Před nástupem do 1. ročníku jela na chmelovou brigádu. Víte, jak obrovský je věrtel? Kolik pojme chmelových šištiček, než se naplní? A ona většinou stála na sedačce a zpívala. Holkám se to líbilo. Vyzpívala si přezdívku "Babeta".
Fyzikář byl pianista, hrával v noci po barech. Při vyučování míval zarudlé oči od ponocování a od vypitého alkoholu. Jednou místo dvouhodiny fyziky šly žačky do tělocvičny. Kromě sportovního náčiní v ní byl i klavír. Pan profesor hrál a Babeta
zpívala. Odpadlo zkoušení a výklad a holky byly rády.
Před maturitním plesem spolužaček o tři roky starších pomáhaly holky prodávat vstupenky. Kde vzít tolik kluků na ples dívčí školy? Kým zaplnit celou Lucernu? Šly do kasáren v Dejvicích a měly štěstí. "Koupíme si všechny, ale sežeňte nám do kapely zpěvačku!" Hned si vzpomněly - Babeta. Zkouška dopadla dobře. Každý čtvrtek v kinosále kasáren tancovačka. Vznikla nová přátelství, lásky. Společné vycházky. Výlety lodí po Vltavě až na Slapy, za zpěv a občerstvení. Většinou na objednávku od nějakého chudého podniku, co neměl na rozhazování za známé celebrity. To je malý výčet společných zážitků. Konec vzpomínky je smutný. Kluky pustili do civilu o dva dny dříve, rozlučka se nekonala. Zmizeli z dívčího života. Hodně slziček v ten den máčelo polštáře. Z lítosti, že na ně v euforii vidiny civilu zapomněli. A to se holkám nelíbilo.
Taky chodily na tancovačky do Belvedéru. Přihlásily Babetu do pěvecké soutěže lidových písní. O dort. Byly natěšené na sladkost. Kdyby nevyhrál nějaký profesionál, mlsaly by. Babeta skončila druhá.
Bylo to příjemné zpestření studentského života. I po čtyřiceti šesti letech zůstaly vzpomínky. Ty holky - zachovalé důchodkyně - se stále scházejí. Některé ani neznají její křestní jméno. Po celá dlouhá léta je to stále Babeta. Přezdívka se líbí. Vznik patří k jejich mládí.
-mj-