A n o ...,

Květa Pokorná 18:37 0 komentářů

krátké a libě znějící slůvko. Slibující vzájemnou pomoc, příjemný zážitek, splněné přání či sen. Čas jeho vyslovení je různý, mnohdy i celoživotní. Pak hovoříme o hloubce citů,lidských vlastnostech v ušlechtilém pojmenování "Láska". Na její téma by se dal napsat fejeton, úvaha i obsáhlá slohová práce ...

Ne! Čtenář jistě pochopí, kam směřuji svým vyprávěním.
Ano, tiše znějící s vůní květin, stiskem ruky, něžným políbením se dvěma
kroužky se stává symbolem "Kruhu společného života".
Konečně se zastavuji u tématu "Svatba".
Svatby jsem od dětství milovala.Naivita dítěte, kterou jsem prožívala, mě
provází do dnešního dne.Ze strany maminčiných šesti sourozenců jsme
byli velká rodina.O svatby a křtiny nebyla nouze.
V mých necelých pěti létech nejstarší sestřenice Jarmilka a František sezvali celou rodinu na svoji veselku.Já byla za drůžičku, dlouhé šaty
,jsem odmítla:
"Ty musela mít přeci nevěsta!",tvrdošíjně jsem si stála na svém.Mamka mě ustrojila do lehkých,bílých volánkových šatiček.Bílé nubukové botičky
zářily se sněhobílými ponožkami, nezbytný náramek na ruce s bílou
mašlí ve vlasech a kytkou
Role družičky byla splněna na pochvalu a pak nastalo hodování.
Dlouhé stoly po celém vysmýčeném dvoře statku se prohýbaly pod laskominami všeho druhu.Nutno podotknout, že maminčiny sestry byly výtečné kuchařky a cukrářky.Nešetřily čerstvým máslem, vajíčky, ořechy,
voňavou praženou kávou, čokoládou a pravou vanilkou.Nápoje a pokrmy
všeho druhu z domácích výpěstků.Celé okolí vyzdobeno chvojkami a květinami, pestrobarevné stuhy podtrhovaly veselí přítomných.Ovšem bratránci jako na povel začali na mě pošilhávat, ale já si hleděla mamky a
nevěsty.Copak měli za lubem?
Netrvalo dlouho,když bratránek Toník se osmělil a zatahal mě za šatičky.
"Tulčo, co bys řekla hře "Na svatbu?Když jsi tak nafintěná za tu drůžičku,
mohla bys být  nevěsta a já ženich."To už pomrkával také Zdeněk a Jára
"Tak to teda ne,ženich musí být jedině Jarek.Copak jsi zapomněl, jak 
o hodech mně chtěl zapískat na slavíka /kovovýkroužek/  a spolkl ho?
Chudák, musel do nemocnice, málem se udusil".
"No dobrá, tak Jarek", šeptal Toník.Nenápadně jsme se všichni vytratili
za blízká humna.Já upletla z lučních kytek věneček, Jarek z trávy dva 
prstýnky.Zdeněk si potajmu vypůjčil od tety Andy trakař s několika barevnými fábory.Toník s ním,že budou koníci.Přisedla jsem na trakař ,
Jára zakřičel:"Vijoooo!" A jelo se.
Z kopce k tetě do zahrady podél potůčku.Koníci s výskotem nabrali sílu,
vítr by jim sotva stačilPřed námi prudká zatáčka k brance tetiny zahrady.
Než by řekl jeden "Švec",vyklopili nás do potoka.Štěstí stálo při  nás ,
nikomu se nic nestalo, až na dva vodníky, kteří z potůčku vystoupili. Po
svatbě bylo"'Amen".
Když jsme vcházeli mezi svatebčany, vítlal nás velký smích,následovala
výplata na gatě /kalhoty/.Tety se činily!
Chudák mamka,ta se po mě sháněla,ale když viděla,jak vypadám,
spráskla ruce a hnala mě do tetina domu očistit a převléknout. Moje
zlatá mamka myslela na všechno! V obavách o moje zdraví se změnila
na ošetřovatelku.Při návratu do veselí svatebčanů mi sestřenice Zdena
strouhala na prstech mrkvičku.Stejně záviděla, že nevěstou nebyla ona!
Pravda je, že jsem se na ni dlouho nepodívala ani jedním okem!
Nejvíc mě štvaly ty krásné nubukové střevíčky! Avšak mamka si s nimi
brzy poradila,byly opět jako nové.Měla zlaté ruce.Bráška Olda byl
rozumný,mojí svatby se nezúčastnil.Nechtěla jsem o ní dlouho slyšet.
Ještě dnes lituji mamku za moje dětské prostopášnosti a sama sobě se
směji.
Vždyť znamením duše plné humoru je schopnost vysmát se především
sobě.Celá rodina na příhodu s odstupem času rádá vzpomínala.
Veselka Jarky a Františka skončila na podtrženou jedna!
Darované kroužky je zdobily do konce jejich společného života .....




























ů