Abychom nezapomněli, že jsme Češi....

Miroslava Lišková 10:56 0 komentářů

Vzpomínky na období těsně před II. světovou válkou.

Jak člověk stárne, tak se vybavují vzpomínky, jaké to bylo v dětství. Když jsem dodělala rodokmen, tak mi řekl syn, abych mu napsala o babičce a dědovi, o tom jak se dříve žilo. Toto je malá část, jak začala válka.
            Byla jsem malá, a tak se mi vybavují jen takové útržky. Jednou přišel tatínek, abychom se šli podívat ven na kometu. Byla směrem Třebonín, zlatá Koruna a mě se zdála krásná a veliká. Maminka si jen povzdychla, že je to zlé znamení a řekla „jen aby nebyla válka“. Já se těšila, že už půjdu do školy a na tuto událost jsem pro jiné zájmy zapomněla. Škola začala a najednou tu byla mobilizace, ještě dnes to vidím, jak jsme všichni byli na návsi - maminky, tatínkové, děti a všichni Co ve vsi žili. Plakali muži, ženy a my děti vykulený se tiskly ke svým rodičům. Takový byl začátek mého nástupu do první třídy.
           1. října roku 1938 nastoupili muži, kteří byli odvedeni na vojnu a s nimi i koně. Bylo zase plno pláče a já seděla za vraty, abych neviděla, jak nám odvádějí koně a brečela. Koně mám a měla jsem vždy moc ráda. Můj tatínek na vojnu nemusel a to mě uklidnilo. Také si vzpomínám, když se vojáci vraceli domu, špinaví, unavení a hladoví. Odpočívali na pokraji vesnice a každý jim nesl nějaké jídlo, polívku, vodu, prostě to co doma každý měl. Maminka pekla ten den chleba, tak jsme se sestrou, které bylo pět let, chtěly také něco donést a tak jsme dostaly každá bochník chleba a šly jsme. Můj strýček Matouš, který také musel narukovat, se vrátil nemocný a už se nikdy neuzdravil. Říkalo se, že tam přechodil zápal plic. Koně se nám také vrátily, ale o oba jsme přišli. Jmenovali se Karel a Heda a já je zase oplakala. Také si vzpomínám, že napadlo 15. března asi půl metru sněhu, škola byla na konci vesnice a tak mě maminka nesla do školy na zádech. Mého spolužáka Hrnčalíka přinesla jeho maminka v nůši a tak se nás ten den sešlo jen pár. Pan učitel Kodet nám vysvětloval, co se stalo, co je to válka a abychom nikdy nezapomněly, že jsme Češi. Nosily jsme malé odznáčky, kde bylo napsáno vlasti zdar a tak jsme také zdravili, když jsme odcházely ze školy domů.


Komentáře
V blogu nejsou žádné komentáře.