěhovali ze Dřevíče, byl u hájovny pod třešní stolek a lavičky a tam často zavítala společnost z Nové Huti v čele s továrníkem – sklářem   Rücklem, často se k nim přidával i kníže. Paní hajná hostila tuto návštěvu voňavým chlebem, máslem a smetanou. Kuchařka od továrníků Rücklů si posílali pro tyto dobroty služebnou  jedině  do hájovny na Dřevíč. Mařenka hajných pomáhala obsluhovat tuto společnost.

Mařenka se seznámila  se synem hajných ze  sousedství, který si přišel  o Mařenku  říci, až když byl vystudovaný lesník. Oddavky měly  na památném Velízi až po třech létech známosti. Mladí hajní se nesměli ženit , pokud pro ně nebyla hájovna. Potom hajný Kytka  působil  v Kublově, rodiště měl v Masarykových Lánech. Většina členů jeho rodiny byla zaměstnána  na Lánském zámku. Sestřenice Kytky byla kuchařskou u Masaryků, strýc Josef  komorníkem u Fürstenberků na Karlově boudě  v Bělečském polesí.
 
Kytkovi  měli dvě děti, syna Ivu a dceru Jindřišku, narodily se v Kublově, křteny byly na Velízi.  Obě děti  během svého života  bydlely v několika hájovnách. V Kublově bydleli do roku 1938.  Dále „U tří seker“ okres Tachov, Ještě v tom roce útěk před nacisty k prarodičům otce do  Chýňavy  okres Kladno. Ještě v tom roce k rodičům matky do Čakovic.
 
Zde začal chodit Ivo do první třídy. V roce 1939  se stěhovali do Rozkoče okres Moravské Budějovice. Do roku 1943, dále do  Jedovnice okres  Boskovice nyní Blansko. V  roce   1946  na Valdek  (obec Braškov), okres Kladno. Vždy bydleli v hájovně v lesích. Naposledy skončily v lesovně na Dobré  okres Kladno, ta se nacházela uprostřed vsi.   Obě děti ukončily studie na  ČVUT v  Praze .  (Lesnická fakulta – České vysoké  učení technické).
 
Děti Ivy jdou jiným směrem. Ivan  vystudoval novinařinu, žije v Anglií, Honza  Průmyslovou  školu elektrotechnickou Plzeň. V tomto oboru podniká.

Vnučka Ivy a Hany, poletuje po celém světě a konečně zakotvila s manželem a třema syny v Singapuru. Zatím mluví všichni i česky. Děti sestry Jindřišky,   Aleš a Luděk žijí v Kostelci nad Černými lesy a v Brně.
 
                                                                                                                                                                                                                Teta Naďa