Andělka

Květa Pokorná 11:59 0 komentářů

Vánoční vzpomínka dítěte

Viděla jsi Andělku
se šátkem uvázaným
na uzel?

Já ano.
Viď mámo!
 
Vždyť to byla
Andělka - pradlenka.

A my ji měly tolik
rády....!

Andělka - pradlenka, dovedla potěšit, pohladit i pomoci. Zejména mé mámě, když nás opustil táta......
Jeho pohlazení po dětské tváři s posledním zašeptáním: "Jsi moje všecko..."
Dlouho jsem se nesměle dotýkala našeho jízdního kola.
Při společných výletech v dětské sedačce jsem ještě cítila jeho dech, krásné rty mi toho
tolik povídaly......
V mých téměř čtyřech letech naráz oněmělo. Máma ho přede mnou
raději ukryla.
Moje narozeniny a Vánoce přede dveřmi!!

Na naše dveře zaklepala Andělka, rozprostřela svoje široká křídla.
Nikdy nezapomenu na její tvář, hlas, oči, které odpovídaly na spoustu
mých dotěrných dětských otázek.
Přede dveřmi setřásla sníh a nabídla mísu krásných čerstvých jablíček-
pro zdraví!!
S mámou se k sobě tiskly, něco si špitaly.
Já se na špičkách nohou zvědavě ptala: "Kdepak máš křídla?"

Po létech jsem si odpověděla sama: "Táta je stále se mnou, dnes i s Andělkou, jsem jeho všecko...!"