ČLÁNKY AUTORA
Dopis z USA roku 1998Rakouští úředníciVelikonoceDědeček ZábranskýZemědělství po roce 1989 Třetí a poslední město v mém životěKamarád Karel BočekZmatek nad zmatek, kdo se v tom může vyznatKouřim - město mého dětstvíJe listopad 1989Josef Brousek - celokožená vazba Z válečných dopisůSignál 1968Na studiích v PrazeTak se čas pomalu dokulil k roku 1968Šefčík 19683. Nemoce - operace2. Nemoce – operace1. Nemoce – operace3. Ze zápisků J. Pergla.2. Ze zápisků J. Pergla.1. Ze zápisků J. Pergla.Kaldoun1. máj v roce 1961MUDr. Josef Daníček Protistranická kampaň sílíPřes dva kontinenty, po sedmi mořích.Bály - plesyPřed osmdesáti létyMilánekRod Karplesů - Karsů na zámku v Unhošti1887 založen Sokol v UnhoštiO církviOmnipol a AnglieNejvětší letadlo světaZemský ráj to na pohledZačátek rokuPsí sádloNepřestávám žasnout J.P.Rodokmen Slánských z Unhošťska.Omnipol 1Zážitky z válkyDomov důchodcůProfesor ŠolínRecept na dobré vdolky s rozvařenými jablkyBabička Kytková a její rodyŘemeslaJak se vyšetřovaloRod KarpelesůPadesátá létaHaváriePokus o historickou studii našeho pomýleníStalo se v jednom městěTaké nepůjdete k volbám?Jak se volil tajemník obce - r. 1970Trempská osada RujanaTrempink v roce 1930 blízko UnhoštěVojna v padesátých létechPrvní máj v roce 1914 v KyškovicíchMVDr. Antonín Šnobl – zvěrolékařVzpomínky na staré časyLetecký provozZ činnosti 11. Stlp v ChebuProfesor ŠolínGenerál PateraVagony bez kolejí, nouzová obydlí v Unhošti3. Pokračování. Pokus o studii našeho pomýleníToníkStanovisko k německé otázceJaro v UnhoštiRybníky dílo lidských rukouChvála léta, chvála domova, chvála životaZemědělství v UnhoštiExekutor v roce 1924- 1940.Trdlo makovéPrvní světováVzpomínka na květen 1945Tenkrát v pětačtyřicátémJiný světAni gram uranu.Dubček r.1968 Jak to bylo v Moskvě.Pokus o historickou studii našeho pomýleníKonec armády2. Pokus o historickou studii. Profesor Hajn2. Pokus o historickou studii.Vyrůstal jsem ve vsiŽivé snyPřišla za mnou vnučka.Slavnost 500 let bitvy u LipanVzpomínky na rok 1968.Dopis ŠrámkoviMarketing - polovina 19 století.Viděli jsme prvně letadlo nad Unhoští, Jaromír Šmíd vzpomíná r.1916PRIMAÚryvek z novin Motorletu, rok 1968 - 1970.Karel SlánskýKantořiČeské vdolkyKAPLIČKY DO HÁJKUČEŠI ŽIJÍ V PRAZEROK NA VSIRozhlas po drátě

Ani gram uranu.

Naďa Malá 10:40 0 komentářů

Protože vzpomínky obsahují mnohá zkreslení,polopravdy i vyslovené nesmysly jak z neinformovanosti, tak i ze snahy představit se v nejlepším světle., rozhodl jsem se k těmto statím připojit svoje poznámky. K rodině, dětským létům a událostem těch let nemám z vlastní zkušenosti co říci.

Poznámky ke knize. Ani gram uranu.
 
Karel Boček. .
 
Protože  vzpomínky  obsahují mnohá zkreslení,polopravdy i vyslovené nesmysly jak z neinformovanosti, tak i  ze snahy představit se v nejlepším světle., rozhodl jsem se k těmto statím připojit svoje poznámky.

K rodině, dětským létům a událostem těch let nemám  z vlastní zkušenosti co říci. Snad jen to, že  Karel Boček senior byl v  Litovicích vždy považován za  nejradikálnějšího komunistu, který za první republiky vyčítal soudruhům, že se paktují se „sociálfašisty“ když uzavřeli  koalici s nársoc,  socdem a jedno volební  období i z živnostníky.

Káďu  jsem znal jen z dálky, jednou jsem ho viděl v Dělňáku na jevišti při nějaké hře se silně propagandistickým námětem.kdy mával modelem letadla a pateticky volal. „ Půjdeme se sovětskými soudruhy. To bylo v době kotrmelců KSČ,  kdy přestali usilovat o rozbití republiky a pasovali se  na jeho jediného ochránce.. Odtud jsem věděl, že Káďa je  letecký modelář a později jsem se dozvěděl, že chodí do kursu k „Panu modeláři“  Břetislavovi Semrádkovi., což jsme mu velice záviděli. Nebylo to asi zadarmo – to jen k „bídě“ rodiny.

Ke  Kaďově cyklistické kariéře: Dva bratři Rajtové z Jenče, starší Franta a mladší  Pepík, byli cyklistickými závodníky. Stýkali se s lounskými kolegy a měli slušnou výkonnost. Jak se k nim Káďa dostal nevím. Že si poučoval kolo od zámožnějších kamarádů, když součastně  měl  motokolo? Jednu příhodu, kterou zažili Franta, Pepík i Káďa, pamatuji z živého  Pepíkova  vyprávění. Kaďu vzali sebou někam na východ od Prah, snad do Peček. Závodili všichni tři, ,Káďa jako dorostenec. Po závodě jeli domů a Káďa sebou praštil do strouhy a že dál nepojede. Ti troubové jeli sehnat do nejbližší vsi provaz a Káďu  táhli až do Jenečka.
 
Pečkárna  se nazývalo sídlo Gestapa v Praze proto, že to byl palác uhelního magnáta a bankéře Ignáta Petscha, hlavu rodinného klanu tří bratří. Mám-li věřit tomu, že se v Pečkárně setkal s Klecanem, nevěřím už vůbec tomu, že vedl ke Káďovi defetistické řeči – co měl Káďa vypovídat?  Celá první část kapoitoli je pohádka a to povídání jak věšel spoluvězně je vrchol. Že babička Kádi byla statečná žena, jsem nikdy nepochyboval. Že  by  měla takový vliv a úspěch u Gestapa, že Káďu pustili o tom pochybuji silně. Neuvěřitelné propuštění nadlouho budili nedůvěru u některých členů skupiny, kteří se domnívali, že Káďu použije jako volavku (nikdo nepochyboval, že bez Káďova  vědomí). Boček se nemohl domlouvat  na ilegální činnosti s Vaškem Fráňou, protože přišel domů v době, kdy skupina už fungovala, Vašek Fráňa nebyl vyhublý kluk, byl to atlet s ideální svalnatou postavou. Měl přirozenou autoritu a byl idol kluků, kteří začínali  s atletikou ( a také holek).

Nebyl z východní Moravy, jeho matka žila u Luhačovic s manželem, který nebyl Vaškovým otcem. Vašek žil nejprve u strýce  Sejkory v Jenečku. Potom u prarodičů v Litovicích. Vašek se nevlastní setrou znamenitě snášel, strpěl ho  na prázdninách a potom dovolených i manžel matku, ale u sebe ho nechtěl a Vašek po tom netoužil.

Když se po létech k Vaškovi přihlásil biologický otec. Vašek ho vyhnal. Byl majitelem velké autodílny a neměl dědice, ( byl by mu Vašek dobrý.)

Vaškova matka byla jedna ze tří dcer babičky Fráňové, Sejkorová, Vávrová,  Vaškova matka. Poznal jsem je  už v jejich pokročilém středním věku, le nesly stopy velké krásy. Vašek notný kus z ní zdědil.

„ Strejda“ Sejkora byl mistrem v Ji nonické Waltrovce a náčelním DTJ

V Litovicích, což oboje sohrálo později jistou roli. Vávra byl sládkem v  Krušovicích a statečný muž, u nich byl na čas Rychlý i jinak se zasloužil o odbojáře po útěku z vězení.

Proti přijetí Bočka do skupiny byly i namítky  pro jeho agresivitu až střeštěnost.  Když se ukázalo, že oddíl Kádi bude složen z jeho spolužáků,  namítky  odpadly.

O tom, že jsme byli uznání na čas  za partyzány, nic nevím. Vím jenom, že jsme s Ké´DOU BYLI NA ÚSTŘEDÍ Československých partyzánů někde na náměstí Republiky a rychle jsme vycouvali, přijetí do toho spolku. Starý Boček když jsme  viděli tu společnost, aniž jsme přednesli žádost o přijetí do toho spolku. Starý Boček toho, že byla paní Bočková zavřená s Betinou Škrdlantovou,  řádně využil a leckdy se svezl i Káďa. Možná, že  jejím vlivem protlačila členství ve Svazu partyzánů, ale to je pouhý dohad.
Káďa kdáká nad tím, že  se zapomínají jménqa, ale sám se nepamatuje na svoje lidi, natož na lidi z litovické skupiny. V mnohých případech se jeho oblíbené „my“ týká kluků z litovické skupiny. Kteří na rozdíl od spolužáků zůstávají bezejmenní. Předvoj se neskládal převážně z mládeže, on se skládal jen z mládeže, má to být pokus o obhájení Vetiškovy pohádky o jakýchsi instruktorech skupiny  kteří neexistovali ?

Kriticky hodnocení působilo přerušování  proudu pro letiště jen zneklidnění Němců. Letiště mělo dost výkonný nouzový agregát, který výpadek nahradil akci na Kladensko- Nučické dráze jel Vašek Fráňa se Slávou Vrzalem na Bajčaftu a ne na  Bočkovic  Číze.
 
Popis na zápalné bombičky je nepřesný. Bombičky se nikdy nevyráběly u Vrzalů v bytě, ale v Sokolovně ale na Kačáku. Technický a chemický  popis  je nepřesný, uvádím ho na zvláštním listě. Jen se divím, že se Káďa  nepamatuje na serií  pokusů na to  že ke zkouškám  a výrobě jsem improvizoval  i váhy  e jsme našli celou stupnici materiálů k uzavření patrony a tím i časování roznětky.
Káďa věděl dobře, že jsem pistole dotáhl já. Měl jen jednu. Tu mu vzali četníci, druhá dožila konce války.

Tu historku se sekerou radči  nekomentuji, jen připomínám, co bylo v Kladně. Když tam Smudek zastřelil německého policajta. A to bylo ještě než vypukla válka. Je-li to pravda co si blbečkové neuvědomili, co by se zaplatilo za jednu pistoli?

DALŠÍ NESMYSL – Fráňova matka žila se svým manželem v Bojkovicích mezi Uherským  Brodem a Luhačovicemi, nikoliv u Jablunkovského průsmyku, které je odtud alespoň 120 kilometrů daleko.

Jak samozřejmě si Káďa přivlastňuje cizí zásluhy – kabel překopal Ruda Semerád se svým oddílem, na nádraží soustavně ničili výstroj vojenských automobilů kluci z oddílu Jindry Neumana.

Pohádku o nábojích ze sestřeleného letadla v místech, kde operovali partyzáni   nekomentuji.

Naprosto zmatené jsou paměti od strany  28 dále..
1.Fráňa nevstoupil do Kuratoria—po dohodě s pražskými členy. Předvoje skupina převzala od DTJ Litovice organizaci místní odbočky Kuratoria. Vašek z atletiky znal kladenského okresního pověřence Vlastu Lorence. Skupina získala možnost využívat Kuratoria k nejrůznějším výhodám pro ilegální činnost, na příklad  krytí nepřítomnosti v práci nebo ve škole, užívání hostovické Sokolovny, chat na Kačáku atd. a možnost rozšířit práci na okolo  (Dušníky – Zíma, Plodr).
 
2. Daň za výhody mohla být v nepříjemné povinnosti  vést cvičení mládeže. Vyřešilo se to tak, že  se ustavili družiny s činností podle  skautského vzoru. Vedli je  členové vedení takže vedle svých oddílů měli ještě družinu kluků. Družiny měli  svoje jména, každá měla kroniku i odznak, Káďa vedl Jestřáby pokud se dobře pamatuji já vedl Medvědy.
 
3. Na Kačáku nebyla  malá chata, na soutoku Libečovského potoka  s Kačákem  (tam je  osada Šedé lišky), ale chaty dorostu Sokola Praha VII. Mirodol Velká, určená pro společné ubytování, menší pro vedoucí. Ve velké chatě vykopal Káďa a kluci z jeho oddílu pro motorku, kterou odcizili udánlivě policii.
 
4. Pokud mi zbude čas . pokusím se ověřit historku s Effenbergrem u Mencla.
 
5. Historka s Ukrajinci je v knize podána naprosto odlišně, než jsem o  ní  byl informován já. Ukrajinci byli kleci, kteří se přihlásili dobrovolně ke službě jako  Flakhel fars, to byla původně  organizace patříví organizací Reichs arbeitdienst, která využívala služeb Hitlerjügent od 15 let později hledali v Pobaltí, Ukrajině a jiných obsazených  území, kde předpokládali odpor k SSSR. Později při množících se  desertcích od Těchto útvarů, udělali  z Flakhelferů Hilfswaffen SS, (protože ty Rusové nebrali do zajetí). Také si pomatuji i jejich nášivky na rukávech – černé, bíle lemované čtverce postavené na špičku a bílý napis  frakturou Hilfswaffen SS. Uniformy měli modrou barvu jako u příslušníků Luftwaffe a moc se  běžným  uniformám  nepodobaly.Věřit, že kluci přinesou zbraně mohli snad jen troubové kteří neměli potuchy jak se na vojně zachází se zbraněmi mimo službu.
Pamatuji se dobře na reakci Vaška, když se dozvěděl, že máme na krku tři hladovce v dobš kdy  se za potraviny platily ceny skoro astronomické. Řešení se našlo. Dušnický  Franta Plodr byl expedientem u firmy Georg Wahr, to bylo velkouzenářství na Smíchově, kam jsem jezdil pro maso a uzeniny pro Sanitpark v Hostivici, kde jsem byl nasazen. Takže mládenci jedli lépe než my a naše rodiny Na Podkozí je vozil Vašek na kole. To vše Káďa zahrnuje pod  prosté „my jsme“.
 
6. Verse o střetu s chyňavskými četníky, jak jsme jí znali, zněla jinak. Byl slunný den a Ukrajinci i Káďa  před chatou se  hlasitě byvili. Četnická hlídka je  překvapila a Káďa po nich začal tou směšnou pistolkou střílet. Proti devítce četníka neměl šanci a naopak měl ohromné štěstí, že ho rána minula. Tato verse nemluví o tom, že Ukrajinci se vypravili do vsi- to mohla být jedině v Podkozí, nebo Fajmanově mlýně. Ten měl na hrbu toliklevot proti válečnému hospodářství ( o nichž jsme věděli), že by si udávat rozmyslel.
 
7. Jeli pravda ta historka o vylákání osobních dokladů od pokojných mládenců v převlečení za německé vojáky, je to pěkná sviňárna, kdy pro záchranu jedněch ohrozili jiné.
 
8. Komuže vytýkali pražští přátelé že „jsme (my) mezi sebe vzali víc“.Za celou pitomost měl odpovědnost jen a jen Káďa.
 
9. A zase pohádka- Káďa zajmul dva „oficíry Lufftwaffe“. Přivedl z Bažantnice dva vyplašené mládence z pražské konstrukce Junkerse a jejich přítelkyni. Po výslechu šli dál jako mnozí z pražské posádky (tak  zněla  dohoda České národní rady s velitelem Prahy generálem Toussaintem- dokonce se vojákům měli nechat osobní zbraně, jeden ale bez bot o které ho Káďa připravil. Povídání o Revoluční gardě v Hostivici je naprostý  nesmysl. V Hostivici  nebyla v tu dobu žádná jiná organizace než vojenské velitelství, kde byl velitelem poručík Zimák. Pokus o organizování RG jako strážního oddílu byl až  po 9.květnu 1945 zcela neúspěšný. 
 
10.  Už naprostá bajka je celé vyprávění o „pomstě“ Povím jak jsem stejnou věc vyslechl od  Oty Švaříčka, který jel s Káďou, když se rozhodl  „zastřelit chýňavské četníky“. PODLE Oty mu málem nabili hubu, protože mu vyčítali, že ohrozil desítky lidí, kteří se skrývali v chatách kolem Kačáku a Káďa přijel celý schlíplý. Hrozilo prý, že gestapo by prošmejdil celé okolí. Protože se celá příhoda nedala ututlat. – Tolik  Ota. Nemám důvod mu nevěřit i když mi lecos připadá i na této verzi podivné. Jak potom posuzovat Káďovo líčení pátrání po Trnkovi?
 
11. Úsměvné až k popukání je  závěrečný příběh o tom, jak Káda transportoval četníka z Dejvic (nejspíš vlakem) do Jenečka  držel ho zavřeného ve sklepě. To snad potřebuje další komentář.
 
12. Vzdor všem konspiračním zásadám, kterým jsme se učili, vyhrožoval četníkům, že ne ně přijdou kamarádi – co na to říci.
 
13. Je veselé, že Boček vyčítá Haně Hrzalové, že se stala po válce přesvědčenou národní socialistkou. Je to stejný nesmysl, jako vyčítal jemu, že vstoupil do KSČ, Hanin otec byl funkcionářem nársoca Hanu tu atmosféru v rodině sála už z mateřským mlékem.. A její konverze ke Kč měla stejné emotivní kořeny – lásku ke Slávovi. Byl to pro nás  všechny šok. Otázka je, nebyl-li by Káďa stejně horlivý normalizátor  jako oba Hrzalovi kdyby nebylo  jejich zatčení.
 
14. Alespoň Sláva Mrskoš říkal, že mně Káďa se Slávou  velice po srpnu 1968 litovali a zároveň vinili z blbosti, že jsem se angažoval a to na recepci k výročí VŘSR na sovětském velvyslanectví tedy ještě v roce 1969 byl pro bolševiky „košer“
 
15. Naprosto nesmyslné je  tvrzení Bočka o původu větroňů. Jezdilo se pro ně do  Göry (tehdy ještě  Hirschbergu či spíše  Grunau) do továrny firmy Schneider. Pokud vím Boček se kolem létání moc neochomítl. Jinak by musel vědět, že při SČM vznikl i mládežnický aeroklub a byl tam zaměstnán Vašek Fráňa (ze starých pilotů například Šilhán, Tonda Půrok, fotograf Franěk, také Ota Švaříček, ten byl dokonce generálním sekretářem Aeroklubu Republiky československé, což byl vysoký post se spoustou společenských povinností po celém světě). Rozpor se starými aeroklubáky skončil kompromisem, k létání nás stejně nepustili. Takže mnoho mladých lidí si slibovalo od února 1948 nápravu. Načas se zdálo, že situace je opravdu lepší. Pak přišel ještě větší bič.
 
16. Část odborné ekologické a geologické veřejnosti se schoduje, že Boček prosadil loužení a že devastace vodních zdrojů v celé rozsáhlé oblasti kolen Ralska je neodstratitelná vlastnost této metody, kdy se do vrtů vhání kyselina sírová a nikoli, jak tvrdí Boček, snaha po maximální těžbě bez ohledu na následky. Další stránky  nechci a nebudu komentovat. O jeho útěku jsem se dozvěděl z vysílání  Svobodné Evropy v Mošovicích na koupališti, kde jsem  při cestě do TURČANSKÝCH Teplic vzal sebou rodinu a byli jsme tu ubytováni. Den před tím byly na silnicích, hlídky VB. ).  O  tom jak se veřejní s tajnými milovali, svědčí i odpověď na dotaz co se děje: „ zas jim někdo utek“. 
 
Neodpustím si ještě dvě poznámky. Po létech jsem narazil na MUDr. Jiřinu Přibylovou, která byla s Kaďou příbuzná. Přesto se vzali a měli spolu syna. Dělal jsem na její chalupě některé práce a vyslechl o Káďovi  věci. I když pominu Jiřinu zaujatost, běhá z toho mráz po zádech.
Druhé svědectví o Káďovi „regírování“ v Uranovém průmyslu jsem vyslechl od jeho bývalého koledy z Příbrami, Slováka, ředitele Geologického průzkumu v Turčanských  Teplicích. Řediteloval jednomu a Káďa jinému dolu. Kromě charakterových podrobností tu byly  pochybnosti o „čistotě“ útěku a různých indiciích popírající jí ve pojitosti s prominenty, zapletenými do pokusů o změnu odběratele uranu.
 I tady mohlo jít o zaujatost z profesní řevnivosti.
 
                                                                                   Ing. Jiří Pergl
 
 
Karel Boček byl u nás asi 3 roky před smrtí a nepamatoval si ani první ženu ani syna. Až když mu to Jirka  připomenul, tak to jen odkýval. Jinak     s ním nebyla řeč. N. Stejskalová